Láska V Kódu

Kapitola 1.

Každý den před tím, než jdu pracovat, chodím do téhle kavárny. Mají to tam přítulné a personál je milý. Většinou je tam jen pár lidí, což je pro ambivertního ajťáka ideální. Vstoupil jsem tam a byl jsem překvapený – u každého stolu bylo plno. Nikdy před tím se mi to nestalo a byl jsem trochu nervózní. Ke komu si sednu? U pár lidí bylo místo, ale vypadali trochu pochybně. Nakonec jsem pohledem zavadil o jeden stůl. Byl to stůl pro dva a seděl u něj celkem vysoký chlápek. Nevypadal moc sympaticky, spíše arogantně, ale co jsem mohl dělat?

,,Můžu si přisednout?" zeptal jsem se ho. Zvedl hlavu a prohlédl si můj obličej.

,,Jasně," odpověděl celkem přívětivým hlasem. Možná jsem se v něm spletl. Pokračoval v surfování na svém telefonu a popíjel při tom čaj. Čaj tady většinou piju jenom já, pomyslel jsem si. Možná nejsem jedinej blázen. Servírka brzo přiběhla. ,,Jako obvykle?" zeptala se s úsměvem a já spokojeně pokývl. Když odešla, ten naproti mně zvedl hlavu. ,,Vy sem chodíte pravidelně?"

,,Každé ráno kromě víkendu, to sem chodím odpoledne," odpověděl jsem. Opět sklopil hlavu a věnoval se svému telefonu. Servírka mi přinesla můj čaj a před tím než stihla odejít, zeptal jsem se jí, proč je tady tolik lidí. ,,Dneska je festival knih," odpověděla, ,,sjíždí se sem celý kraj."

,,Ajo, díky," řekl jsem a ona odešla. Po chvíli mi přinesla můj čaj.

,,Vy taky?" zeptal se mě po chvíli ten chlápek. Dost mě děsil tím, že všechno vnímá.

,,Co?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Myslel jsem si, že jsem jediný, kdo si tady objednává čaj," odpověděl.

,,Popravdě, já taky."

,,Nesnáším kafe."

,,Dělá se mi z něj zle."

,,Mně už jenom z tý vůně," udělal znechucený obličej. Chvíli jsem si ho prohlížel a moji pozornost upoutala jeho jmenovka, kterou měl připnutou nakošili. Byla to jmenovka zahradnictví, které je jenom pár bloků od mého domu. Příjmení a jméno toho zahradnictví bylo zakryto jeho dlouhými, černými kudrnatými vlasy, ale křestní jméno jsem viděl zřetelně. Henry. ,,A jak se jmenujete vy?" vytrhl mě z přemýšlení.

,,Sakra, vy mě vždycky hrozně vyděsíte... jsem Phillip." Slyšel jsem ho se potichu zachechtat a podal mi ruku. Potřásli jsme si, já mírně neochotně, a on si usrknul čaje. ,,Pojďme si tykat,"navrhl.

,,Fajn...Henry," pousmál jsem se.

,,Kde pracuješ?" zeptal se mě.

,,Jsem freelancer, programuju weby a zkouším hry. To druhý mi teda moc nejde... ale snažím se."

,,A kolik ten web zhruba stojí?"

,,To záleží na tom, jaký typ chceš, ale zhruba 15 až 40 tisíc? Nedělám nic složitýho. Taky záleží na tom, jak graficky má být komplexní. Něco zvládnu sám, ale na něco těžšího bych musel sehnat grafika a tím by se cena mohla o dost zvětšit."

,,Chápu...a bereš teď zakázky?"

,,Jo." Chvíli jsme se bavili o tomhle tématu. Ukázalo se, že to zahradnictví se jmenuje Zahradnictví u Marca a už dlouhou dobu hledají někoho, kdo by jim udělal webovou stránku. Možná si i přivydělám. Nakonec jsem mu dal svoje číslo a chystal jsem se k odchodu. Řekl mi, že mi jeho šéf snad někdy zavolá a že se domluvíme. ,,Kolik ti vlastně je?" optal jsem se ho.

,,Je mi 35. Už jsem starej," zasmál se.

,,Mně je 32. A nemyslím si, že bych byl nějakej starej," zasmál jsem se taky. V něčem jsme si byli podobní. Naše vlasy to nebyly, i když měly stejnou barvu a podobnou délku. Bylo to v něčem jiném, a mě zajímalo, v čem. Byl jsem ochotný to zjistit. Podíval jsem se na hodiny. ,,Už musím jít," řekl jsem.

,,A přijdeš sem zítra?" Musel jsem se zamyslet. Zítra je sobota, což znamená, že přijdu odpoledne, že?

,,Přijdu zítra asi v jednu hodinu," odpověděl jsem.

,,Sakra, to budu muset ještě pracovat," řekl a zamyslel se. ,,Hm... v centru je jedna sushi restaurace. Maj to tam dobrý a jsou otevřený až do půlnoci. Co zítra v sedm u nich?"

,,Fajn," řekl jsem. Vrtalo mi to hlavou. Jistěže nechce probírat ten web. Srdce mi trochu poskočilo radostí nad tím, že budu mít nového kámoše. ,,Tak čau," otočil jsem se a Henry mi ještě zamával.U baru jsem zaplatil a vydal se na cestu domů.

Tam jsem pokračoval na jedné zakázce, co mi ještě zbývala. Byla celkem složitá a měl jsem ji dodělat do úterý... doufal jsem, že grafik pohne a budu to mít všechno co nejdřív. Když jsem po práci šel vyhrabat z lednice něco k večeři, na mobil mi přišla zpráva od neznámého čísla. "Ahoj, tady Henry:)", stálo v ní. Uložil jsem si ho a odepsal jsem mu. Třeba ten web ani nechce. Jenom se neumí zeptat na moje číslo. Nad tímhle pomyšlením jsem se pousmál a šel se raději najíst.