Huntress !POZASTAVENO!

Kapitola 1.

Momentálně se nacházím v lese a hledám vlkodlaka, který údajně zaútočil a následně zabil dceru starosty zdejšího města. Bylo jí teprve sedm.

Za mnou najednou praskla větvička a já se rychle otočila a hodila mým stříbrným vrhacím nožem. Musím dávat obrovský pozor, v této oblasti se to vlkodlaky jenom hemží. Svůj cíl jsem trefila do přední tlapy. K nohám mi spadl velký černý vlk. Pousmála jsem se nad svou trefou. Vlk vstal a vycenil na mě zuby. Bylo mi jasné, že to není jen tak obyčejný vlk. Bylo to na něj moc veliké a navíc by se sám zaútočit neodhodlal. ,,Tak pojď " řekla jsem potichu. Vlk se rozeběhl proti mně, ale já jsem mu uhnula a jako černé tornádo se prohnal kolem mě. Vzala jsem si do ruky lovecký nůž a čekala, až se znovu rozběhne. Nemusela jsem čekat dlouho. Když byl až u mě, přeskočila jsem ho a ve vzduchu jsem ho rukojetí nože praštila do hlavy a omráčila. Teď už mi pod nohama leželo tělo vlka. Do žíly jsem mu píchla uspávadlo z Oměje. Pronesla jsem zaříkávadlo a vlk se změnil na člověka. Byl to docela hezký kluk v mém věku. Vzala jsem ho za nohu a odtáhla ho k mému Jeepu. Kluka jsem naložila na korbu a rozjela se k řídící budově lovců.

Za dvě hodiny jsem stála před ní. Kluka jsem vytáhla z auta a nasadila mu pouta, kdyby se probral. Ve sklepě budovy jsem ho posadila na železnou židli a připoutala mu k ní ruce a nohy. Teď jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Vyšší černovlasý kluk s docela vypracovaným tělem, ale který vlkodlak nemá vypracovanou postavu?

Čekala jsem ještě dvě hodiny, než se probral. Seděla jsem naproti němu obkročmo na židli a rukou jsem si podpírala hlavu. ,,Dobré ráno, jakpak se nám vlček vyspinkal?" zeptala jsem se ho a s úsměvem jsem ho pozorovala. On do mě zabodl pohled a propaloval mě těma oceánově modrýma očima. ,,Kdo zabil tu holku u vás ve městě?" Zeptala jsem se ho, ale on po mě hodil jen nechápavý pohled. ,,Jakou holku? A co si vůbec zač, že si dovoluješ na syna Alfy?" Nad otázkou co jsem zač jsem se musela usmát. ,,Včera ve vašem městě nějaký vlkodlak roztrhal starostovu dceru, tak nedělej, že nevíš. Jmenuji se Alexa King, možná ti to něco říká. A jak mam říkat tobě vlčku?" sladce jsem se na něj usmála. On na mě nevěřícně koukal a pak ze sebe vykoktal: ,,A-Alexa King?! " odmlčel se " Mé jméno je Gabriel Michalson. Možná už si o mě slyšela. A starostovu dceru jsem fakt nezabil." odvětil a pokusil se udělat ten nesladší úsměv, co uměl. ,, Alfův syn? Jaké překvapení." vstala jsem a odvázala jsem ho od židle. ,,Mohu mít otázku? Zavedl bys mě za otcem? Potřebuji si s ním promluvit." ,, No jestli ti nevadí být ve vesnici plné vlkodlaků?" ,,No co se dá dělat, jedem!" chtěla jsem se zvednout ze židle, ale Gab mě chytil. ,,Takhle to ale nepůjde, myslíš, že bych mohl přivést do vesnice lovce jen tak?" Vzal ze země provaz, z krku mi stáhl šátek a rozešel se ke dveřím. ,,Kam si myslíš, že jdeš? Pojď za mnou, dveře jsou hlídané." Zmáčkla jsem kámen na zdi a přede mnou se objevil průchod s tajnou chodbou. Chytla Jsem Gaba za paži a táhla ven. Za deset minut jsme byli u mé schované čtyřkolky. Nasedli jsme a vyrazili do města.

Projeli jsme městem a zastavili u lesa. ,,Vysyp tady všechny zbraně." přikázal mi Gabriel. Schovala jsem tedy všechny zbraně do čtyřkolky a byla jsem připravená jít. ,,Můžeme jít" řekla jsem. ,,Ne nemůžeme, nejdřív ti zavážu oči a pak ruce a nohy. Myslíš, že bych tě pustil jen tak do vesnice?" Výsměšně na mě pohlédl. Svázal mě a přehodil přes rameno. ,, Já jsem ti nedovolila, aby si mě nesl jako pytel brambor! Okamžitě mě pust na zem, já umím chodit!" Ječela jsem na něj asi pět minut a pak jsem toho nechala, stejně by mě nepustil. Po půl hodině jsem usnula nudou a myslím že Gabriel to poznal.

