The Sister

Chapter 26

Pohled Harryho
Ta mrcha! Tohle si s ní ještě vyřídím! Rozběhl jsem se za ní, ale přede mnou se zavřel výtah. Proč zas já? Jako vůl se tahám s tím roztomilým Irem, jako idiot trpím jejich fórky, jako osel trpím manegnant a co mi za to život dá jako odměnu? Pošle Kate, která mi švihne hlínu přímo do ksichtu! Je pravda, že jsem ji do toho květináče shodil, ale stejně! Znuděně jsem začal šlapat do schodů a dával jsem Kate čas na úprk. Rozhodl jsem se ji nechat žít svým životem a šel jsem k Niallovi na pokoj.

,,Potřebuješ něco?" Zeptal jsem se ho, když jsem vešel. Niall úlekem málem odhodil telefon. Ani se mu nedivím, s tou hlínou na ksichtu jsem musel vypadat opravdu kouzelně.

,,Jsem měl málem infarkt!" Zrychleně dýchal a já nechápal, o čem to mele. Zas tak zlé to nemůže být, nebo může? Pootočil jsem hlavu mírně vlevo, kde bylo zrcadlo, a škupnul jsem sebou.

,,Tak to jsem nechtěl, omlouvám se. Kate na mě hodila hlínu." Postěžoval jsem si a šel jsem se umýt za doprovodu Niallova hysterického smíchu.

,,Chceš teda něco?" Zeptal jsem se znova a otíral jsem si obličej ručníkem, takže nevím, jestli mě Niall nějak slyšel.

,,V pohodě, dojdu si." Houkl na mě a já se zarazil. Doufám, že nemá v plánu vstát! Odhodil jsem osušku do umyvadla a zdrhal jsem k Niallovi, který se na mě zazubil a pomalinku našlapoval na nohu, kde měl stehy. Koukal jsem na něj a doslova jsem doufal, že ho to nějak nebolí nebo že mu neprasknou stehy (pozn. Aut. Vlastní zkušenost, nikdy víc :D). Ty stehy měl na druhé noze než na té, kde má to špatné koleno, tak jsem jen doufal, že se nic neposere. Niall si šel pro vodu, takže musel projít okolo mě. Doslova jsem ho propaloval pohledem. A najednou se něco posralo. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo, prostě se mu z ničeho nic propadlo koleno a já ho jen tak tak chytnul, než stihl narazit na zem, nedej bože hlavou o skříňky.

,,Dávej trochu pozor, hergot." Pokáral jsem ho, když mi ležel v náručí. Niall zvrátil hlavu a švihnul se o skříňku. (Pozn. Aut. Začíná se mi to zvrhávat ve sračku, to se mi vůbec nelíbí, ale co už. Trochu sraček potřebuje každé hovno, nebo ne? :D)

,,Au." Vyloudil ze sebe a já zadržoval smích.

,,Co se stalo? Proč jsi spadl?" Snažil jsem se z něj dostat, ale Niall se stále snažil vyškrábat nahoru, tak jsem mu pomohl posadit se.

,,Zasraný koleno. V batohu bych měl mít... No, takové to, jak se to do Prčic jmenuje? Takové to, co se dává na nohu, mívám to když se tohle sta-" Už jsem asi pochopil, co chce říct, tak jsem ho opřel o skříňku a šel jsem pro jeho tašku, kde jsem našel tu věc. Proč si ani já nevzpomínám, jak se jmenuje? Obinadlo? Ne, to je takový ten stahovací obvaz. Hele, ten je tu taky! Ortéza? Možná. No, každopádně jsem to našel a šel jsem k němu.

,,Chceš s tím nějak pomoc?" Zeptal jsem se ho, když jsem mu to podával.

,,První mi prosím pomoz někam, odkud to nohu bodů moc spustit dolů, protože jinak se už nepostavím." Uchechtl se a já jsem ho - jako už po několikáté tento den - vzal na ruce a položil jsem ho na postel a podal jsem mu tu věc. Naklonil se do nočního stolku odkud si vzal nějakou mast, asi proti bolesti, a začal si ji po tom kolenu roztírat. Já byl opřený o zeď a jen jsem na něj koukal.

,,Nejsem moc ohebný, mohl bys mi prosím zapnout ty úplně spodní popruhy? Děkuju." Začal jsem mu tedy zapínat ty dolní popruhy a přemýšlel jsem, jak s tím hodlá chodit.

Pohled Kate
Běžela jsem do Harryho pokoje, protože jsem věděla, že tam jako první nepůjde a mám tam dost velkého spojence. Začala jsem, na můj vkus, příšerně hlasitě klepat na dveře a otevřel mi Louis s mrkví v ruce. Nečekala jsem na nic a proletěla jsem kolem něj do pokoje, přesněji do ložnice a začala jsem se sáčkovat pod postel.

,,Um, co děláš?" Zadržoval smích, když se koukal, jak se soukám pod jednu z postelí.

,,Harry mě shodil do květináče, tak jsem mu švihla hlínu do ksichtu a zdrhala jsem." Během toho jsem se zastavovala, protože jsem se tam snažila napasovat. Zasrané prsa, nemůžu se tam narvat!

,,A schováváš se u nás v pokoji? Není to trochu očividné?" Opřel se o futra sledoval mě.

,,Ví, že sem bych neběžela, takže proto." Stále jsem se tam snažila narvat.

,,Nechci tě nějak urazit, ale myslím, že máš seriózní problém se tam napasovat kvůli oblasti hrudníku, nemyslíš?" Zasmál se a já ho zpražila pohledem. Rozhodla jsem se vylézt, ale nešlo to. Sakra. Zatáhla jsem břicho a snažila jsem se vyprostit. Louis pomalinku začínal blednout a přešel ke mně.

,,Chceš nějak pomoct?" Zeptal se a přemýšlel, jak mi to ulehčit.

,,Asi jo. Mohl bys mě vytáhnout za ramena? Se zatáhnutým břichem se blbě šoupe po zemi." Jen přikývl a chytl mě pod rameny. Přes zatáhlé břicho jsem procedila Teď. Jemně, ale přesto prudce, zatáhl a už jsem se dostala ven. Viditelně si oddechl a přitáhl si mě k sobě, takže jsem teď na něm seděla. Ku podivu jsem nebyla proti a znaveně jsem se o něj opřela. Rozhlížela jsem se po pokoji, kam bych se mohla schovat, když mě přerušil jeho hlas.

,,Zkus obývák, tam je kytka a záclona, když se šikovně naaranžuješ, nebudeš vůbec vidět. A je tam pěkný výhled na město." Pousmál se a když jsem se na něj otočila, kývnul hlavou ke dveřím. S poděkováním jsem se tam odebrala a snažila jsem se tam nějak dobře nacpat.

,,Hm, dobrý, jen ti to tu poupravím. Za tohle to má u tebe, si to pak někdy vyperu." Smál se a poupravoval záclonu.

,,Moment. Vyperu?" Zarazila jsem se.

,,Myslel jsem vyberu. Achjo, prostě mi to dlužíš." Smál se dál a pak přestal poupravovat a odešel. Vytáhla jsem si mobil a začala jsem hrát Plants vs. Zombies.