Pascale, neuvěříš, co se mi zdálo.
Zvedám se z postele a balím se do teplem vyhřáté peřiny, zatímco usedám na židli hned naproti akváriu. Hned v zápětí si vybavuju několik předchozích minut, či snad vteřin?
Patchworková deka v potemnělých barvách rozhozená na nekonečné louce plné jakýchsi barevných a voňavých fujtajblů, zvanými květiny. Na dece si hověl proutěný košík plný žluté třezalky, lučních zvonků, kopretin a heřmánku. Květiny pro mou matku a byliny pro mne. A v tom tak prázdném obrazu, na druhé strané deky ležím já, rozplácnutá jako vorvaň. V uších mi naplno hraje hudba. Smutné texty s lehce ironickým podtextem, zpěvákův chraplavý, přesto čistý hlas a rocková hudba a já slyším první noty Gasoline, kterou v zápětí střídá Fine again.
Slunce mi praží na záda a já očima hledám růžové paraplíčko s obrázkem slona s vykulenýma očima, pod nímž je umístěna skleněná baňka s čirou vodou a mým kamarádem uvnitř. S klidem se prevracím na záda, ješte o něco zesiluji hlasitost svého hudebního přehrávače a začínám si zpívat. Louka je pustá, nikde ani stopa po jiné lidské existenci, tak proč ne, že? Skladby se střídají jedna za druhou a než-li stihnu postřehnout, že nastupuje další album, usínam. Usínám ve svém vlastním snu.
Probouzí mě až chlad noci, ikdyž je léto a večery jsou po celém dni ještě vyhřáté. Rozhlížím se kolem sebe, jako myš chycená v pasti, zvažujíc svoje možnosti. Kde to ksakru jsem? Jo, aha. Louka. Rozlámaně se zvedám a rukou šmátrám po batohu. Květiny dávám stranou, stejné tak i deštník a akvárium s Pascalem...
Pascale! Pascale! Můj vyděšený křik děsí i mě samotnou. Deku už mám zabalenou v batohu, když se chystám zvednout akvárium a všímám si, že je prázdné. Pascal je pryč.
Pascale! Rozhlížím se po louce, zda nevyskočil. Sakra, vždyť tam je síťka. Nějaké zvíře? Ne, to by ta síťka musela být roztržená. Tu síťky někdo sundal. A můj kamarád, moje malá zlatá rybička bala pryč.
Jako smyslů zbavená jsem prsty pročesávala trávu a při každém škubnutí stébel ve větru jsem se k tomu místu vrhla. Nikde nic.
Pascale! Pascaleeee! Bezmyšlenkovitě jsem křičela po té němé tváři, když jsem se trhnutím vzbudila. Brýle na očích se mi málem mlžily mým zběsilým dechem. Pascal! Je tu! V bezpečí.
Pascale, ani nevíš, jak moc jsem se o tebe bála, ikdyž to byl jen pitomý sen.
