S T A L K E R

26.12.

Milý deníčku,

omlouvám se, že jsem včera přestal zničeho nic psát, ale šel jsem se najíst, pak jsem zapomněl to dopsat a vzpomněl jsem si až dnes. Dnes to chci už dopsat, jinak to nedopíšu nikdy. 

No.. skončil jsem, když jsem řekl to, že jsem měl jakéhosi 'stalkera'. Kakashi v tu chvíli úplně vykulil oči, že jsem si myslel, že mu vypadnou. Zároveň taky zrudl tak moc, až jsem si byl jistej, že je rudej až na prdeli. 

Řekl něco ve stylu, abych to nechal být, že už pravděpodobně přestal. Když v tom se do toho vložil pan Hatake a řekl cituji: ,,Je čas na Tvé překvapení, Naruto." a usmál se. Kakashi ještě víc znervózněl, zvedl se od stolu a šel do obejváku. Já byl upřímně taky nervózní, ale i natěšený a vyděšený zároveň. 

Po pár minutách nás Kakashi zavolal, že tam už můžeme jít. Oba jsme se postavili a šli do obejváku, kam před chvíli vešel Kakashii. Uviděl jsem Kakashiho, jak svírá světle rudou obálku. Přešel ke mně a podal mi ji. 

Po chvilce tupého zírání na obálku jsem ji otevřel. Byl v ní dopis a nějaká fotka. Dopis jsem si nechal na později a podíval se na fotku. Když jsem ji viděl, srdce mi snad vynechalo jeden úder. Byl jsem tam spící já, vedle mě Kakashi, co dělal pravou rukou peace a nejspíš to i fotil. 

Cítil jsem, jak jsem se začínal potit. Ne z důvodu, že by tam bylo teplo, ale z důvodu nervozity a zděšení. Co to mělo ksakru bejt.. 

Z toho domu jsem utekl o pár minut později, dopis stále při ruce. 

Když jsem doběhl domů, zavřel jsem za sebou dveře a sesunul se po dveřích dolů. Říkal jsem si něco ve stylu "Wtf" "Proč" "Jak" a v ruce jsem mnul dopis od Kakashiho. (Vynechal jsem pár drobností, jako třeba, že šel do koupelny, osprchoval se a dal obálku na jídelní stůl.) Podíval jsem se na obálku a oddechl si. Když jsem se chystal tu obálku vyhodit, uvědomil jsem si, že mě docela zajímá, co je uvnitř, tak jsem ji otevřel. 

Opíšu sem celý ten dopis: 

,,Pro: Naruta Uzumakiho.

Můj nejdražší, 

když dvě duše, které se navzájem v davu neskutečně dlouho hledají, konečně najde jedna druhou... Spojení, vášeň a čistotu, jakou ony představují.. Začíná to na zemi a pokračuje v nebi navěky. 

Toto spojení je láska, pravá láska, věrnost, s jakou milují ti, jejichž život pochází z oddanosti a vášně a pro něž jsou největší oběti nejslabším potěšením.

To je láska, kterou mě inspiruješ. Jestli Tvá duše, která je stvořena k lásce s andělskou čistotou a vášní, může milovat pouze jiného anděla.. V takovém případě se musím třást strachem.

Zavolej mi, prosím Tvou odpověď na tuto zprávu. Mé číslo - +81-(3)-XXX-XXXX.

Navždy Tvůj

Kakashi Hatake."

(Poz. Od autora: toto psaní nepochází z mých úst, ale od člověka jménem Victor Hugo. :3 jen tak pro zajímavost. Ale ta část kdy píši o čísle, tak je moje ok? Však za doby Napoleona neměli něco takového..)

Nevěřil jsem svým očím. Od Kakashiho jsem tohle nečekal.. i když jsem ho v podstatě neznal, nevěděl jsem, že by dokázal napsat něco tak úžasného. Beze srandy mi tekla z oka slza a srdce mi tlouklo až v krku. Běžel jsem k sobě do pokoje a začal vytáčet Kakashiho číslo. Ani ne po vteřince mi to zvedl a zeptal se, kdo jsem. A jelikož jsem moc línej to tu vypisovat, co se tam dělo tak to tu napíšu ve zkratce. 

,,Kakashi, tu Naruto."

,,Naruto? A co říkáš na ten dopis?"

,,Hele.. můžeme to zkusit."

,,Fakt?"

,,Jo, můžeme, můžeš přijít dneska večer a promluvíme si."

,,Ok."

To bylo vše. Když přišel, popovídali jsme si, dokonce jsem si vzpomněl na chvíle z dětství, když jemu bylo 14 a chodil si se mnou hrát i když na tom byl psychicky hrozně špatně, protože ztratil o oba dva nejlepší přátele a i o svého učitele, tedy, mého otce. Dokonce jsem si vzpomněl na to, jak jsem se do něj zamiloval jen z toho, že si se mnou hrát chodil i přesto, že věděl, co jsem. Byl jsem tak sám..

No, každopádně.. jsme spolu. Sice se jen občas držíme za ruce nebo si dáváme pusu, ale i tak je to úžasný. Chci s ním být do konce mého života. 

Toto je poslední zápisek, takže.. díky, že jsi tu se mnou byl celou tu dobu.

S láskou a naposledy, 

Naruto Uzumaki.