Star Games [Hvězdné Hry] CZ

Ulov draka

Říkalo se to a říká se to stále. Aneb:
„bez práce nejsou koláče.”ⁿ

Jako ráno každého druhého i moje začínalo vydatnou rozcvičkou. Všichni mě vždycky poučovali, "jez snídani!" jenže já se do toho nemám. Cpát se hned po probuzení a ani nic nestihnout. Uběhla jsem nějaký ten kilometr klusem a zase pokračovala dál. Dnes se vydám na první dobrodružství. Dnes je ten den. Král už vypsal odměnu. Zajdu tedy do nejbližšího obchodu se zbraněmi a koupím si luk, pár šípů a nakonec jednu dýku.

Byl to hluboký les, ani lidská noha by sem nevkročila, ne teď. Dneska vychází všechna divoká zvířata. A právě i známý rudý drak. Můj "cíl."
Nečekaně jsem nebyla sama, vždyť je to boj o peníze, popularitu. Větší přízeň krále. Koukla jsem se po jedné partě vpravo, měli stejné oblečení, a podle počtu, pohybů a samotnému vzhledu vypadají jako můj největší problém a to doufám že se mýlím, ale podle JJ tohle budou černí vlci. Ihned po tom co si mě dívka s tmavě hnědími vlasy všimla jsem vystartovala do lesa. Utíkala jsem co mi nohy stačily. Možná ještě víc, začala jsem nepravidelně dýchat a zpomalovat. Stále jsem se nezastavovala, mám pocit že je slyším, něco je za mnou a tak prudce zatočím. Až se z toho skutálím dolů na zem. Pomalu se pokouším zvednout, ale mému tělu se nechce. Nevzdám se tak brzy. Přeci jen se zvednu a jdu dál. Nemá cenu utíkat, přivodila bych více pozornosti. A tak jsem našla dokonalý strom a vylezla nahoru.

Drak vychází až po 22:00. Mám čas, chci spát, ale nemám žádnou věc, co by mě vzbudila. Zkrátka, noc je dlouhá a náročná. Už aspoň nemám nikoho v patách. Koukla jsem se kolem sebe a uviděla nademnou jantar (smůla ze stromů). Bude pěkný na šperky. Šplhala jsem vzhůru a dál. Větev po větvi. Když jsem došla až k němu pár jsem ho nabrala do kapesníku a dala do tašky. Ruce jsem měla polepené a to byl ten hlavní problém. Pořádně jsem se chytla větve a nohy švihla na tu podemnou. Jenže ruce se mi přilepily a já se nemohla pohnout. A poté se odlepily jenže já jsem to nečekala...

Stále jsem padala, moje oblečení bylo otrhané a cítila jsem krev v puse. Poté, co jsem dopadla jsem začala padat ze srázu. Necítila jsem žádnou část svého těla, ani špetku. Dopadla jsem. Byla jsem daleko pod lesem, s rotrhaným oblečením a s krvavými šrámy po celém těle. Cítila jsem to: aspoň vím že když se mi něco stane bude to bolet. Rozešla jsem se po malé skaličce. Když jsem zaslechla řev.

Schovala jsem se do nejnižší jeskyňky, kterou jsem našla. Byla opravdu veliká, ale zvenčí se zdála tak malinkatá... Nevím jak bych vám to popsala asi velká jako hnízdo pro draky! A v tom mi to došlo. Začala jsem hledat kolem sebe. A opravdu našla jsem velká vajíčka která byla rozbitá, bez matky. To musel být ten řev. Moc jsem se nesnažila, teď nedostanu odměnu...  Sedla jsem si na zem, že tu počkám, ale přišel mi dobrý nápad jako na stromě vzít něco do krámu a tak jsem do své tašky dala několik skořápek. Když jsem chtěla vzít poslední černou s několika bílými skvrnami, nešlo to.

Vejce bylo v celku -  drak byl uvnitř.