Huntress !POZASTAVENO!

Kapitola 4.

V den úplňku...

Probudilo mě jemné zaklepání na dveře, nedalo se nic dělat a já musela vstát a otevřít. Za nimi stála Gabrielova matka. ,,Pojďte dál paní Michalsonová, co potřebujete?" ,,Alex, tykej mi. A teď se oblékni jedeme spolu nakoupit. Musíme do železářství pro řetězy." Udělala jsem jak řekla. Po malé snídani jsme vyrazili do města. Po cestě jsem zjistila, že první přeměna je v šestnácti letech a že spolu se mnou se dnes bude měnit dalších šest dětí.

V železářství se Margaret pozdravila s prodavačkou a ta nám hned ukázala řetězy, které tu měli. Pro mě koupila tlustší řetězy než ostatním, nejspíš pro to, že jsem starší. Než jsme odjeli domů stavili jsme se nakoupit ještě nějaké potraviny. V autě mě strašně bolela hlava a špatně jsem viděla. Všechno bylo rozmazané a úplně jinak barevné. Domu jsme dojeli v jednu odpoledne.

Tam už na mě čekal bráška s Gabrielem. Vylezla jsem z auta a cítila jak padám, Jason se ke mě hned rozeběhl. Bolest hlavy stále sílila. Kdyby mě Jason nechytl už bych byla na zemi. Margaret vyndala řetězy a s Jasonovou pomocí jsme došli do sklepa. Gabriel začal přidělávat řetězy ke zdi a asi za hodinu to bylo hotové. Mezi tím jsem seděla vedle Jasona a povídala jsem si s ním. Ve tři mě kluci začali přidělávat k řetězům a už jsme jen čekali co se bude dít.

Hodina před úplňkem

Rozostřené vidění ustoupilo a bolest hlavy skoro také. Oči mi změnili barvu z modré na zlatou a kluci, aby mi zvedli náladu mi je pochválili, že jsou krásné. Chtěla jsem se aspoň usmát, ale nemohla jsem protože v ten okamžik to začalo. Otupující bolest prostoupila celým tělem, byla tak nesnesitelná že jsem zaječela. Kluci hned poznali že už to přišlo a Jason ke mě hned přiskočil. ,, Alex, musíš to ovládnout, nebo takhle skončíš i příští úplněk, slyšíš mě?" ,,Jo" řekla jsem přes tu bolest skoro neslyšně. Kosti se začali přizpůsobovat k proměně a já bolestí začala brečet. I přes uklidňování, které klukům fakt nešlo jsem se to snažila ovládnut a až po hodině bolesti se mi to podařilo. Bolest začala ustupovat, ale všichni jsme věděli že toto byl jen začátek. Po patnácti minutách kdy začal úplněk jsem se začala měnit. Bolest byla ještě nesnesitelnější než předtím. Nos se mi protáhl do čumáku, zuby se prodloužili a uši změnili svůj tvar také. Kosti na nohou a v rukou se začali přetvářet do tlap a tělo začala pokrývat zářivě bílá srst. Kluci na mě koukali jak na boží zjevení a Gabriel začal ječet že jsem bílá. Což se mi vůbec nelíbilo tak jsem po něm štěkla, aby byl zticha a tlapkami jsem si zakryla uši. Gab to naštěstí pochopil a už tak neječel. S námahou jsem se postavila a vážně jsem se snažila abych nad sebou neztratila kontrolu. Všechny smysli se zlepšili natolik, že jsem slyšela jak ostatní vlci vyjí i z tohohle zpropadeného sklepa bez oken. Jason mi říkal co mám dělat. ,,Alex, nenech zvítězit své zvířecí já. Teď to ještě vydrž a za chvíli se proměníš opět zpátky." A opět jsem už mohla jen čekat na bolest, u které se změním zpět. Kluci se proměnili taky a seděli naproti mě. Začali jsme si pomocí vlkodlačí telepatie povídat. Jason měl světle šedou barvu, ale jako bych už ji někde viděla. No jasně, v tom lese, když mě zachraňovali.

Ve tři ráno začala opět přicházet ta bolest. Tlapy se začali měnit zpět na nohy a ruce, srst začala mizet a uši se zbytkem obličeje se změnili také do normálu. Jen oči mi ještě chvíli zůstali zlaté. Zůstala jsem bezmocně a vysíleně ležet na podlaze. ,,Kluci, doufám že už je to všechno" zeptala jsem se a oni kývli na souhlas že ano. Oči se mi klížili k sobě a já cítila že brzy usnu. Kdyby Gab nezačal řinčet s řetězy možná bych i usnula. Podle mě ale Gab těmi řetězy řinčel proto ,aby probral sebe, protože když se na něj podívám má problém ve čtyři ráno udržet oči otevřené stejně tak, jako já s Jasonem. Proto mě začali rozmotávat z řetězů a vydali jsme se nahoru. Dostala jsem hlad, tak jsme se stavili v kuchyni. Tam jsem si každý vzali kus koláče, který pekla Margaret a pokračovali. Jasonovi jsem nabídla přespání u mě v pokoji, které po krátkém přemluvení přijal. Když jsme se ocitli u mě v pokoji, jsem sebou plácla na postel a poplácala na místo vedle sebe. Jason se na mě překvapeně podíval a já jen dodala: ,, to se bojíš spát vedle svojí sestřičky? Jen proto, že jsem byla lovec? Nikdy bych ti neublížila bráško" On se usmál, sedl si vedle mě na postel, objal mě a řekl: ,, Ne, nebojím. Jsem moc rád že jsi to dneska zvládla a neutrhla se z řetězů. Jsem strašně rád že tě po tolika letech vidím, a že můžu být opět s mojí malou sestřičkou." Jason vzal mé tváře do dlaní a dal mi pusu na čelo. ,, A teď už pojď spát Alex." každý jsme si lehli na jednu stranu postele, takže jsme měli místa dost. Pak už jsme si jen popřáli dobrou noc a nechali se odnést do říše snů. Tedy aspoň Jason.

Byla jsem v lese a přede mnou stála postava v černém. Šla ke mě blíž. Byla to dívka v černých šatech,kterou jsem nikdy předtím neviděla. Kaštanově hnědé vlasy měla svázané do drdolu a svýma, skoro až černýma očima se na mě dívala. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se jí. ,,To teď není důležité, musíš se ale zachránit, hrozí ti veliké nebezpečí." Dívka začala pomalu mizet až se nakonec vytratila úplně. Zůstala jsem v lese sama, to jsem si alespoň myslela než se kolem mě začali honit černé stíny. Bylo jich čím dál tím víc a všichni křičeli o pomoc tak hlasitě, že jsem si musela zakrýt uši. Když už byli až u mě s trhnutím jsem se probudila a s divokým dechem jsem se posadila. Bratr klidně spal tak jsem to neřešila a až do rána jsem byla vzhůru.