Písnička -let me down slowly
Pokud nejde přehrát, omlouvám se, ale teďka to nějak blbne a nevím co s tím.
Tady se nachází pravdivé útržky z mého života, z mých emocí. Vždy bude pár menších odstavců, které jsem napsala když jsem se zrovna topila. Když jsem v nejhorším. Nejspíše z toho nevyčtete co přesně se děje, ale to je účel. Je to zamlžený náhled do temnoty, ve které bezmocně tápu.
Proč zase? Když už jsem si myslela že je vše v pořádku. Že začnu šťastnou kapitolu v mém životě. Že se vše konečně otáčí k dobrému, že jsem si prošla špatným a budu mít klid. Proč mě zase osud uvrhává do temnoty? Proč mi zase bere tu trochu štěstí co jsem cítila? Tu kapku naděje že bude už dobře? Cožpak jsem odsouzena na život beze světla? Na život v temnotě?
Další překážky, další nástrahy a pasti. Jsem chycená, svázaná. Temnota mě lapila do jejích spárů. Když už jsem si myslela že jsem unikla, už jsem pomalu cítila paprsky slunce, jeho teplo a klid. Už jsem myslela, že mám vyhráno po dlouhém čekání, pláči, boji, po dřině, plánování, snahy ... ale na poslední chvíli mě temnota lapila a už mě táhne zpátky, zpátky na dno.
Vzdalující se světlo, to je jediné co vidím. Jak mi utíká, jak se zmenšuje. Jak mě opouští teplo a klid, zase se dostavují známé pocity prohry, ale je to horší, jelikož teďka jsem došla daleko, a najednou mi všechno mizí, všechno to dobré. Ale ještě v sobě hledám sílu, došla jsem daleko, musím počkat, čekání bude cca stejně dlouhé jako před tím, ale pokud vydržím, vyčkám, temnota zeslábne a já budu možná volná. Jen musím vyčkat.
ČTEŠ
Mé myšlenky a emoce
Randomnení to příběh Mé emoce jsou mou zkázou. Podobné knížce : vše co z mé mysli vzešlo, je to volné pokračování. Ale tady text nevkládám do obrázků, ale jen tak ho píšu. Ke kapitolám přikládám smutné písničky, písničky nesouvisí s textem, jsou jen jako...
