Povídky na vlnách fantazie

Vánoční romance ❤🎄

Po dlouhé době, kdy jsem se činila a byla nádherně neaktivní, jsem si předsevzala, že aspoň něco publikuju, a tak jsem se rozhodla pro vánoční prompt Psaní pro radost. Tentokrát to nedělám jako zvlášť knížku, ale dávám to rovnou sem. 

Zadání byla celkem tři, já si vybrala 18/2:

Použij alespoň 3 z následujících slov: půlnoc, svíčka, cukroví, sněhová vločka, padající hvězda, zvoneček, krb, jmelí, skořice, rukacice

Pojala jsem to trochu (trochu víc) experimentálně: nejen že je celý příběh složený pouze z jedné jediné věty a částečně by se to (při špetce dobré vůle) dalo zařadit i k poezii, ale také jsem použila úplně všechna slova ze zadání, i když stačila jenom 3. :D

***

Viděl jsem padající hvězdu... 

ach, bylo to hořkosladké jako ořechové cukroví,ten okamžik, kdy jsem tě poprvé spatřil, byl jako plamínek svíčky, která mě láká svým mihotavým světlem, chtěl jsem, aby ta chvíle trvala navěky, vábila jsi mě jako můru, ale zároveň jsem měl strach, že jakmile se příliš přiblížím, spálím si křídla... 

to ty jsi mi dala ta křídla, má hvězdo spadlá z nebe, můj anděli, vzdala ses svých perutí, jen abychom si mohli být blíž; 

dnem i nocí cítím tvoji blízkost, přestože vím, že se právě nacházíš na opačném konci světa;cítím tvou blízkost tím intenzivněji, neboť vím, že se brzy vrátíš; 

navracíš se z krajiny dětství a ideálů, snad jsi se tam zapomněla o něco déle, než bych si přál, ale já věřím, že se tu brzy objevíš, křídla jsem ti zabalil a poslal v bílé krabici, aby se nepolámala a ty jsi ke mně našla cestu jako dřív; 

ó, pospěš si, ty sne se zvonečkovým hlasem, se smíchem naplněným klinkáním rolniček, půlnoc odbila, mocné údery zvonu mě vytrhly ze spánku a já nevím, co si počnu - krb pomalu dohořívá, zůstaly v něm už jen řeřavé uhlíky, ale ty stále nepřicházíš, 

žár ve mně sílí, zatímco tu tak sedím sám a sám, v křesle po dědečkovi v malém pokoji s jediným oknem, za nímž sněží, ten žár mě stravuje, touha po tobě jej rozdmýchává, je to k nevydržení, ale ty se pořád touláš kdesi v oblacích; 

nepřicházíš; 

přijď, sněhová vločko, přijď ke mně na kolej, přijď jako vždycky, přižeň se jako vánice, odlož si, vedle dveří je starý věšák, však už to tady znáš, pojď ke mně blíž, pokryj mě svými ledovými doteky - venku je zima, pokaždé ti úplně prokřehnou ruce - a nech se ode mě zahřát, nech se rozpustit, oslavíme spolu Vánoce; koupil jsem jmelí, tam dole na jarmarku, snad kvůli tradici, snad pro štěstí, stoupneme si pod něj, políbíme se, jak se to dělává, uvařím ti punč; 

jestlipak přijdeš, létavice, jsi padlá hvězda, anděl, dělíš se se mnou o svá křídla, ale teď bys je potřebovala mnohem víc než já, potřebuješ je na cestu domů, zdalipak už ti v balíčku dorazila, taky tu pro tebe jeden mám, je to dárek, bude se ti líbit, ty má zatoulaná zimní vílo, přijď, určitě už tam venku promrzáš na kost... 

ach, můj sne, doufám, že se mi to nezdá, odbila jedna, krb vyhasl, slib, že se mi nezdáš,

přišla jsi, sněhová vločko, krystalku ledu, přišla jsi za mnou, věděl jsem přece, že přijdeš, přihnala ses jako vánice, vždyť tě znám, ani si neodkládej, odložím ti sám, pokryj mě svými ledovými doteky - venku je zima, úplně ti zmrzly ruce, jako vždycky - zahřeju tě, nech se ode mě rozpustit, oslavíme spolu Vánoce; 

mám pro tebe malý dárek, tady máš a neděkuj, taky jsem koupil bůhvíproč jmelí, snad kvůli tradici, snad pro štěstí, stoupneme si pod něj, políbíme se, jak se to dělává, napij se, uvařil jsem nám punč; 

a nezapomeň, má sněhová vločko, co si dnes v noci budeš přát, to se ti jistojistě splní, přeji si, abychom spolu byli už napořád, ale ty mě neposloucháš, usnula jsi mi v náručí;ráno se vypaříš, sněhová vločko, vysublimuješ jako sníh a já se probudím, zrovna když budeš na odchodu, zmizíš a zanecháš mi tu po sobě jenom vůni skořice... 

zase se vrháš po hlavě do toho bláznivého ledového světa; 

vezmi si rukavice, víš, že ti bývá zima na ruce...