Mé druhé já

Promiň Mari.

Marinette
Ráno mě Tikky budí ale mě se prostě do školy nechce takže dělám že spím. Po půl hodině se furt nevzdala a proto jsem vstala protože mě to už štvalo. Furt sem nezapomněla na Adrianu. Furt si pamatuju jak mě odmítla. Teď jen doufám že budeme pořád kamarádky. Máma mi řekla že prostě do školy musím takže se asi s setkáním s Adrianou nevyhnu.

Adriana
Ten včerejšek byl hroznej ale zároveň hezkej. Furt cítím lítost k Mari protože to bude mít asi hodně těžký si někoho najít. Ale náladu mi zlepšila beruška protože sme se nasmáli ale bohužel už musela jít a já se ani nestihla rozloučit. Mám ještě 10 minut než bude škola takže sem si ještě zašla do koupelny se trochu nalíčit. Hned potom sem šla do limuzíny která mě každý den odváží do školy. Od tý doby co chodím do normální školy mě to baví a chodím tam ráda. Venku sem většinou potkávala Mari jenže teď tu nebyla. Jen Alya která ru na ní čeká. ,,Ahoj Alyo, kde je Marinette? Vždy jí tu potkávám jak si tu s tebou povídá ale teď si tu jen ty."  zajímá mě to protože se obávám že je to kvůli tomu že jsem jí odmítla. ,,Ahoj Adriano, taky bych to chtěla vědět ale asi vím proč tu ještě není. Tím se ale nemusíš zatěžovat, takže můžeš jít do třídy." mile ale až arogantně se na mě usmála a já radši šla do tý třídy. Mám výčitky svědomí. Co když se kvůli chce zabít? Né, taková Marinette není a hlavně by to neudělala kvůli takový blbosti. Z ničeho nic mě z myšlení vyrušila má nejlepší kamarádka Chloé. Jsme kamarádky už od dětství a jsme obě z bohaté rodiny protože její táta je starosta. Jen se mi nelíbí, že se vytahuje značkovým oblečení a různýma drahýma věcma. Konečné přišla Mari s Alyou ale Marinette vypadala jako by neměla duši. Bojím se že by jí mohl, né to určitě ne. Marinette je silná holka a určitě by se to nestalo. ,,Ahoj Mari" pozdravila jsem a čekala na odpověď. Jenže tý sem se nedočkala. Ani se na mě nekoukla. Znamená že jsem přišla o kamarádku? Takhle to nechci ale nechám jí radši být ať na mě není naštvaná ještě víc. Byla půlka z hodiny pryč a najednou sem to viděla. ,,Akuma!" zakřičela sem a ukázala na akumu za oknem. Celá třída začala bláznit a utíkat že třídy až na Marinette. Mari ti jen sedí a kouká do prázdná. Ať jí tlačím jak chci tak se ani nehne. Akuma letí k ní! A sakra, musím běžet! Naštěstí sem viděla že Akuma vletěl do kabelky takže to bude pro mě a beruška lehčí. ,,Plaggu? Plaggu? Kde sakra si?" v tento moment sem si uvědomila že jsem ho nechala doma. Jsem fakt blbá ale musím to zvládnul bez Plagga. Šla jsem do třídy se kouknout jestli tam je ještě Marinette. Nebyla tam. Rychle sem vyběhla ven a koukala na všechny strany. Nikde nikdo. Ani jedna osoba. Najednou ale uslyším potichý pobrukování který jde slyšet za rohem. Je to Marinettin hlas. Je to jako by něco nebo někoho hledala. Opatrně sem se tam vydala abych zjistila co to s ní je. Zastavila jsem jí a otočila jí na mě abych jí viděla do obličeje. Jsem sice o  hlavu menší než Mari ale to mě nezastavilo. Její oči jsou, jsou, jsou bez duše. ,,Marinette? Vnímáš mě? Mrzí tě co se večera stalo?" ptala sem se jí snad na milión otázek ale ani jedna odpověď. Z ničeho nic se mi koukla do očí ale bylo to ještě horší. Cítila jsem z ní strach a úzkost. Neměla jsem to dělat. Měla jsem se radši vymluvit na to  že nemám čas. Koukali jsme si jen tak do očí a všude bylo ticho. ,,Promiň" lekla jsem se protože Mari promluvila jen tak do ticha. ,,Za co se omlouváš?" zeptala jsem se protože jí vůbec nechápu. ,,Za všechno. Za to, jak jsem ti řekla že tě miluju, za to jak za tebou dolizám..." zastavila jsem jí ,,Za to se nemusíš vůbec omlouvat, ukaž vemu ti to." musela jsem mluvit takovým romantickým hlasem protože potřebuju získat tu kabelku. Promiň Mari ale je to pro tvoje dobro. Tu kabelku jsem získala ale hned po tom se jí Marinette snažila získat jenže na už utíkala. Najednou byla Marinette živá a běžela po mě. Za běhu sem se snažila roztrhnout tu kabelku jenže to nešlo, ale všimla sem si jedný věci. Naší společný fotky v její kabelce. Teď mi to došlo, akuma není v kabelce ale v tý fotce. Rychle jsem jí roztrhla a akuma hned vyletěl ven. Vzala jsem ten nejbližší kelímek a zavřela akumu v něm protože tu není beruška. Snad se jí nic nestalo. Když si mě Marinette všimla tak byla nervózní s nevěděla co říct, ale zároveň byla smutná. ,,Co se stalo?" ptala se strašně nervózně ,,Nevěděla jsem že se tě to takhle dotkne Marinette. To jsem nechtěla. Posedl tě akuma." ,,A kde je teď?" najednou se ptala strašně vyplašeně. ,,Mám jo tady v kelímku. Čekám na berušku." ujistila jsem jí. ,,nechci aby si byla takhle smutná. Můžeme být pořád kámošky?" zeptala jsem se protože chci být její kamarádka i nadále. ,,Jasně" slyšela jsem v tom ten smutek ale obejmula jsem jí a ona se nebránila ,,Děkuju" pošeptala a rychle odběhla. Jsem ráda že jsme furt kamarádky a že už není snad tak moc smutná. Najednou přiběhla beruška a postarala se o akumu. Ještě mi poděkovala za pomoc a zase odběhla. Jsem na sebe pyšná ale Plaggovi to nepřeju. Teď jen tak přijela limuzína a řekla že volali ze školy že se na dnešek ruší škola. Jsem zároveň ráda ale zároveň ne. Marinette se na jednu stranu asi trochu smířila s tím že jí nemiluje ale na druhou stranu jsem jí viděla mrtvou. Byla jako zombie. Naštěstí už je zase živá takže je vše v pohodě. Teď už jen dojedu domů, promluvím si s Plaggem a budu doufat v to aby semnou otec večeřel protože s ním nemám skoro vůbec kontakt. Ale o tom zase někdy jindy.

Druhá kapitola je zde a má neuvěřitelných 1000+ slov. Možná je to pro někoho normální ale já normálně píšu 500-600 slov bez tohodle okecávání. Chci ještě poděkovat AdlaBakovML protože si mi napsala co je špatně a co bych měl zlepšit a ještě ti děkuju za podporu. Zatím, u další kapitoly.

Random týpek