Mechanička-Nová nebezpečí

Něco se děje

,,Strýčku?! Máš dneska čas? Potřebovala bych s tebou probrat ty nové díly co si objednal. Jsou úplně k ničemu, nepatří ani k našim sponzorům. Navíc jsou to strašný šmejdi. Tohle můžeš dát leda tak do sekačky na trávu." Zastavila jsem ho hned mezi dveřmi z tmavého mahagonu které vedli do zasedací místnosti. Zdálo se, že mně ani nevnímá, ucho měl přilepené k telefonu a na tváři zasněný výraz. V takový moment bylo nejrychlejší metodou jak si získat jeho pozornost to co jsem se právě chystala udělat. 

Vytrhla jsem mu z ruky telefon a ukončila už bezmála hodinový telefonát. Není divu že se mu nikdo nemohl celé dny dovolat. Jeho zasněný pohled se rázem změnil na zachmuřený. ,,Co si jako myslíš že děláš?!" 

,,Tak za prvé, nevnímáš mně když s tebou potřebuji probrat důležité věci ohledně aut, firmy nebo čehokoliv jiného, za druhé ti už po desáté opakuji že se blíží zimní závody s tím souvisí bod číslo tři a to-kdo, kdy a kde pojede jaký závod. Na zimní sezonu máme o pár jezdců víc než aut tak se ptám dopředu. Za čtvrté ty jsi majitel a žel bohu sám sobě i manažerem a já ti pouze vypomáhám se vším ostatním, ne že řeším úplně všechno včetně průserů za tebe. A za páté jsi ještě nerozhodl věci ohledně skupování pozemků, budování dráhy nebo třeba i takových banalit jako je pořádání závodů a světe div se naši sponzoři když nemohou kontaktovat tebe hádej za kým jdou a co jim asi tak mám říkat?! Už mi dochází výmluvy a nervy strýčku. Seber se a buď zase šéf." Nastala minuta ticha kdy já sbírala dech a strýček zpracovával vše co jsem mu vychrlila do tváře. 

Stoh papírů které jsem svírala v ruce byl až nepříjemně těžký a brněli mně z toho prsty. Při pomyšlení že bych tuto otravnou práci měla dělat ještě o den déle skočila bych asi z desátého patra kdyby tu nějaké bylo. 

,,Pochopil si co po tobě chceme? Kromě toho se všichni ptají na výplaty. Buď to stárneš a zapomínáš že stále jsme na tobě a tvých penězích zavislí a nebo máš neschopnou účetní která si popletla čísla učtů. Jo a o ty díly už se starat nemusíš vyhrabali jsme něco z našich zásob tak ti potom doneseme faktury na proplacení a tyhle šmejdy můžeš zkusit vyreklamovat. Já to dělat nebudu." Vidina že se konečně zbavím alespoň poloviny práce za poslední měsíc mně hnala kupředu. 

,,Claire?! Nezdá se ti že přeháníš?" Strýček nasadil nicneříkající výraz a zkřížil ruce na prsou. 

,,Ani ne, ale když si to myslíš. Budu každému dávat všech pět tvých čísel a uvidíme kdo přehání. Nebaví mně dělat práci za všechny a ještě trénovat a učit nováčka. Sbohem. Až se vzchopíš dej vědět, budeme v hangáru." Otočila jsem se a bez pozdravu kráčela k nejbližšímu východu. 

Krev mi vařila v žilách při pouhém pomyšlení na lenost s jakou se strýček posledních pár měsíců potýká. Rozrazila jsem vstupní dveře a zachumlala se do nejvíc do svého kabátu s šedým kožíškem uvnitř. 

,,Nesnáším zimu a už vůbec ne studený vítr." Zavrčela jsem si do kožíšku a narazila na hlavu pletenou růžovou čepici s bambulí. K zemi se začali snášet první sněhové vločky a zvedal se ještě větší vítr než byl do teď. Vykročila jsem ulicí pryč od budovy a zamířila si to k nejbližší kavárně kde si, jak se zdá, zbytek týmu už obsadil ty nejlepší místa. Přes prosklenou výlohu jsem prohlédla všechny ty sladké bezbožné věci, které vábili ne jenom vůní, ale i pohledem a našla skupinu lidí namačkanou v jednom kupé s hrnky teplého pití. 

Můj žaludek hlasitě zaprotestoval. Tiše jsem vydechla a zapudila myšlenku že se s nimi už moc nevídám.  Zatlačila jsem do prosklených dveří a vpadla dovnitř. Ovanulo mně teplo a veselý smích, který se ještě znásobil když zjistili kdo právě vpadl dovnitř. 

,,Ale, ale kdo se to objevil na prahu? Snad to není ta legenda? Jak vlastně vypadala nevzpomínáte si někdo? Už je to nějaký pátek kdy jsem ji viděl naposledy." Smutně jsem se usmála a donutila poposednout Caleba. 

