Milý deníčku,
byl jsem u pana Hatake Sakuma, ale místo překvapení na mě vyskočila hysterická Sakura se Sasukem, který měl stále nahozený svůj kamenný obličej. Snažil jsem se Sakuru uklidnit, ale nedařilo se mi, naopak jsem schytal dvě facky a nadávky. To už zakročila ochranka a zklidnili Sakuru pomocí sedativ, či co to mělo být. To jsem ale už neviděl, že se Sasuke trošku ušklíbl a podíval se na mne. Nechápal jsem to a stále to nechápu. Nechápu Sasukeho chování poslední dobou a co mi nedávalo smysl víc bylo, že většina obchodů měla dneska otevřeno.
Každopádně jsem nakonec šel domů, protože pan Hatake řekl, že to překvapení s sebou nemá, ale ještě dodal, abych se k němu večer kolem osmnácté hodiny stavil, že má to překvapení doma, že se spolu navečeříme a že se na mě těší. Byl jsem zklamaný, ale chápal jsem to. I já si většinou zapomínal věci do školy a učitelé mě málem několikrát ukamenovali. Ale co..
Je právě 16:49, a já nevím, jestli mám přijít formálně, nebo neformálně. Stále se ale ptám na základní otázku, jestli vůbec chci jít. Přeci jen, moc ho neznám, nevím o něm a o jeho rodině ani kuloví a ještě k tomu je to můj psychouš. Ale když to vezmu opačně, on mě pozval a znal se s mým otcem. Ještě se zeptám někoho chytřejšího, třeba Shikamara, jestli mám jít.
S láskou,
Naruto Uzumaki.
ČTEŠ
S T A L K E R
Fanfiction11.9. Milý deníčku, mám strach. Sleduje mě každý den, občas i v noci. Prosím, řekni mi, že to skončí dobře.. že se mi nic nestane.. že už nikdy tohle nebudu muset řešit.. S láskou, Naruto Uzumaki.