Mechanička-Nová nebezpečí

Šok po ránu

Po dlouhé době se mi spalo opravdu dobře. Spala jsem přitulená v něžném náručí svého přítele dokud mně první ranní paprsky nezačali šimrat na nose. Mohlo to být krásné ráno kdyby mé tělo neprotestovalo. Jen tak tak jsem doběhla do koupelny a stihla strčit hlavu do záchodu. Měla jsem pocit, že celá pizza ze včerejška se znovu objevila mimo mé tělo. 

Krk mně bolel z námahy a cítila jsem se víc vyčerpaná než posledních několik dní. ,,Claire? Není ti něco?" Mezi dveřmi se objevil rozespalý Ethan a mžoural na mně jak sedím na zemi u záchodu s opřenou hlavou o kolena. 

,,Já asi chytla chřipku co furt řádí." S námahou jsem natáhla nohy, které mně už začínali brnět. a zaklonila hlavu. Čirou náhodou jsem zahlédla svůj odraz v zrcadle a na první moment jsem myslela že se ze mně přes noc stal zlobr. 

,,Lásko, zůstaň dnes doma a vylež to. Práci v kanceláři dnes vezmu za tebe, stejně mám ještě pár dní volna. Tak se nemusíš strachovat že by se to někomu nelíbilo. Opatrně mně vzal do náručí a přenesl zpět do postele, kde si klidně leželo kotě a nejevilo známky života.

 ,,Zůstaň ležet, udělám ti snídani a potom pojedu do kanceláře ano? Na oběd budu zase zpátky. " Nezmohla jsem se na odpor. Tiše jsem oddechovala a čekala než se mi přestane motat hlava. Unaveně jsem zavřela oči a usnula. 

Probudila mně vůně míchaných vajec se slaninou a pomerančový džus. ,,Dobrou chuť lásko." Sliny mi odkapávali z pusy nedočkavostí, připadala jsem si jak bernardýn. Ethan už stihl odejít takže jsem zůstala sama v bytě jen s chlupatou potvorou která si ze mně celou noc dělala rohožku. 

Opatrně jsem vylezla z postele a došla do lednice pro švestkovou omáčku k vajíčkům. Ještě jsem nedojedla celou porci když mně něco napadlo. Peřina letěla na zem i s kočkou a já vyběhla do koupelny ke kalendáři který hlídal měsíční rituál. Šokovaně jsem vyvalila oči když místo červeného kroužku vězelo prázdné políčko. 

Začala jsem panikařit. Oblékla jsem se do prvních věcí co jsem našla a okamžitě zamířila do první lékárny a doufala že si ze mně matka příroda dělá jen srandu. Snažila jsem se na to nemyslet, ale i tak jsem měla nepřirozeně ztěžklou nohu a jela ulicemi rychlostí svátečního řidiče. Hlavou se mi honilo tolik věcí najednou a všechno se točilo jen kolem těhotenského testu. 

V péřové bundě, legínách děravých od sváření a v botách které sami zdravili jsem vešla do lékárny a modlila se aby mně nikdo nepoznal. Naštěstí tam byla jen jedna stará paní která v roztřesené ruce svírala recept od doktora a snažila se přečíst název léku napsaný mimozemskou rasou. ,,Promiňte madam, mohu vám pomoc?" Otočila se na mně s nadějí v hlase mladá lékárnice. 

,,Ehm, já bych potřebovala těhotenský test." Skoro neslyšně jsem zašeptala a slečna po chvilce uvažování pochopila. Slečna tiše otevřela šuplík a vyndala tam dvě krabičky. Obě dvě diskrétně pod pultíkem odpípla a hned je schovala do malé tmavé taštičky co neprosvítala.

 ,,Budete si přát ještě něco? Třeba cucací tabletky na nevolnost? Nebo vitamíny na chřipku?" Nejistě jsem to odsouhlasila a slečna opět velmi diskrétně vše namarkovala a ukryla obsah do tašky. Po cestě zpátky domů jsem přemýšlela zda náhodou ta slečna nemrkala na mě. 

,,Chrmm, měla jsem jí dát víc než dvacet babek navrch, ale teď už to je jedno." Dojela jsem domu a tiše vklouzla hned do koupelny. Zuřivostí býka jsem roztrhala krabičku bohužel i s návodem a ještě než jsem se do toho zatraceného testování pustila, jsem si musela poskládat puzzle v podobě roztrhané krabičky. 

,,Deset minut?! Toho kdo tohle vymyslel by měli zavřít. Co mám těch deset minut asi dělat?!" Donesla jsem si tablet a zapnula stopky. Prsty mně svědili, jedna moje část zoufale chtěla vyhledat co výchova dítěte obnáší a a druhá uvažovala nad možnostmi jako je potrat. Cítila jsem se rozpolcená. 

Nenapsala jsem ještě ani jedno písmenko a začali hrát stopky. ,,Deset minut uběhlo a na tyčce se měl objevit výsledek, ale já nebyla schopná se na něj podívat. Hypnotizovala jsem tyčinku položenou na umyvadle a doufala že tak zmizí a já se probudím ze špatného snu.

