Láska V Kódu

Kapitola 8.

Henryho pohled

Přišel jsem domů z práce. Trochu jsem se podivil, kde má Phillip boty a kabát, přece jen poslední dobu ven moc nevycházel. Přišlo mi, že se s ním něco děje, ale nechtěl jsem se ho na nic vyptávat, bál jsem se, že mě pošle někam. Ani to nevypadalo, že by se se mnou chtěl bavit. Chtěl jsem se na něj podívat. Dlouho jsem ho neviděl. To je trochu vtipné, přece jenom spolu žijeme. Ale on nebyl doma. Přece jen jsem se šel podívat do jeho pokoje. Měl jsem takový zvláštní pocit. 

Zaklepal jsem na dveře od jeho ložnice. Překvapivě mi nikdo neopdověděl. Otevřel jsem a zmrznul jsem. Bylo tam prázdno. Pár knih a věcí v poličkách zůstalo, zbytek byl ale pryč. Jeho počítač tam ale zůstal. A na stole, kde ten počítač stál, ležel list papíru. Vzal jsem ho do ruky a posadil se na židli. Opřel jsem si hlavu o jednu ruku a v té druhé jsem ten list držel. Pak jsem je ale musel svěsit podél těla, protože se mi začaly třást. 

Henry,

neklapalo to. Neber si to teď špatně. Já vám to dvěma přeju. Byl jsi můj nejlepší kamarád. Vzal jsem tě pod svá křídla, a rád. Do té doby, než jsi začal chodit s ní, bylo vše v nejlepším pořádku. Pak jsem se ale začal cítit odstrčený. Jak jsi mě mohl nahradit někým, koho znáš jen chvíli? Jak? Ale bál jsem se ti to říct. Bál jsem se, že mě obviníš z toho, že vám to nepřeju, že se ti to snažím překazit. To není pravda. Jen mi bylo smutno. Mysli si teď to chceš, ale já nevěděl, co mám dělat. Sbalil jsem se a odjel, a myslím, že na vždycky. Nevolej mi. Nezvednu ti to. Stejně si myslím, že je to tak lepší. Už se nikdy nepotkáme, každý si půjde svou vlastní cestou. 

Phillip

P.S. Jestli si myslíš, že to přeháním, že jsme byli jenom kámoši - já tě miloval. A miluju. 

P. P. S. Ten dům je váš. Byl jsem na úřadě. 

Nemohl jsem uvěřit tomu, co tam bylo napsané. Navždycky? Pryč? Byl jsem v prdeli. Mohl mi něco říct. Ale nedivím se mu. Kdybych nevěděl, co ke mně cítí, asi bych mu fakt řekl, že se mi to akorát snaží překazit. Já měl být ten, kdo za ním půjde a zeptá se ho, co se děje. Ale já to neudělal, a teď je všechno v hajzlu, v totálním hajzlu. Celý zbytek dne jsem proležel v Phillipově posteli s tím papírem v ruce a přemýšlel jsem, co mám sakra dělat.