Mechanička-Nová nebezpečí

Trable na druhou

,,Ples?! Frank pořádá ples? Jak? Teda jako vím jak, ale nechápu to. Vždyť nemá pořádně ani na výplaty a celou tuhle sezónu nic nedělal tak z čeho to chce zaplatit?" Stála jsem v hangáru mezi vraky spolu s Carlosem a Ethanem, od doby co se to dozvěděl se ode mně nehnul ani na krok. 

,,To netuším, ale vsadím se že za tím bude nějaká bouda. Ale Frank je takový egoista že to nevidí." Zamračila jsem se a otřásla se poryvem větru. 

,,A nenapadlo vás dva že je třeba zamilovaný? Vždyť si jí chce vzít proboha. Nehledejte v tom něco co tam není." Ethan si podrážděně odfrknul a postavil se tak aby na mně co nejméně foukalo. 

,,Ty Franka tak dobře neznáš jak my. V životě ani jednu z bab co měl nepostavil před práci, firmu a nebo před závody za tím něco bude." Zamyšleně jsem si mnula zmrzlou bradu zatímco se mi hlavou honilo milion teorií. 

,,Hej a pro mně žádná pozvánka nepřišla?" Zeptal se Trochu ublíženě Carlos. 

,,A byl jsi od včerejška doma?" Kriticky jsem ho sjela pohledem a znovu se otřásla proudem studeného větru. 

,,Ehm ne. Měl bych?" Pozvánka přišla domů ne do šatny. Ethan mně objal kolem ramen a schoval voňavý papír do kapsy kabátu. 

,,Poslyš jak dlouho už jsi tam vlastně nebyl?" Ethan nasadil podezřívavý výraz. 

,,Popravdě je to už týden co mně vyhodili z podnájmu." Carlos se nejistě podrbal na temeni hlavy. Několikrát jsem mrkla a narychlo zavřela pusu když mi došlo co právě řekl. 

,,Počkej, ty i s tvým platem stále žiješ v podnájmu? Co jsi dělal se všemi těmi penězi? Eh, sory, radši to nechci vědět je to tvoje věc. Br, to je dneska strašná zima. Nejdeme radši do kavárny? Nebo někam kde je horká čokoláda a jídlo?" S rukama zaraženýma hluboko v kapsách jsem se ještě víc přitiskla k Ethanovi. 

Carlos se zamyslel. ,,Mohli bychom. Počkejte na mně v autě než se obléknu." 

Zapadla jsem na místo spolujezdce a začala si prudce třít ruce. ,,Co uděláme? Nemůžeme přijít i o Carlose." Hlavou se mi honili nápady jak mu pomoc ale jeden po druhém jsem zase zavrhovala. 

,,Hm, co kdybych ho nechal ve svém bytě ve městě? Stejně jsem pořád u tebe. A teď už nás tam bude víc." Něžně mi položil ruku na břicho a krátce mně políbil. 

,,Počkej to jako že by ses ke mně nastěhoval?" Zaraženě jsem se na něj podívala a čekala co řekne. Představa že by můj byt, moje soukromí už nebylo jenom moje se mi dvakrát nelíbila. Nenapadlo mně kolik komplikací to sebou ponese. 

,,Čekáme rodinu, je normální že chci bydlet s tebou. Já bych si tě klidně už dávno vzal kdyby jsi nebyla furt tak předpojatá. 

,,Ale já nevím ještě jestli si to nechám!" Ethan se zatvářil jako bych ho bodla nožem. 

,,Fajn, dělej si co chceš." Vztekle odsekl a už se díval jenom před sebe. Oběma rukama svíral křečovitě volant až skřípala kůže. Lícní kosti se mu střídavě zatínali vztekem. Založila jsem si ruce na prsou a koukala z okénka. Chtělo se mi brečet, ale držela jsem se zuby nehty abych nezačala. To mu nedopřeju. 

,,Hej lidi jste v pohodě?" Zadní dveře od auta se zavřeli. 

,,Jo jsem, jen se potřebuju napít." Řekl podrážděně Ethan. Napětí ve vzduchu houstlo geometrickou řadou. 

,,Jestli se to ruší stačí říct já mám stejně práci v dílně." Carlos se chystal vystoupit když cvakl bezpečnostní zámek.  

,,Claire, odvezu tě domu. Carlosi ty půjdeš se mnou." Neprotestovala jsem, nemohla jsem říct jediné slovo aniž bych začala brečet.