,,Lidi já jsem tak ráda že vás vidím. Už mně to nebaví dělat pořád Frankovi sekretářku a manažera v jednom. Co je novýho?" Promnula jsem si ztuhlé tváře a objednala si pořádný kus čokoládového dortu a černý čaj který se vaří snad jenom v pekle. 

,,Axel odjel. Amber ani Cath se se mnou nebaví a já nevím proč. Stále jsem nedostal žádný informace ani auto dokonce ani gumy na zimní závody. Vypadá to že letos za nás pojedeš jenom ty." Caleb lehce posmutněl a Tony který už pár minut žmoulal v rukou ubrousek se zamračil. 

,,Claire nevíš co se to teď děje? Proč Frank nic neřekl nikomu? Vždyť dělá úplný kraviny. Nové auta jsme dostali naposledy v loni v létě po tom tvým velkým závodě. Ale letos je to fakt katastrofa. Carlos už taky uvažuje že odejde. Začíná se nám ten tým nějak rozpadat." Četla jsem v očích všech stejné obavy jaké posledních pár týdnů tížili i mně. 

,,Kluci já fakt nevím co se děje. Vždycky když ho vidím má na uchu přilepený telefon a nic ho nezajímá. Když mu něco říkám neposlouchá. Pořád volá na jedno a to stejné číslo klidně tři hodiny v kuse. Já bych si snad troufla i říct že je zamilovaný, ale to nevysvětluje proč se chová jak dement." Usrkla jsem ze svého hrnečku a svírala ho dál v rukou. Teplo jaké vyzařoval mi dělalo neskutečně dobře. 

Jeremy se ušklíbl. ,,Stejně je to vtipný, jediný kdo to kdy řešil se zabouchnul a na všechno sere a ta která ho má nahradit nebo aspoň zastoupit nevydrží deset minut zimy. Přes léto královna mejdanů a sexy tvář ve všech kalendářích s auty a teď? Zmrzlina co chodí oblečená jak sněhulák v několika vrstvách navíc. Chudák Ethan když to z tebe má pokaždé všechno sundat." Celý tým se zasmál, jen mně přeběhl přes tvář stín smutku. Byl pryč, na můj vkus až příliš dlouho. Před třemi týdny odjel v naléhavé záležitosti domů do Ohia k matce na ranč a ještě se nevrátil. Byt byl bez něj prázdný a já už z té fyzické bolesti a nedostatku kontaktu šílela. 

,,Ani mi o tom nemluv. Jenom kdyby se mi už alespoň vrátil. Stýská se mi po něm tak strašně že se v noci kolikrát budím." Znovu jsem si uskla čaje a zacpala pusu kouskem nejlepšího čokoládového dortu v celém vesmíru než plácnu něco dalšího co by neměli vědět. 

,,Ale notak. Kam se poděla ta stará Claire? Ta která kvůli chlapovi nefňukala a lovila po nocích v barech rychlé známosti." Probodávala jsem Caleba pohledem a odolávala pokušení ho bodnout do žeber vidličkou na dorty. ,,Vyrostla a vyspěla. To samé bych se mohla ptát kam se poděl ten rváč a milovník, ten který nenechal jedinou suknu a hodně často zdrhal po střechách nahý z cizích ložnicí." Caleb se zatvářil dotčeně, ale polovina osazení kavárny se rozesmála nahlas. 

,,Srovnala ho ženská, to dá rozum." Tony se znovu rozesmál na celé kolo a vysloužil si tím tvrdou ránu do ramene. Chvíli jsem čekala než se všichni zklidní a znovu jsem zvážněla. 

,,Lidi tohle už přestává být sranda. Pokud se Frank nevzchopí budeme namydlený a bez peněz. A Calebe určitě si nedovedu představit jak čekáš frontu na pracáku s žádostí o prachy. Stejně jako já, jako všichni v týmu. A koukej se zase s Amber udobřit. Zjisti kde je problém. Je to hodná holka řekne ti to když se jí normálně zeptáš a budeš to myslet vážně." Čupřina pískových vlasů jakou nosil už snad od doby co ho znám se znovu zpřeházela když si projel vlasy rukama a tiše vydechl. 

,,Snad máš pravdu Claire. Nezbyde mi nic jiného než za nimi dojet a zeptat se osobně." Rukama šmátral po kapsách od bundy když si uvědomil jednu věc. Přestal definitivně kouřit. 

,,Nějak to překonáme neboj, společně jako vždycky. Překonáme i tuhle krizi, jenom mi musíte pomoc, na tohle budu sama krátká a nejsem člověk, který by oplíval trpělivostí jak všichni už dávno víte.

Konec kapitoly. Děj se nám posunul zhruba o rok a něco dál. Claire, Ethana a celý tým čeká ještě spousta práce. Je to opravdu dlouhá doba od prvního dílu tak ti z vás kdo si Mechaničku nepamatují doporučuji si přečíst první díl znovu. 

Díky belka2511