Huntress !POZASTAVENO!

Kapitola 6. 1/2

Když jsem se ráno vzbudila, strašně mě bolela záda. Zvedla jsem se z gauče a šla si dát raní sprchu. Vyčistila jsem si zuby, učesala své dlouhé vlasy a začala dělat snídani. K snídani jsem udělala lívance. Mezitím vstal i Jason a pustil se do lívanců. Dodělala jsem zbytek a pustila jsem se do jídla také. ,,Jak si se vyspala Alex?" zeptal se mě Jason. ,,Když nepočítám ty bolavý záda, a tu noční můru jak mě někdo honí po lese tak dobře." odpověděla jsem mu na otázku. ,,Odpoledne přijde má kamarádka Emily, chtěla by se s tebou seznámit,"dadal ještě. Já sklidila nádobí ze stolu a šla se převléknout, přeci jen není dobré pobíhat tu v bratrově županu, který jsem si ukradla v koupelně. Zdejší Alfa je velmi milí a tak mi přidělil nějaké oblečení. Z tašky jsem vytáhla černé tílko a černé kalhoty, vlasy si spletla do copu a v chodbě si nazula černé conversky a lehkou bundu. ,,Jasone, jdu se projít," zavolala jsem ještě, než jsem opustila dům, doufám že mě slyšel.

Dnes byl krásný podzimní den a já si řekla že se půjdu projít do lesa. Vydala jsem se po štěrkové cestičce a nohama odkopávala listí. Nevšímala jsem si okolí a ani jsem si nevšimla, že jsem vyšla z lesa. Zastavila jsem se až na malém náměstíčku uprostřed osady. Zvedla jsem hlavu tak, abych se mohla podívat okolo sebe a když jsem spatřila malí obchůdek s krejčovstvím srdce mi poskočilo radostí. Vešla jsem dovnitř pozdravila a zeptala se jestli šijí věci na míru. ,,Copak by jste potřebovala ušít slečno?" ,,Potřebovala bych ušít kápi,ale takovou, aby se mi v ní dobře bojovalo a mohla v ní mít schované zbraně." paní se na mě trochu zamračila, ale hned věděla co chci. Dokonce měla jednu takovou ušitou v mé velikosti. ,,Jak to, že jí máte v mé velikosti? Sedne mi jako ulitá." podivila jsem se. ,,Byl tu mladý pan Michalson, říkal že to budete chtít. Tak jsem jí ušila," a mile se usmála. ,,Můžu si jí vzít? Kolik za ní chcete?" zeptala jsem se jí. ,,Musíš si jí vzít, je jenom pro tebe a žádné peníze nechci, ber to jako uvítání ve smečce." Když to dořekla, ihned jsem vzala tašku s mou kápí a asi pětkrát poděkovala a vyšla ven na ulici.

Jako další mě zaujal obchůdek se zbraněmi. Vzala jsem za kliku a ani bych se nedivila kdybych měla otevřenou pusu. Tolik zbraní co tu měli jsem neměla ani ve svém pokoji v bratrstvu. ,,Ahoj, co potřebuješ?" zeptal se mě asi dvacetiletý kluk vedle mě. Měl kaštanově hnědé vlasy vyčesané nahoru a krásné zelené oči. ,,No, chtěla bych se podívat na nějaké dýky a vrhací nože." ,,Jasně, pojď za mnou a jmenuji se Finn." ,,Alex, těší mě," řekla jsem mu také své jméno. ,,A jaké nože by sis představovala?" zeptal se mě, když jsme přišli k nožům. Měl tam samé pěkné nože, ale žádný se mi nezamlouval. Vždycky jsem měla všechny zbraně na míru. I Finn si všiml že ke mně žádná z nich nepasovala. ,,Víš co?Mám vzadu ještě jedny zbraně. Dědeček tvrdil že jsou začarovaný, ale já tomu nikdy nevěřil." nechápavě jsem na něj koukala a sledovala jak odchází do skladu.

