Až si tohle budeš číst, jsem si jistá že tu už nebudu, protože cejtim jak selhávám.
Je to nechutný klišé, ale moje srdce bylo silný jen s tebou.
Nefunguje dobře, víš?
Nikdy nefungovalo.
Vždycky bilo tak mučivě pomalu a já cejtila jak pomalu umírám.
Na transplantaci nebyly prachy.
Ani jsem nechtěla jiný.
Protože to moje milovalo tebe.
Nechtěla jsem zůstat, protože vim, že bys se mnou ty nezůstala.
Odešla jsi jako všichni.
Nechtěla jsem delší život, protože jsem ráda za to, čím jsem si prošla s tebou.
A ačkoliv bolí myšlenka, že jsi mě nikdy nemilovala, odejdu klidná.
Odejdu s těma vzpomínkama na tvůj smích, na tvoje tělo, na tvoje nádherný hnědý oči ve kterejch jsem se ztrácela, na tvůj hlas kterej bych poznala všude.
Odejdu s těma vzpomínkama na ty hvězdy, který jsme spolu počítaly, na naše propletený prsty, na hodiny v objetí.
Odejdu se vzpomínkou na déšť, protože pršelo ten den, kdy jsem si tě poprvý všimla, ale ke svý smůle jsem ti nevěnovala pozornost.
Omlouvám se, že jsem ti to neřekla.
Nechtěla jsem to kazit.
Nechtěla jsem abys mě měla za slabou jem kvůli pitomýmu srdci.
Chtěla jsem umřít, sama jsem tomu napomáhala závislostí na nikotinu.
Ale zlato, závislost na tebe byla mnohem větší zabiják.
Neber si to zle, nemůžeš za to, city jou nevyzpytatelný.
A i když jsem tě vlastně nikdy neznala, strašně pro mě znamenáš.
Takže až tenhle starej deník najdeš pod polštářem a přečteš si každej pitomej zápis o tobě, každej den kterej jsem sem zapsala vlastní rukou, každou tu vzpomínku.
Až projdeš veškerý stránky s textem a náčrty sebe samotný když se směješ nebo když spíš, tak tu zlato nebudu.
A chci abys věděla, že ať už odejdu kamkoliv tak tě budu milovat.
Budu milovat to, jak jsi chladná, nepředvídatelná, nerozhodná.
Jak jsi krásná a neskutečně dobrá v posteli.
Budu tě milovat tělem i duší, jako to bylo i za života.
Sbohem.
Mimochodem...
Milovala jsem tě víc než ty pitomý mentolový máčka.
End
