ona ? on ..... oba ?

Kapitola třetí: Zátoka mořských pan, krásou jsem ovládán

Na ostrov co děditství mu vzal ....

Říct o tomhle ostrově, že ho Lucky nesnášel bylo slabé slovo. On ho přímo nenáviděl. Nechtěl tu strávit ani o minutu navíc než bylo potřeba. Jeho plánem bylo najít svou katanu a vyplout před setměním. Kdyby tu museli přespat nejspíš by to byl jeho konec. Nepomáhalo ani vědomí, že všude kam se podívá vidí jeho.... JEHO, Toho člověka kvůli kterému musel odejít. To už to tady začínal považovat za druhý domov.

Místnost ve které se právě nacházeli byla prostorná, uprostřed stál krb a před ním měkoučký gauč. Kousek dál jídelní stůl a vedle byla malá kuchyň. V druhém patře koupelna a ložnice. Jak už bylo řečeno dům neměl zdi ani hlavní dveře. Očividně nedostavěný. Posádka hned začala šmejdit. Willa zaujal na první pohled krb, stáli na něm malované obrázky v mini rámečcích. Prohlížel si je až u jedné se mu zatajil dech. To nikdo jiný nesmí objevit. Z obrázku koukal obličej mladé dívky.
„Co to tam máš Wille? " Rychle se otočil. „Nic" „Tak to by stačilo, sedněte si. "
Zavelel kapitán. Sedli si kam se dalo a pozorně poslouchali. „Takže můj plán zní následovně: Nebudu lhát, jsme tu kvůli mé zbrani. Potřebuju ji, abych naplnil svůj osud. Víc zatím nepovím" Rozložil mapu Neverlandu na zem.
„ My jsme zde a má zbraň spolu s velkým pokladem je zde."
Zabodl ukazováček do velké jeskyně připomínající lebku.
„ Ale kapitáne, to je v jeskyni lebek!Odsud se ještě nikdo živý nedostal. "
Troufalé žádat po nich aby se vydali na jistou smrt, že? Ale on viděl jak jim zajiskřili oči při zmínce o velkém pokladu. Ďábelsky se usmál. Poznali, že nemají na výběr. No co, už jenom to, že se nachází na ostrově je sebevražda. Lucky radostně poskočil „Výborně! Vyrazíme hned. Vezmeme to přes zátoku mořských pan." Pohledy posádky v tu chvíli stáli za to.
„ Kratší cesta není. Dělejte do setmění musíme být z ostrova. "
Opět se prosekávali tou horkou džunglí. Trička sundali a obvázali si jimi hlavy. Šli a šli zdálo se to nekonečné, až konečně narazili na zátoku. Tekl tam malý vodopád, opravdu akorát na smočení hlavy. Okolo jeden konec ostrova a pak jen otevřené moře. A proč se jí říkalo zátoka mořských panen ? Jednoduše se tam nacházeli čtyři malé skály. Pár centimetrů od sebe. Mořské panny na nich sedávali. Nevyzpytatelné bytosti, krásné ale nebezpečné. Měli jít pouze okolo, do moře ne. V čele šel kapitán ostatní za ním. „ Aaa aa" Ozvalo se. „Slyšeli jste to ?" Zeptal se Leo. „Co. Já nic neslyším. " Šli dál. „aaa aa~" zase se ozvalo. Znělo to jako vábení. „Teď slyšíte to?" Snažil se zas. „Nee, jsi tak často na tý svojí rozhledně, že už blouzníš." Zjevně byl jediný kdo to slyší. Protočil oči a ve chvíli, kdy se nikdo nedíval se otočil za vábením. Pomalu ztrácel kontrolu nad vlastním tělem. Nohy ho samy nesli a čím déle se zaposlouchával do sladkého hlasu, tím více se v něm ztrácel. Na skále seděla překrásná mořská panna se třpytivým modrým ocasem, jenž se leskl pod slunečními paprsky, podprsenkou stejné barvy, vlasy a oči hnědými. „Lásko, pojď za mnouu, aaa aa~." Leo plaval k ní. Čapla ho za náhrdelník co měl na sobě a chystala se ho políbit. On tupě zíral a podvolil se. Už jenom malý prostor je odděloval, když v tom „ Nee! Sundej z něj ty špinavý pracky!" Marty si všiml, že Leo zmizel a když se otočil a spatřil ho s tou pannou něco se v něm probudilo. Něco dalšího vedle obavy o přítele a bylo to jako když vás probodnou dýkou zevnitř. Hodil po ní kámen co našel. Trefil se přímo do její hlavy a ona zaskučela a protože držela Lea za náhrdelník, stáhla ho sebou. Marty neváhal a skočil do vody, plaval za nimi. Ostatní chtěli s ním, ale Lucky je zastavil s tím ať dva muži připraví sít na ryby a čekají u břehu. Zbytek mířil pistolemi pro případ vynoření panny.

