Mé druhé já

Ty Si Tu Nový?

Marinette
Když jsem se probudila tak to bylo jiný. Byla jedna hodina ráno a jak měla zase strašný bolesti hlavy, břicho, měla napnutý žíli ale bylo tu něco novýho. Něco jsem měla tam dole. Když sem si tam sáhla tak tam ale nic nebylo. Divný. Šla jsem zase spát protože jsem si myslela že to přestane ale ono ne. Snažila jsem se usnout přes více jak hodinu, ale prostě to nešlo. Ve škole budu zas nevyspalá a nebudu vůbec vnímat. Ještě lepší je to, že píšeme test a já se neučila. Furt tam dole něco je a proto se jdu kouknout do koupelny co to je. Nic. Nic tam není. Už mě to nebavilo, takže jsem si šla dát fakt dlouhou vanu. Dělala jsem tam všemožný věci, dokud teda nebyla ta voda studená. Pak jsem zase vylezla, usušila se a nakonec šla dolů pekárny. Asi jsem byla v tý vaně hodně dlouho, protože tam byli rodiče. ,,Marinette? Ty už jsi vzhůru? Co se stalo?" máma byla překvapená a ani se jí nedivím protože vstávám na poslední chvíli. ,,Nemohla jsem spát." potom už ani nic neřekla a já si v klidu snědla snídani v podobě jednoho croissantu. Pak jsem se nudila a proto jsem vyrazila do školy a cestou se zdržela v parku. Je to tam po ránu nádherný ale nikdy jsem si to neuvědomovala. Po té jsem šla ke škole a čekala na Alyu. ,,Kočko? Co tady děláš tak brzo? Jsme zvyklá na to že čekám já na tebe a né ty na mě." zasmála jsem se a odpověděla ,,Nemohla jsem totiž spát a nudila jsem se tak proto." než jsem to dořekla tak zvonilo a obě jsme šli do třídy. Jen vstoupím do dveří od třídy a uvidím tam nějakýho novýho kluka a tak jsem se na Alyu vykašlala a šla za ním. Jmenoval se Adam. Tohle jméno mám pocit že je odněkud ze zahraničí a nebo ho vůbec neznám. Je nervózní, jde to hned poznat. "Ahoj Adame" trochu jsem se na něj pousmála ať se tolik nestydí. "Ahoj" řekl to strašně potichu takže jsem to skoro neslyšela "Ty si tu nový že?" musím se ujistit. "Jo, jsem" řekl už trochu víc nahlas. "Pokud chceš, můžu ti to tady o přestávce ukázat" samozřejmě sem se nabídla "Dobře, to bych byl rád" a teď už mluvil úplně normálně. ,,Hele, po hodině za tebou přijdu." ale to už nic neřekl a jen si sedl do lavice. ,,Hele Alyo, není ten kluk hezkej? Bež za ním představ se mu, určitě se mu budeš líbit. Byli by jste roztomilí." Vím že Alya už nějakou dobu schání kluka a proto se jí snažím pomoct. ,,Si hodná kočko ale už jsem si někoho vyhlídla" oči se mi rozjasnili protože jsem za Alyu šťastná. ,,Vážně? A koho?" musím to zjistit protože chci vědět jak moc se k sobě hodí ,,Nikomu to neříkej ale je to Nino." šeptala tak moc že jsem jí skoro neslyšela. ,,Nino? Já věděla že spolu jednou budete, přeju vám to" Alya už neodpověděla a jen se na mě usmála a otočila se k tabuli protože už zvonilo. ,,Dobrý den třído, jak už jste si mohli všimnout, máme tady nového žáka, prosím, představ se nám." tohle jsem nesnášela, přestavovat se před celou třídou. ,,Takže dobrý den, jmenuju se Adam Martinez a pocházím z Česka. Moje máma je z Česka ale táta z Ameriky a proto mám příjmení Martinez. Přistěhovali jsme se do Francie kvůli tátovo práci." alespoň vím jeho příjmení. ,,Dobře Adame, posaď se tedy." Zbytek hodiny utíkal docela rychle. Ani nevím jak se to stalo ale jsem za to ráda. Adam za mnou hned přišel a požádal mě jestli bych mu to tu tedy ukázala. ,,Jak že se jmenuješ?" já zapoměla že jsem mu to neřekla. ,,Marinette, promiň, zapoměla jsem ti to říct." hned jsem se mu samozřejmě omluvila. ,,V pohodě" vše dobrý takže je to v klidu. ,,Támhle můžeš vidět něco, támhle taky něco, támhle to samí a tady jsou klučičí záchody." sama nevím co to je za věci takže když jsem to přežila já, tak musí i on. ,,Docela stručný vysvětlení." a zasmál se. ,,Já vím, asi se už vrátíme do třídy, co myslíš?" navrhla jsem mu to ale najednou jsem si něčeho nebo spíš někoho všimla. ,,Víš ty co? Jdi napřed, ještě mám něco na práci." Je tam totiž Adriana! ,,Ok, tak já jdu." pak jsem nic neřekla a jen sledovala Adrianu. Asi po minutě si mě asi všimla a šla mím směrem a proto jsem zpanikařila a rychle utekla. Vím zní to divně ale mohla jsem si to u ní pokazit a to jsem opravdu nechtěla. Vypadá to na to, že mě Adam celou dobu sledoval ale já se nemám kam schovat. Radši běžím dál a snad najdu nějakou uličku protože když se potřebuju proměnit v berušku tak jich je tu všude dost. Naštěstí tu jedna je hned za rohem. Vím to protože sem chodím dost často. Schovala jsem se za kontejner a Adam naštěstí běžel dál. ,,Tikki, jsi vzhůru?" Musím se přeměnit v berušku a snad najdu mojí parťačku protože je jediná se kterou si o tom můžu popovídat. ,,Jo jsem, jak bych mohla spát když tady běžíš po celý Paříži jak zblázněná?" Samozřejmě to mi došlo až teď že na mě bude Tikki naštvaná ale na to teď není čas. ,,Promiň Tikki ale teď nemám čas. Tikki, tečky!" transformovala jsem se a rychle běžela na vrchol Eiffelovy věže. Nikde není. Asi mi nezbývá nic jinýho než jít radši tajně domů. Cestou jsem potkala fanoušky takže jsem se ještě párkrát vyfotila a už opravdu šla domů. Bylo ještě světlo takže se rodiče neptali. Napsala jsem Alye jestli je Adam ve třídě. Naštěstí má mobil furt u sebe kdyby zaútočil akuma.

M: Je ve třídě Adam?

A: Jo je ale hlavní otázka je, kam si se poděla?

M: Asi mě viděla Adriana a já radši utekla a ani nevím proč.

A: Ježiš kočko, s tebou je to někdy těžký. Proč si se ptala na Adama?

M: Běžel za mnou a asi mě sledoval. Naštěstí jsem se mu schovala někde v uličce za kontejnerem a on běžel dál.

A: Ok ale co mám říct učitelce?

M: Řekni jí že jsem chytla náhodnou chřipku.

A: Ok, kdyžtak dám vědět.

M: Ok a díky, jsi fakt skvělá kamarádka.

A: Tak to je samozřejmost, není zač.

Počkat, někdo mi klepe na dvířka k balkonu. ,,Co tady děláš!?"

Omlouvám se že kapitola nebyla asi tak měsíc a půl ale neměl jsem náladu psát (zase) ale alespoň tu máte dlouhou kapitolu

Užívejte života  

Random Týpek