Kdyby to někoho zajímalo, tak jsem se nechala velmi volně inspirovat PC hrou Assassin'screed. Teď trocha dějepisu. Asasínibyli tajnéismáílitské hnutí, které vzniklo kolem roku 1080, významně se rozšířilo na mnoha místech středního východu a zhruba o dvě stě let později zaniklo při invazi Mongolů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kdyby vás zajímalo víc, tak je to všechno na Wikipedii.
Běžel lesem. Tichý jako stín. Rychlý jako dravec. Přesný jako smrt. Vlastně byl smrt. Velmi nepříjemná smrt. Vždycky svou oběť dohonil. Vždycky ji dohnal a zabil. Vykuchal je. Nebo rozčtvrtil. A vždycky za to dostal peníze. Vyšplhal na strom a po špičkách se začal posouvat až na úplně tenkou část větve. Strom stál u cesty, takže nyní byl nad širokou rozbitou venkovskou cestou. Přidřepl si, jednou rukou se chytil větve kvůli balancu a druhou chytil provaz. Na jednom jeho konci byla katovská smyčka a na druhém ostrý kolík. Zavál studený vítr. S asasínem to ani nehlo. Pak vítr přinesl dva hlasy a dusot kopyt jednoho koně. On ale stále vyčkával. Věděl, kde přesně jeho oběť je a kdy na ni má zaútočit. Stačí jen trpělivě čekat. Studený vítr zavál dosud nevídanou silou. Přinesl opět dva hlasy a tentokrát jim už bylo rozumět. "..., ale kdybychom jeli mojí zkratkou, už by jsme tam byli." "Jenže ta vaše 'zkratka' vede přes močál a přes vřesoviště. Stačil by jeden chybný krok a už by nás nikdy nikdo neviděl. Věřte mi tohle je bezpečnější." To určitě. Kdybys věděl, že tě tady čeká smrt, ještě rád by ses vrátil a šel přes Prokletá vřesoviště a Ztracené močály. Tam je cesta bezpečnější. "... vždyť jsi jenom rádce..." Pak přišla nějaká nesrozumitelná část a... "Máš mě poslouchat. A já jsem ti řekl, že půjdeme přes vřesoviště." Odpověď už však neslyšel, protože vítr ustal. Pak se zpoza zatáčky vynořila věru zvláštní dvojice. Malý, asi dvanáctiletý kluk jel na krásném černém koni. Měl přepychové a pestrobarevné oblečení. Jaká marnivost. Vedle něj šel postarší muž. Ten už tak přepychové oblečení neměl, ale bylo také honosné a hodně se blýskalo. Od diamanty posazených ostruh se odráželo světlo. To chtějí, aby je každý v okruhu padesáti mil viděl? On ještě čekal. Ještě nebyl ten pravý čas. Čekal do chvíle, kdy byli přímo pod ním, pak rychlostí blesku smetl z jedné strany stromu smyčku, do které se stařec chytil. Pak seskočil na druhou stranu. Tím se smyčka utáhla a vytáhla starce nahoru. On dopadl v klidu na zem, zabodl ostrý kolík do země a pro zbrzdění pádu udělal kotrmelec. Kůň se splašil, vyhodil svého jezdce ze sedla a zmateně začal utíkat. Asasín vytáhl ze své boty nůž a poslal ho za koněm. Ostrý hrot našel svůj cíl a zasáhl koně do hlavy. Síla úderu poslala koně k zemi. Zvíře se už nepohlo. Chlapec začal ječet. "AAAAAAAAA! Co se mnou uděláš?! Nemůžeš mi ublížit! Jsem princ! Rozpoutáš válku! Jménem krále Jiřího mi nesmíš ublížit! Nesmíš mě zabít!" "Ale ano mužů. A taky to udělám." Vytáhl dlouhou katanu. Pevně ji chytil. "Klekni! Hned!" "Jak se jmenuješ?" "Klekni!" Princ klekl. "Dej si ruce za hlavu!" Chlapec si dal ruce za hlavu a zavřel oči. Po obličeji se mu najednou skutálela slza. Za ní další a další. "Prosím. Já nechci umřít. Ještě ne. " Asasín si sundal kapuci, kterou měl do té doby na hlavě. Jasné šedé oči mu zazářily. "To nechce nikdo." Pak se napřáhl a sekl. Poslední nanosekundu před tím, než se katana dotkla chlapcova krku, promluvil. "Lidé mi říkají... Silver."