 
Seděla jsem na záchodě s rukama v klíně a přemítala o životě. Jedna nebo dvě čárky to jediné právě teď rozhodovalo o mé budoucnosti. Po tváři se mi kouleli slzy jak hrachy a upřímně jsem se bála co se stane až se to dozví Ethan. Nevím co si bude myslet, ale ještě víc jsem se bála toho co řekne.

,,Claire? Claire kde jsi?" Slyšela jsem rychlé kroky chůze po bytě. Tiše jsem zatajovala dech a čekala nebo možná i doufala. Dveře koupelny se otevřeli a v nich stál Ethan v černém kabátě s rozvázanou šálou. 

,,Co se děje?" Zeptal se když mně tam tak viděl. ,,Proč mi nebereš telefon?" Dřepl si vedle mně a něžně mě vzal za ruku. Nemohla jsem odpovědět, s těží jsem dokázala dýchat. Podívala jsem se na okraj umyvadla a on následoval můj pohled. 

Tiše se zvedl a přinesl tu prokletou tyčinku ke mně. ,,Hádám že jsi to ještě neviděla." Zavrtěla jsem hlavu a zvedla zrak abych se mu podívala do očí. Hledala jsem v nich podezření, zlost nebo alespoň smutek, ale jediné co jsem v nich viděla byla byla nehynoucí planoucí láska. 

,,Podíváme se spolu." Řekla jsem dosti přiškrceným hlasem. Ethan tiše přikývl a jemně mně vzal za ruku. Druhou rukou jsme každý chytili test za jeden konec a opatrně ho otočili. Uprostřed bílých okýnek jasně zářili dva červené proužky.

,,Znamená to to co si myslím?" Zeptal se s neskrývaným nadšením Ethan. Spolkla jsem několik slz a řekla prosté ,, ano". 

,,Jsem těhotná." Ethan vyskočil jak čertík z krabičky a přitáhl si mně do náruče. ,,Claire Downer já tě miluju a to malé budu milovat stejně jako tebe. Nepřipustím aby se tobě nebo tomu maličkému něco stalo. 

,,Já to nechápu, ty nejsi naštvaný?" Ethan roztáhl pusu do širokého úsměvu ,,proč bych měl být? Je to ta nejlepší zpráva za poslední měsíce, ale ty se neraduješ, proč?" Nepustil mně od sebe jako by se bál že mu zmizím a sevřel moje ruce ve svých. ,,Bojím se, co když to nezvládnu. Dokážeš si mně představit jak chodím po městě s kočárem nebo jak utírám miminům zadky? Já sebe ne a to je ten problém." Znovu jsem přes slzy neviděla. 

,,Zatracený slzy, brečím i když nevím proč." Hřbetem ruky jsem je otřela a přitiskla se na širokou vypracovanou hruď ještě víc. Nechala jsem se hladit po vlasech a poslouchala uklidňující hlas. 

,,Spolu zvládneme cokoliv." Dal mi něžnou pusu na čelo a nepřestával mně hladit. Slzy mi pomalu stékali po tvářích a končili v obrovské skvrně na rameni jeho kvádra. 

Ozval se domovní zvonek. Překvapeně jsme se na sebe s Ethanem podívali a šli otevřít. Stál tam poslíček a v ruce držel obálku s mým jménem napsaným ozdobným písmem zalepenou pečetním voskem. Vypadala draze a škrobeně a dokonce tak i voněla. 

,,Tohle teda vidím poprvé." Zlomila jsem pečeť a vytáhla umělecky složený navoněný papír. Otevřela jsem ho a začala číst. 

,,Tímto vás otevřeně zveme na ples konaný k příležitosti zasnoubení Franka Liamsona a Tiffany Holdingové." Několikrát jsem mrkla, neschopná slov. 

,,Páni to vypadá hodně draze." Ethan mi zvědavě nakukoval přes rameno a ani na okamžik mně nepustil z ruky

,,Jo, jsem zvědavá z čeho to chce zaplatit." Zamračila jsem se. Červík pochybností ve mně začal hlodat a můj instinkt byl na jeho straně. ,,Něco tu nesedí a já musím zjistit co. A tohle" poklepala jsem na obálku ,,Bude ta správná příležitost" 

Překvapení? Naštvaní? Nemůžete uvěřit svým očím? Dámy a pánové co tohle čtete věřte že ještě ani omylem nekončíme pořád tam bude spousta zvratů a na nějakou tu rychlou jízdu a závody taky dojde.

 Pořád jsme na začátku příběhu. A díky některým lidem co mi napsali jak je tento příběh úžasný a mají ho rádi jsem opět po dlouhé době dostala chuť psát. 

Doufám že mi to vydrží a určitě nějaké hezké komenty neuškodí protože to je to správné palivo pro mojí hlavu :) 

Mějte se krásně 

belka2511