Mechanička-Nová nebezpečí

Dřina, krev a pot

,,Claire, já vím že máš dneska moc práce, ale mohla by ses prosím stavit na dráhu? Odpoledne mají jezdit nováčci a já prostě nejsem schopný tyhle hovada naučit jak se využívá potenciál motoru. Nemám na to trpělivost. Prosím." Oříškové oči se na mně upřeli v úpěnlivé němé prosbě. Jednoduchý piercing na bradě se pohyboval podle toho jak do něj černovlasý Carlos narážel jazykem. Stále to pro mně byla nezvyklá změna. Mladý sotva dvacetiletý kluk nějakým záhadným způsobem dospěl v muže a na jeho vzhledu se to podepsalo. Přibylo tetování na rukou, na krku a piercing v bradě. 

Vzhlédla jsem od kupy papírů popsaných čísly, seznamy a nějakými neurčitými poznámkami. Dubový stůl, jaký jsem si právě kvůli takovým to věcem pořizovala, nebyl skoro vidět a přesto se o něj opíral dál a čekal dokud ho nevyhodím dveřmi ven. ,,Carlos Terciz, tak tebe bych tu nečekala, dáš si něco? Když už jsi tu?" Ležérním krokem jsem přešla k barovýmu pultu a z kryté chlazené lednice vytáhla láhev pomerančové limonády. Nalila jsem dvě skleničky a přesunula se zpět ke stolu. 

,,Povídej? Koho a kolik jich trénuješ? Jak jim to jde? Co dělají za chyby a tak? Už je to zatraceně dlouho co jsem nevstala od stolu s papíry po Frankovi. Všude načmárané srdíčka. Z toho by člověku jeblo." Zavrtěla jsem hlavou a upila ze své limonády. 

,,Dva kluci, jeden dvacetiletý a druhý tuším šestadvacetiletý, ale nechápou hodně věcí. Přihlásili se na okruh takže vytrvalostní a rychlostní. Oba dva mají těžkou nohu, brzdy používají minimálně, špatně řadí, meziplyn jim stejně nic neříká, řadí brzy nebo pozdě a mají problém se zahřátými pneumatikami. Na dráhu jsem je pustil z trenažéru teprve nedávno, ale mám pocit že to je úplně zbytečný. Neumí skoro nic jenom kroutit volantem. Pomůžeš mi prosím?" 

,,Platí ti aspoň dobře?" 

,,Nestěžuju si. Ben, ten mladší má bohaté rodiče tak je dost nafoukaný, ale poslechne. Thomas, ten druhý si plní dětský sny. Dost tvrdě dře aby si ty lekce mohl zaplatit. Živí se jako horník a přivydělává si na trhu s rybami. Dám ti půlku." Zkusil další přesvědčovací metodu. 

,,Fajn, v kolik jim začínají jízdy? Řekni že si dají rozehřívací kolo já mezitím přijedu ať se diví. Po prvním kole je stáhni na start vysvětlím jim základy a zbytek okey? Ale chci od tebe taky pomoc." Namířila jsem prst na Carlose a nasadila ten nejsladší úsměv jakého jsem byla schopná. 

,,Ach jo, já věděl že s něčím takovým přijdeš. Tak povídej." Tajuplně jsem se rozhlédla po bytě a nakonec vytáhla velký papír popsaný telefonními čísly z obou stran. ,,Potřebuju obvolat všechny tyhle čísla kvůli sponzorování našich závodů. Když se strýček k ničemu nemá zorganizujeme si je sami. Zkrátka, čistě prostě řečeno dokud nezačne trénink budeš sedět tady a obvolávat případné sponzory. Ty u kterých je červená tečka nemusíš, už jsou obvolaný a souhlasili. Pokud ty další nebudou souhlasit škrtneš je. Okey? Pusť se do toho." 

Další hodinu jsem počítala výdělek a prodělek na dráhách, útraty sponzorů, a zkoumala v jaké peněžní situaci momentálně jsme. Bylo na čase o sobě dát zase nějak výrazněji vědět, jenže jak o nás zvednout zájmy novinářů a nepohřbít tím celou firmu? Zamyšleně jsem si mnula bradu když se ozval Carlos na kterého jsem zcela zapomněla. 

,,Ech mám půlku hotovou. Frank, naštěstí, má stále dobré jméno tak ti asi pět velkých sponzorů pošle návrh smlouvy na email. Víc jsem toho nestihl. Jedeme teda?" Rychle jsem kývla. 

Přesunula jsem se ke skříni s věcmi a vytáhla svou starou kombinézu. Modro bílé barvy už byly zašlé a místy byly odpáraná jména sponzorů, ale mé jméno i číslo šest bylo stále na svém místě. Během pěti minut jsem startovala modro bílé BMW, které tu už několik měsíců jenom stálo. Nechala ho chvilku zahřát a vzpomněla si na náš starý týmový zvyk.