Láska V Kódu

Kapitola 4.

Vydrželo nám to dva měsíce. Bylo to úžasné období, trávili jsme spolu každý den. Jenže pak musel Henry pracovat přes čas. Nechtěl mi říct proč. A mě začalo bolet srdce jen při pomyšlení, že ho nebudu vídat každý den. Dny jsem trávil sám a pracoval jsem. Mezitím jsem přemýšlel. Že bych ho fakt měl rád? Slíbil jsem, že bych mu to řekl. Myšlenka na vztah s ním... bylo by to zvláštní, ale moc by se mi to nepříčilo.

Jednou přišel na sraz ve zvlášť skleslé náladě. Snažil jsem se ho zeptat proč, ale odmítal mi to říct. Nakonec to z něj ale vypadlo. ,,Já... musím pracovat dlouho, protože mi za to víc platí. Jinak bych si neudržel byt a i teď s tím mám problémy." Tohle mě udivilo. Stál jsem tam a přemýšlel. Pak mě něco napadlo.

,,Tak pojď bydlet ke mně." To byl skvělý nápad. Mohli bychom trávit více času spolu a já bych mu byl pořád nablízku.

,,To je fajn nápad, ale... já nevím, nechci ti zaplňovat byt."

,,Mám pokoj pro hosty s vlastní koupelnou."

,,Hmmm... aha. No, bylo by to hezký. Snažil bych se ti moc nepřekážet."

,,Neboj. Nebudeš."

,,Tak dobře." Přitáhl si mě k sobě a já ho hladil po zádech. Emoce mě zachvátily a nechtěl jsem ho pustit. Miloval jsem ho. Měl jsem problémy si to přiznat, ale miloval jsem ho.

O pár dní později už bydlel u mě. Bylo to super. Chtěli jsme to zapít, ale nakonec jsme se rozhodli, že víc než skleničku piva si radši nedáme. Bůh ví, co bych proved.

Občas chodil sám ven na procházky. Já jsem to chápal - přece jenom, měl toho moc. Potřeboval si určitě vyčistit hlavu. Já jsem mezitím sbíral odvahu na to, vyznat se mu. Přece jen jsem mu dal svůj slib. Jednou, když šel ven, postavil jsem se přede dveře, dýchal jsem zhluboka a chystal jsem se na jeho příchod. Byl to ideální moment. Když se Henry vracel, rozklepaly se mi kolena. ,,Musím ti něco říct. Je to důleži-" Přerušil mě.

,,Phillipe... Mám přítelkyni!" oznámil mi s úsměvem. Milion nožů mi probodalo srdce a hlavu. Nedivil bych se, kdybych měl v oblasti hrudníku košili od krve. Proto chodil na ty procházky. Stýkal se s ní, aniž by mi něco řekl. Tohle byla první velká rána. ,,A-a-aha, tak... tak to je hezký," vysoukal jsem ze sebe. ,,Mám radost," dodal jsem narychlo. Ano, byl jsem rád, že je šťastný, ale chtěl jsem, aby byl šťastný se mnou. Možná si všiml mého výrazu, protože chtěl něco dodat, ale nakonec si to rozmyslel. Ještě jsem se usmál a pak jsem mu řekl, že si jdu umýt hlavu.

Ve sprše jsem si sedl a nechal hlavici jen tak stříkat vodu do vzduchu. Sklopil jsem hlavu do dlaní a slzy jsem se už nesnažil zastavit. Nakonec jsem se namáhavě postavil a myl jsem se. Snažil jsem se představit si, že všechno špatný teče s vodou pryč, do potrubí. Chvíli to fungovalo. Pak se myšlenka na Henryho s jeho holkou vrátila a všechno to bylo zase zpátky. Ten den jsem si šel lehnout dřív. Červené oči jsem svedl na šampón a únavu na náročný pracovní den. Zdál se mi pěkný sen o tom, jak jsem se stal slavným programátorem... a Henry mi gratuloval s nějakou ženou po svém boku.