,,Tak pojď," zavolal na mě já se dala do pohybu. Mezitím je Finn vytáhl z bedny a začal je vykládat na stolek. ,,Páni, ty jsou překrásný," hlesla jsem. ,,Jo, to jsou, Tak si je vezmi do ruky a uvidíme jak ti sedí." Vzal je a podal mi je, černé čepele mečů se najednou rozzářili a barva se změnila, najednou měli tmavě modrou barvu. Byly lehoučké a krásně se mi drželi v ruce. Finnův pohled přelétával ze mě na meče a já nechápala co se děje. ,,Páni, tak tohle jsem ještě neviděl," vyřkl užasle. "Od teď jsou tvoje, vybrali si tě jako majitele." ,,A co ti za ně mám dát? Přeci s nimi nemůžu jen tak odejít." Finn vrtěl hlavou že nic nechce ale nakonec jsme se dohodli že si s ním zatančím na plese.

Vyšla jsem z krámku a přemýšlela, proč jsou na mě tak hodní? Vždyť jsem lovec, vlastně jsem byla. Jen proto, že jsem nějaká legenda? Co když jí nechci být? Tím mým přemýšlením jsem nedávala pozor a vrazila jsem do nějaké holky. ,,Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor,jsi v pohodě?" zeptala jsem se jí. ,,Jo, dobrý, taky jsem nedávala pozor, ty jsi tu nová co? Jasonova sestra. Já jsem Emili," odpověděla mi. ,,Alexa, těší mě." Podali jsme si ruce. Teď když jsem si ji mohla pořádně prohlédnou, byla to dívka jen o pár let starší než já. Měla černé vlasy a hodně namalované oči. Hubená a malá postava. Byla o hlavu nižší. ,,Nechceš si jít někam sednout?" zeptala se a tak jsme si sedli za městečkem na lavičku a začali si povídat.

,,Jdeš v pátek na ten ples? zeptala jsem se ji. ,,Jo jdu, a ty?" přikývla jsem na souhlas a hned se mě zeptala jestli už mě někdo pozval. ,,Alfův syn,"odpověděla jsem ji. Ta na mě vrhla pohled typu- to jako vážně? A začala se smát. ,,Co je?" ,,No, Gabriel si nikdy na ples ještě nikoho nepozval, i přes to, že od otce neustále dostává přednášky o slušném chování, spřízněné duši a svatbě." trochu to ve mě hrklo, co si o tom mám myslet. ,,Neboj, nejspíš je to jen formalita, protože jsi vyvolená," řekla dost pohrdavě. ,,Každopádně, když už jsme se seznámili teď, nemusíme se seznamovat odpoledne, tvůj bratr mě k vám pozval."pronesla a usmála se. ,,Jo, něco takového říkal. Úplně jsem na to zapomněla, ale už budu muset jít tak zatím ahoj." rozloučili jsme se a já šla pomalu domů abych stihla oběd.

Otevřela jsem dveře od domu a zaposlouchala se do hudby linoucí se z kuchyně. ,,Jasone, jsem doma," zavolala jsem na bratra do kuchyně a vyzula si boty. Odložila jsem bundu s taškou a šla se podívat co dělá. ,,Potkala jsem se s Emili, tak jsme se seznámili trošku dřív než jsi plánoval." říkala jsem mu a dívala se mu pod ruce jak vaří. ,,To je fajn, asi bych ti měl říct, že to je má spřízněná duše." odpověděl mi. ,,To jsem ráda, že máš někoho takového. Zdála se být milá" myslela jsem to upřímně, možná jsem i trochu žárlila. Ale zaslouží si to, někoho milovat.  

Po obědě k nám přišel Gabriel, jestli bych nepomohla s přípravami na ples, tak jsem se dohodla s Jsonem, že s Emili pak přijdou za námi pomoct také. Do plesu zbývalo šest dní a já už se nemohla dočkat. Došli jsme k veliké budově, kde se nacházel velký sál na plesy. Venku stála Gabrielova usměvavá mamka a mávala na mě. ,,Jsem ráda že jste přišli pomoct, ve dvou bychom to asi nezvládli," dokončila větu, objala mě a svého syna a dali jsme se do práce.