Under mask is hidden love /Walkers&MagconFF/ NEDOKONČENO!

18.

Podívala jsem se z okna, jak už jednou za dnešek.
„Alane! Emma je tady! To je moje sestřička." vykřikla jsem. Nemohla jsem uvěřit, že to je opravdu ona. Má ale posmutnělý výraz ve tváři. „Fajn, půjdu s tebou. Musím tě chránit na každém kroku, princezno." řekl a vylepil mi malou pusu do koutku úst.
Seběhli jsem schody a rychle jsem otevřela dveře.
„Mrzí mě to" zableskla se jí slzička u oka a v tom mě už za obě paže držela matka a otec mi zakryl rukou pusu.
„Alane!" řvala jsem přes zacpanou pusu.

Už ale bylo pozdě.
Ležela jsem v kufru auta mých, bohužel, rodičů a vnímala silnou vnitřní bolest.
Jela jsem neznámo kam. Křičela jsem, bouchala do stěn kufru auta. Odezva žádná. Jako by se rodiče vypařili. Ale ani Emmin hlas nebyl k mání. Pak mě něco napadlo. Na tváři se mi objevil úsměv a chvíli na to jsem vytahovala ze zadní kapsy kalhot několik minut zapomenutý mobil.
Naťukala jsem do zprávy pro policii vše, co se za můj tragický život s rodiči událo. Od vyhrožování, přes násilí až po pokus o vraždu. Pro jistotu jsem ještě odeslala svou aktuální polohu a čekala, co bude dál.

Čekala jsem asi půl hodiny. Nic. Žádná nová zpráva, ani za naším autem žádná další nejela, a už vůbec ne policejní.
Začala jsem to pomalu vzdávat, když v tom jsem zaslechla snad deset sirén, které zní jako policejní. Táta ale ještě víc zrychlil. Typovala jsem, že pod 150 km/h nejel.

Vzpomněla jsem si, že někde v kufru, kde teď ležím, je páka na otevření dveří kufru. Všude jsem ji hledala, až jsem ji po pěti minutách našla. Jsem nervózní, vystrašená a napjatá zároveň.
Natáhla jsem se po páčce. Zatáhla jsem za ni a očekávala tvrdý a bolestivý náraz o asfalt. Ten ale nepřicházel. Se zavřenýma očima jsem spadla do něčí náruče a cítila jsem, jak mě pokládá na sedadlo auta. Range Rover. To auto poznám i kdyby mi nesloužil žádný z mých pěti smyslů. Teď vím, že jsem v bezpečí.

xxx

Po dlouhé době další část.
Omlouvám se, že je tak krátká, ale momentálně nemám vůbec čas na psaní 😑🤷‍♀️