Mé druhé já

Lilo?

Marinette

,,Co tady děláš?!" byla to Lila, můj nepřítel. Furt si ze mě nějak dělala srandu a proto jsem i přestoupila na jinou školu. ,,Ále, jen jsem tě přišla pozdravit a opoznámit že přecházim na tvojí školu" nevěřila jsem svým uším, vážně si ze mě bude zase dělat všemožně srandu? ,,Pokud si myslíš že to bude mezi náma stejně jako na starý škole tak nebude, můžeme být kamarádky" Usmála se ale já jí ani za nic nevěřila. ,,Jak si mám věřit?" rychle jsem ze sebe vyhrkla ,,Nech se překvapit ve škole." a odešla. Myslím že bude nejlepší když si lehnu. Usla jsem a nevnímala nic. Najednou jsem se ale probudila a viděla se v zrcadle. ,,Však jsem kluk!" Nevěřila jsem vlastním očím. Jak se to mohlo stát? To není možný. Rychle jsem šla za rodičema abych se přesvědčila že to je nebo není pravda. V pekárně nebyli a v ložnici taky ne. Asi byli venku a nebo někde v obchodě. Rychle jsem běžela za Alyou domů a bylo mi jedno že jsem jen v triku a kraťasech. Běžela jsem tak rychle až jsem z toho zakopla. Probudila jsem se. ,,Byl to jen sen, díky bohu." Do pokoje přišla máma jestli nemám hlad ale jen se na mě podívala a stuhla. Nehýbala se a ani nemrkala. ,,Kdo si a co děláš v posteli Marinette?!" Najednou mi to došlo. Nebyl to sen. ,,To jsem já mami, Marinette." vysvětlovala jsem jí to ,,Nevím jak se to stalo ale je to tak, z ničeho nic, jen jsem usla a pak se to stalo" po asi patnácti minutách mi začala trochu věřit ale já sama sobě furt nevěřila. To nemůže být předce možný. Povídaly jsme si o tom ještě dobrou půl hodinu a rozhodly jsme se, že mě do školy přihlásí jako novýho žáka. Poprosila jsem mámu aby to ještě řekla tátovi ať se potom nediví. Jak se budu jmenovat? Jak se ke mě budou chovat? Měla jsem tolik otázek. Tím myslím měl. Budu si muset zvyknout na to, že jsem kluk a né holka. Doufám že je Alya doma. Vyrazila jsem za ní a cestou jsem potkala tolik známých tváří. Nikdo ale nepoznal mě. Napsala jsem jí pokud může jít před vchod. Přišla a asi čekala na Marinette neboli na mě. ,,Ahoj Alyo" koukla se na mě s udiveným výrazem a odpověděla ,,Známe se?" Nečekaně nevěděla kdo jsem ,,To jsem já Alyo, Marinette ale něco se stalo, usnula jsem a teď je ze mě kluk. Nechápu jak se to stalo ale prostě to tak je." Divila se ještě víc ,,A jak ti mám věřit?" Přesně tohle jsem čekala. Co jí mám říct? ,,Pamatuješ na ty naše společný chvilku? To jak si byla u mě a společně jsme se smáli nad tím jak Chloe vypadá, spekulovali jsme nad tím jestli mě Adriana miluje. Vzpomínáš?" Koukla se na mě jako na blázna ale asi si vzpomněla. Jen mě obejmula a měla stejný otázky jako já. ,,Budeš mi muset pomoct Alyo. Jak se mám jmenovat?" ,,Už vím, co třeba Marin?" To zní dobře ,,Tak jo, děkuju Alyo, zase si mi pomohla" usmála se ,,A ví o tom rodiče?" ,,Jo, ale přihlásí mě do školy jako novýho žáka" už bylo dost pozdě takže jsme se jen rozloučili a já šla rodičům oznámit to moje jméno a pak jsem šla spát. Skoro jsem nespala protože jsem si představovala několik verzi toho jak to bude ve škole vypadat. Nakonec jsem napsala cca 4 hodiny ale to mi nakonec stačilo. Vzbudila jsem se a přemýšlela co na sebe. Měla jsem tady černý "sako", bílí triko a nějaký džíny. Vzala jsem si to a šla dolů do pekárny. ,,Musím jít abych nepřišla pozdě. Snad to všechno dobře dopadne." máma se jen usmála a táta mě dokonce i obejmul. Šla jsem tam strašně pomalu. Srdce mi bilo jako nikdy. Alya jako vždycky stála před školou a čekala na mě. Naštěstí to mám jen přes silnici ale vypadalo to jako by mi to trvalo hodinu.  Alya mě už chtěla obejmout ale došlo jí že takhle to už nemůže být. ,,Promiň ale už se nemůžeme objímat a taky ti nemůžu říkat kočko. Ještě to nějak vymyslim." Usmála se na mě a já na ní taky. ,,V pohodě to chápu." ,,Tak pojď nebo to nestihnem." Sedla jsem si na svoje místo a Alya vedle mě. ,,A kdo je tohle?" Chloé. Co víc dodat. ,,Já jsem Marin, těší mě, jsem tu novej." Chloé se na mě pouze podívala a pyšně odešla. Všimla jsem si Adriany a v tu chvíli mi to docvaklo. Jsem kluk a Adriana je na kluky takže u ní mám šanci. Nesmím to pokazit. Zvonilo a čekalo to otravný představování se před celou třídou. Naštěstí to bylo rychle. ,,Hele Marine, co takhle zajít za Adrianou a zkusit se jí představit?" Alye to asi došlo taky. ,,To nejde Alyo, víš jak jsem stydlivá." Alya se ušklíbla a hlavou ukázala na Adrianu blížící se k nám. Co že? Jakto? Chtěla jsem utéct ale už bylo pozdě. ,,Ahoj Alyo, kdo je tohle?" Ten hlas, ten úžasný hlas. ,,Ahoj Adriano, tohle je Marin" ,,Hezký jméno, nechtěly by jste se zítra stavit na uvítací párty? Je vlastně pro tebe Marine" s udiveným výrazem jsem na to přikývla. ,,Já jsem pro a Alya určitě taky" Adriana se usmála. Nikdy jindy jsem hezčí úsměv neviděla. ,,Tak fajn, uvidíme se zítra v šest v klubu Le Jeune" potom už nic neřekla a odešla si sednout. ,,Už se nemůžu dočkat Alyo, klub a Adriana. Co víc chtít?" ,,Třeba nějakej dobrej party ohoz?" ,,Máš pravdu, pomůžeš mi prosím?" ,,To se ví. Hned po škole se u tebe stavím a půjdeme něco koupit." Alya mě zase zachránila. ,,Děkuju, co já bych si bez tebe počala. Tím myslím počal" Obě jsme se tomu zasmáli a pak už jen dávali pozor v hodinách.

Vím, možná jste čekali že to bude někdo úplně jinej na tom balkóně ale opak byl pravdou. Možná je to v týhle části všechno strašně uspěchaný ale myslím si že už bylo na čase aby byl z Marinette Marin. Můžete mi na to napsat do komentářů názor a taky bych byl rád kdyby jste tam napsali pokud má být Marin furt jako holka takže např.: ,,Byla jsem v tom nejlepším klubu" a nebo jako kluk např.: Byl jsem v tom nejlepším klubu." Mě je to jedno takže to je na vás a pokud bude hodnotitjen jeden člověk tak se přizpůsobím jemu. Tím myslím Zuzi206 protože mě v tom neskutečně podporuje a jsem za to vděčnej. To je prozatím vše.

Random Týpek