,,Princezno, vstávej" řekl hlas. Otevřela jsem oči a až teď jsem si uvědomila, že to byl Gab. Hodila jsem po něm naštvaný pohled a řekla: ,,Neříkej mi princezno blbečku." On se začal smát a pak mě hodil na zem. ,,AU! Co děláš?! To bolelo." řekla jsem uraženě. Gab mi sundal šátek z očí a mě oslepilo světlo, když jsem se rozkoukala zeptala jsem se: ,,Kde to jsme?" ,,Já doma, ty na návštěvě, tak se chovej slušně." ,,Ano mami" odvětila jsem mu. Přehodil si mě znovu na rameno a prošel křovím. Teď se mi naskytl ten krásný pohled na azurově modré jezero, asi padesát domečků v podobě srubu a obrovskou stáj s cvičištěm pro vlkodlaky a lovce?! Co tu dělají lovci?!

,, Gabe?" zeptala jsem se. ,,No?", ,,Co tu dělají ti lovci?" zeptala jsem se ho zaraženě. On ale neodpověděl. Podrbal se na zátylku a řekl: ,,to teď nebudeme řešit. Chtěla sis promluvit s mým otcem." podobnou odpověď jsem čekala. Ale třeba mi to řekne jeho otec.

Jejich dům je opravdu veliký. Jen mě rozčilovalo, že mě Gabriel pořád nosil. Připadala jsem si jako pytel brambor. A taky mi vadil pohled všech těch lidí, kolem kterých jsme prošli.

Na zem mě postavil až před dveřmi do otcovi pracovny. Rozvázal mi ruce a nohy, zaklepal a dveře se otevřeli. ,,Tati? Někdo s tebou chce mluvit." řekl mu, zavřel dveře a nechal mě s ním. ,,Dobrý den pane Michalsone, jmenuji se Alexa King." ,,Já vím kdo jsi, posaď se Alexo." řekl milým hlasem. ,,Určitě i víte proč jsem tu." ,, Ano to vím a smrt starostovi dcery mě mrzí, mohu ti akorát říct, kdo to byl,"Přikývla jsem a když jsem zjistila, kdo to byl, nemohla jsem tomu uvěřit. Byl to sám starosta, ale proč? Protože jeho dcera zdědila vlčí gen po matce, která zemřela při porodu. ,,Mohu se na něco zeptat? Proč jsou tu ti lovci?" zeptala jsem se s nechápavým pohledem. ,,Jsou to přeběhlíci, lovci, kteří zjistili pravdu o Delie, a nebo ti, kteří z něj vystoupili." odpověděl mi s ledovým klidem v hlase. ,,Jakou pravdu o Delie? Je to skoro má matka! Vychovala mě když mi váš druh zabil rodinu!" skoro jsem to až vykřikla. Pan Michalson se jen usmál a řekl ,,Chceš to opravdu vědět Alexo?" a nahodil tázavý pohled. ,,Ano chci to vědět" odpověděla jsem pevným a rozhodným hlasem, a on začal povídat. ,,Bratrstvo není takové, jak si myslíš Alexo, Delia chce vyvraždit všechny vlkodlaky, kteří existují, protože její dcera se jím stala. Dříve k nám nechovala takovou zášť, ale potom co se to stalo se probojovala na vrchol. Nechala ji vyrvat srdce, hlavu prostřelit stříbrnou kulkou a spálit na hranici. Tolik chtěla vědět, kdo jí to udělal, a když to zjistila, udělala s ním to samé. A aby lidé nebyly „nakaženi" jak to říká, chce nás všechny zabít. Lovci jsou všichni mocní lidé po celé Zemi, jako jsou třeba organizace FBI a další. Jsou to i obyčejní lidé, to jo, ale stejně, chtějí nás všechny zabít. A tebe od toho držela dál, aby jsi také nepřišla na naší stranu, jako její dcera, protože se zamilovala do jednoho z nás," a nakonec dodal. ,, víš proč si tě Delia vzala k sobě?" zakroutila jsem hlavou na nesouhlas ,,Protože jsi vyvolená, to ona nechala zabít celou tvou rodinu, jen aby jsi nezjistila kdo opravdu jsi. Chtěli jsme tě ochránit, kvůli tvému otci, byl to moc hodný člověk a skvělí přítel, ale nepovedlo se nám to a Delia skoro dvě třetiny mojí smečky." zůstala jsem na něj civět jako na blázna. Nemohla jsem uvěřit, že by něco takového někdy udělala. Myslela jsem si, že když mě adoptovala, že má dobré srdce, ale tohle? „Nevěřím vám!" vykřikla jsem. „Můžeš se jít přesvědčit, víš kolik lidí tak přišlo o rodinu stejně jako ty, jen kvůli nějaké bláznivé ženské?" odpověděl pan Michalson, stále ledově klidným hlasem.

Ani jsem si nevšimla, že naproti mě stojí Gabriel. Přišel ke mně blíž a objal mě, po chvíli se odtáhl a vzal mou tvář do svých dlaní, palcem mi utřel slzu, tu jednu jedinou slzu. ,,Gabrieli, vezmi Alexu do pokoje pro hosty, ať si odpočine. Začíná se stmívat a ona měla určitě těžký den." to bylo poslední, co jsem slyšela, než jsem se propadla do tmy a omdlela.