Marty plaval za táhnoucí se krví, která tekla panně z hlavy. Leo se snažil ze všech sil sundat náhrdelník. Panna měla však přes tu obří ztrátu krve stále sílu na jeho škrcení. Oči se mu pomalu zavírali, upadal do bezvědomí a panna ještě před tím než také upadla, zasyčela na blížícího Martyho. Ten je oba popadl a vyplaval na břeh, kde muži pannu dali do sítě a svázali.
„ Leo, prober se, Leo!" Třásl s ním Marty, zmatený a vystrašený tím, co se právě přihodilo, když si všiml jak chce kapitán převzít iniciativu zase se v něm vzbudil ten bodavý pocit „Já sám." Začal s dýcháním z úst do úst. Leo se pár minut na to zakuckal a vykašlal vodu.
„M-marty, co se stalo? " Tázanému se na tváři vykouzlil velký úsměv a vtáhl Lea do objetí. držel ho pevně a dlouho. Což začínalo být divné „Ehm, Zeptej se tady mořské příšerky."
Pronesl Lucky znechuceně a zavelel k pokračování v cestě. Pana se probírala taky. Na ráně měla obvaz a jelikož ji neměli v čem táhnout, šli s ní v síti podél břehu, aby mohla zůstat ve vodě. Otevřela oči.
„Luckyy, mrňavá rybka se nám vrátila. "
„ Aquatoo, mrňavá příšerka se nám probudila. "
Opětoval sarkasticky. „ Aquata? jedna ze sester Ariel?!" „Už jenom Aqua" Ozvala se.
„Ty radši nemluv příšero. "
Řešit jaký ty dva spolu měli vztah je úplně zbytečné. Očividně špatný. Aquata, třetí dcera krále Tritona, princezna z podmořského království Atlantica. Mladší bývala nejistá s nízkým sebevědomím. Momentálně byla starší. Tedy sebejistější možná až moc... Ale na kráse neubylo. Pohled měla vždy milý. Za tu dobu, už ale jeden nemohl říct jestli je upřímný. Dorazili na místo, teda ne tak uplně, před plážem se nacházela malá skála u ní loďka. Na skálu přešli a nastoupili do loďky. Bylo to podezřelé jenže v tu chvíli o tom nikdo nepřemýšlel. Ani Lucky, tolik se těšil. Věděl, že pokud někde určitě Hook skrývá poklady, tak v jeskyni lebek. Jeskyně skutečně vypadala jako obrovská lebka obklopená skálami ve tvaru hrotů. Muži se třásli, ale pluli vpřed. Aqu táhli za sebou. „Kapitáne, proč pořád táhneme tu pannu? " „To se brzy dozvíš. " Zastavili u břehu a vylezli ven. Zapálili louče v jeskyni byla tma, jak v pytli. Tam uprostřed leželi hromady zlata a černá truhlice. délkou přesně pasovala na katanu, divné. Lucky už se přibližoval zatím co ostatní nadšeně sbírali co mohli. Otevřel truhlici a ...nic, prázdná dočista. Ležel v ní jen vzkaz v němž stálo: