Povídky na vlnách fantazie

Neutěšený osud Arguse Filche

Nikdy jsem nenapsala žádnou harrypotterovskou fanfikci. Nikdy jsem vlastně nenapsala jakoukoli fanfikci, takže tohle je moje premiéra. Ne že bych proti HP FF nebo FF obecně něco měla, ale obvykle je nečtu, a tudíž ani nepíšu. Nedávno se mě kamarádka zeptala, o čem bych psala, kdyby měla napsat HP FF. Odpověděla jsem, že o jakékoli postavě, o které se moc nemluví. A tak vznikl námět na životní příběh bradavického školníka. Stačilo si položit otázky typu: ,,Proč je starý Filch tak zahořklý a nenávidí studenty?" nebo ,,Proč se jeho kočka jmenuje paní Norrisová?", ,,Miloval tenhle člověk někdy někoho?"

Zhruba ve stejné době se ve Psaní pro radost objevil prompt #19 - hlavní postava se po zlých událostech, které jí nastražil život, vydává za starou kartářkou. Voilà, stačilo to nakombinovat do rodícího se nápadu a povídka byla na světě. 

Btw. mám jediné štěstí, že maximum slov je v tomto kole 2500, protože i přes tuto zvýšenou horní hranici jsem měla problém se do limitu vejít. 

***

Argus Filch již několik dní bezcílně bloumal ulicemi a pranic na světě ho netěšilo. Kouzelnický hábit, který si - není to tak dávno - kupoval u madame Malkinové, měl pomačkaný a ušmudlaný. Ale na tom nezáleželo. Teď už nezáleželo vůbec na ničem. Zklamal své rodiče, ba co hůř, zklamal sám sebe, své největší naděje a touhy. Jeho sny se dílem jediného okamžiku rozplynuly jako pára nad kotlíkem. 

Již dříve tušil, že je s ním něco špatně. Nebyl jako chlapci z té kouzelnické rodiny v sousedství, nevyváděl lumpárny a neshazoval náhodnými kouzly pelargonie z oken. Jeho matka se nikdy nemohla pochlubit své sousedce při odpolední kávě, že 'Arguskovi se povedlo vynést do vzduchu hrnec polévky a opařit s ním naši nebohou kočku', zato paní Cavendishová podobnými pochvalami na své syny nešetřila. Argus ani jeho rodiče si ale nechtěli připustit, že by bylo něco v nepořádku. Stále ještě tu přece byla naděje, do jedenáctých narozenin nějaký čas ještě zbývá a dopis z Bradavic určitě přijde. 

Nepřišel. Čekali několik dní, zda se sova někde nezdržela, ale marně. Otec v záchvatu zoufalství napsal několikastránkový dopis Albusi Brumbálovi, ale odpověď (mezi námi velice zdvořilá a soucitná) roztříštila veškeré pochybnosti, které Filchovi snad až doteď přechovávali v srdcích. Jejich syn - z čistokrevné kouzelnické rodiny - je moták. 

Moták. Argusovi v hlavě neustále znělo ozvěnou to strašné slovo. Moták. Proč zrovna on? On, který se do Bradavic těšil jako nikdo jiný. On, kterého odjakživa lákaly staré zaprášené archivy s tajemnými kouzelnickými spisy. On, který chtěl být vynikajícím čarodějem. Vše, po čem kdy toužil, mu bylo odepřeno. 

Povzdechl si a vymotal se z hromady balicího papíru a lepenky pohozené na rohu Příčné ulice. Vstal a rozhlédl se okolo. Bylo ještě brzy ráno, nejproslulejší kouzelnická ulice v Británii se teprve probouzela. Na opačném konci bylo vidět malátného človíčka s kloboukem naruby, nějakého opozdilce z nočního hýření v Děravém kotli. To bylo vše, zatím jinak nikde nikdo. 

Argus si pospíšil, aby byl pryč dřív, než majitelé začnou otevírat své obchůdky a než se začnou trousit první zákazníci. Šel nazdařbůh, nedíval se po cedulích, nezajímalo ho, jestli zrovna prochází kolem Ollivandera nebo jestli zírá do výlohy Krucánků a kaňourů. Tento svět mu byl zapovězený. Toulal se tu sám, daleko od domova, který se raději rozhodl opustit, než aby denně snášel otcovo přehlížení či matčiny útrpné pohledy. Byl vyhladovělý, od chvíle, kdy se tu octnul, snědl pouze pár odhozených zbytků. Krást nechtěl, na to byl příliš čestný. 

Kroky ho nakonec zavedly do míst, kde se Příčná setkávala s Obrtlou. Nejprve se zarazil, ale pak pokrčil rameny a pokračoval kupředu. Jako čaroděj by se do těchto končin neodvážil strčit ani špičku nosu, ale sešlo na tom, když žádný čaroděj nebyl?