Rolník seděl na voze taženém dvěma kravami. Jel do města prodat nadbytečnou úrodu. Zajel za zatáčku a zaječel.
Asasín sáhl do lněného pytle. Vytáhl za vlasy hlavu dvanáctiletého korunního prince Velké Británie a hodil ji na zem. Hlava se kutálela až k temné postavě u krbu. Postava zvedla nohu, položila ji na státní majestát a zastavila ho. Pak promluvila. "Viděl tě někdo?" "Ne! Jsem opatrný!" "Dobře." Postava vyšla ze stínů. Vysoký, štíhlý, mladý francouzský princ. "Co moje peníze?" "Ano. Samozřejmě." Ludvík přistoupil k dubovému stolu a vzal kožený váček. "Tady." Hodil ho přes celou místnost a asasín ho chytl. Uvolnil koženou šňůrku, podíval se dovnitř a přikývl. "Můžu s tebou ještě počítat, Christiane?" "Nikdy pro nikoho nezabijím vícekrát, Ludvíku. Už jsem ti to říkal." "Netykej mi! A rozhodně mi neříkej jménem!" "Já vám taky nedovolil říkat mi Christian. A tykat už vůbec ne, vaše výsosti." "Dobře. Nebuďte hnedka tak nepřátelský." "Víte, co vám můžu udělat? Víte co jsem udělal tomu Angličanovi? Prosil mě o milost. Já mu ale usekl hlavu. Pak jsem mu vytrhl srdce z těla a pověsil ho na větev vedle toho jeho neschopného strážce. Tak, aby ho všichni viděli. Aby si dávali pozor. Společníka jsem uškrtil. Byli tak neopatrní. A to stejné můžu udělat vám. Bojíte se? Protože by jste se měl měl bát. Vaše lidské mozky jsou tak hloupé. Dřív jste věděli, kde je vaše místo. A věděli jste, čeho se máte bát. Čeho se bojíte teď? Že bude neúroda? Že budou záplavy, nebo naopak, že bude moc svítit slunce? Měli by jste se bát tmy, protože, protože tma je váš přirozený nepřítel. Ale vy jste ho zapudili. Udělali jste si krby. Stačí jen udržovat. Ale tma je tu pořád. A je podrážděná. A doráží, číhá, obchází a dává si majzla, až někdo zapomene rozdělat oheň. Pak ho pohltí a už ho nikdy nepustí. Už jeskynní lidé to věděli. Ale vy na to zapomínate." "Co tím chcete říct?!" "Že se blíží doba temnoty, doba, kdy monarchie padne, doba, kde nebude světla a že už nebude návratu." Pak asasín přeskočil stůl, rozběhl se proti oknu, namířil to nahama napřed a roztříštil okenní tabulku. Sklo vyletělo ven společně s nájemným vrahem. Ludvík se zděsil. Byli ve třetím patře. To nemohl přežít ani Bledý Princ. Vystrčil hlavu okenním rámem ven. Silver byl pryč. Jediným důkazem toho, že vyskočil z okna byla díra v místě jeho dopadu a roztříštěné sklo. Princ strčil hlavu zpět do ložnice. Bude muset zavolat komorního, aby okno zasklil. Pak se zamračil. Neměl by si o asasína dělat starost. Ani o jeho slova. Stejně jsou to jen malicherné žvásty. Navíc zrovna jemu nikdo takové kraviny vykládat nebude. Ne budoucímu králi Francie. Ne Ludvíku XVI. Ne. Jemu rozhodně ne!
Upozorňuji na to, že tohle je naprosto smyšlený příběh, tudíž se nikdy nestal. Kdyby byl někdo takový nevzdělanec a nevěděl, kdo je Ludvík XVI., tak to byl král Francie za Velké Francouzské revoluce. Pokud někdo neví, co je Velká Francouzská revoluce, tak ho osobně přetáhnu pánví po hlavě. Mimochodem, Ludvíka společně s jeho manželkou Marií Antoinettou, dvěma dcerami a dvěma syny popravili na gilotině.
