Ereri | oneshots

Kingdom [AU]

Ve službách krále Kennyho nikdo dlouho nevydržel. Jen pár jedinců, co královské rodině sloužili od počátků jejich vlády, si na jeho přísnost a posedlost disciplínou dokázali zvyknout. Lidé jejich krále neměli rádi. Měli se lépe ještě za vlády královny Kuchel, která byla zavražděna během cesty do sousedního království. Zbyl po ní jen syn, který byl příliš mladý na vládnutí.

Roky plynuly rychleji než voda a z prince Rivailleho vyrostl pohledný mladík. Král, totiž jeho strýček, mu v den osmnáctých narozenin naplánoval bál. Rivaillemu, přezdívanému Levi, se zdálo, že spíš zařizoval námluvy. Jako by ho chtěl oženit za nějakou bohatou paničku, která se s ním milosrdně podělí o své panství a Levi se tím uklidí něm do pozadí. A on si toho byl moc dobře vědom.

Nastal onen den, kdy se chystala slavnost na počest princových osmnáctých narozenin. Všichni zaměstnanci museli vstávat velmi brzy, aby připravili vše potřebné. I mladý princ musel vstát ze svého lože. Ne, že by mu to dělalo problém. Moc toho nenaspal. 

Do jeho komnaty vstoupil jeho komorník. Vysoký zelenooký brunet, jež sloužil něco málo přes dva roky. Za tu dobu s princem navázal poměrně přátelský vztah. 

Pousmál se, když spatřil tmavovlasého mladíka sedět na okenní římse, pozorujíc východ slunce. „Řekl bych, že je čas vstávat, ale jak vás znám, zase jste v noci nespal." Levi natočil hlavu, aby se mu podíval do tváře. „Znáš odpověď," zamumlal a odvrátil svůj zrak zpět k oknu. Eren pokroutil hlavou a otevřel dveře do šatny. Vybral princi nějaké oblečení, o kterém si myslel, že je pro dnešní den vhodné. Odložil ho na postel a s trpělivým výrazem se na Rivailla zadíval.

„Princi, až se obléknete, váš strýc si vás žádá u společné snídaně." Nad tímto zjištěním Levi protočil očima. Eren se s úklonou vydal ke dveřím, a když uchopil kliku, zastavil ho princův hlas. „Slib mi, že až té slávy budu mít dost, budeme předstírat, že jsem chytil nějakou nakažlivou chorobu," s prosbou v očích, kterou se však snažil skrýt ve svém hlase, se na komorníka podíval. Eren se pobaveně ušklíbl. „S radostí, můj princi." S těmito slovy vyšel z místnosti a s tichým vrznutím za sebou zavřel dveře.

Levi se ustrojil a pomalým krokem se vydal do jídelního sálů. Přehazoval si zlatou korunu z ruky do ruky a přemýšlel, zda si ji nasadit či ne. Nesnášel tu roli korunního prince. Chtěl být jen obyčejný kluk s obyčejným životem.

Stráže u zdobených dveří do jídelny se poklonily a nechali prince vstoupit. U jednoho z oken postával Eren a tím svým klidným výrazem se zadíval Levimu do očí. Ani si nevšiml, že na něj Kenny mluví. „No konečně. To to trvalo, Rivaille," neodpustil si poznámku a ani nepočkal, než se synovec usadí a pustil se do jídla. Zelenooký komorník Levimu přisunul židli a postavil před něj porcelánovou čajovou konvici a šálek. „Černý čaj, můj pane. Dovezený z Itálie."

Chvíli panovalo ticho, které prořízlo jen občasné zacinkání příborů. Levi netrpělivě poklepával prsty o mohutný stůl a šedivým pohledem propaloval vázu naproti sobě. Kenny jedl pomalu, žvýkal každé sousto snad minutu a Levimu se zdálo, že ho naschvál napíná.

Konečně odložil příbor, odsunul od sebe talíř, pro který hned přicupitala služebná, a zadíval se princi do očí. „Pověz, synovče, jakou máš představu o své vládní budoucnosti?" Pronesl nepříliš zaujatě. Rivaille se zamračil a pohledem se nevědomky stáčel k Erenovi. „Nebudu vládnout cizí říši. Počkám, až nastane správný čas a převezmu žezlo po tobě." Kenny se zatvářil nevraživě. Přesně to slyšet nechtěl.

„Dobře. A co rodina, ta by se ti nelíbila?" Vyzvídal. Když se princ podíval na komorníka, rozčilením se mu sevřel žaludek. Eren měl co dělat, aby se nerozesmál. Jenže králova snaha Levimu nenápadně naznačit, aby se klidil z cesty, byla příliš vtipná.