Under mask is hidden love /Walkers&MagconFF/ NEDOKONČENO!

12.

Cam se ke mě přiblížil a já měla dokonalý výhled na jeho oči. Pohlédl mi na rty a já kývla. Jakoby nevěděl, jestli to má opravdu udělat. Opatrně spojil naše rty v jedny.

Byl to nepopsatelný pocit. Endorfíny proudily mým tělem, jako nikdy předtím. V břiše jsem neměla motýlky, ale rovnou celou zoo.

Kvůli nedostatku kyslíku jsme se museli rozpojit. Dlouho jsme se na sebe dívali, nikdo z nás nevěděl, co říct. Strach a nervozita v Cameronových očích se změnili na štěstí a lásku. Musela jsem se usmát.

Pořád jsme mlčeli. Nebylo to to trapné ticho, ale příjemné.
Když už to Cam nevydržel, znovu vyplnil mezeru mezi našimi rty. Znovu mnou projel ten úžasný pocit.
Když jsem si byla jistá (spíš nebyla), vjela jsem do jeho vlasů rukama. Cam mě na oplátku držel za boky.
Nevím, kde se to ve mě bere, ale chtěla jsem si trochu pohrát. A jak vidím, Cameron taky.
Jazykem žádal o vstup a já povolila. Začala třetí světová. Zatáhla jsem ho za vlasy a Cam mě chytil za boky pevněji. Už jsem chtěla udělat to, co by Maggie považovala snad za ranní rozcvičku, ale nesmím se poddat.
Toho kluka znám sotva dva týdny, ale už u něj bydlím, natož něco víc.
Odtáhla jsem se od něj. Chtěla jsem, tak moc jsem chtěla, aby jsme byli jedno tělo, cítili pulz toho druhého, dýchali jako siamská dvojčata... Ale nešlo to. Nemohla jsem.
„Promiň Came, já nemůžu." řekla jsem smutnějším tónem a odběhla jsem do koupelny. Zamkla jsem za sebou a svezla se po dveřích dolů.
Z očí mi tekly, troufám si říct, Niagarské vodopády.

Jediná chyba, která tento okamžik pokazila jsem byla já.
Mohla jsem si užít ten dokonalý pocit slasti, mohla jsem vše na co jsem jen pomyslela, jenže jsem nemohla.
Tam v hloubi duše je něco, co mi říká, že rodiče tu ještě jsou a jen tak se mojí existence nevzdají.

Slyšela jsem klepání na dveře a nespočet nadávek na uzamčení koupelny s mou osobností. „Ad! Hej! Slyšíš mě?! Otevři! Dělej, nebo ti mám pomoct?!" křičel Cameron.
Upřímně, tohle ještě víc potlačovalo mou touhu, zůstat tam zamčená.
„Hele, omlouvám se, jo? Nevím, co máš za problém, ale abys věděla, tak tu pro tebe vždycky budu. Mám tě rád." poslední větu zašeptal hodně potichu, ale já ji i tak přes uzamčené dveře slyšela.

To opravdu? Sám Cameron Dallas mě má rád? Nevěřím vlastním uším.

Po pár minutách jsem zaslechla zavření mých dveří, což mě donutilo vyjít z koupelny ven.
Ale já naivka jsem si myslela, nebo spíš nemyslela, že je Cam pořád uvnitř.
„No konečně, už jsem si myslel, že tam budeš dneska spát." pousmál se, ale mě do smíchu moc nebylo. „Popravdě jsem o tom uvažovala." pronesla jsem a zachovávala kamennou tvář.

Zavřela jsem koupelnové dveře a rozešla jsem se k posteli. Než jsem se vůbec stihla otočit, stál předemnou Cam. „Kam jako jdeš?" otázal se mě pobaveně.

Je v pohodě? Nemám zavolat do Bohnic, jestli tam ještě mají místo?

„Jdu si lehnout, už jsem unavená." řekla jsem omrzle a pomalými kroky jsem se přibližovala k posteli.
„A...no, nechtěla by jsi dneska spát u mě?" zazněla otázka a v očích mu svítila naděje s kapkou lásky a nervozity.

Tak ale je to pedofil nebo co? Nejdřív mě chtěl políbit, tomu jsem podlehla a neříkám, že se mi to nelíbilo, ale teď už chce se mnou i spát? Není to moc narychlo? Ale tak, kdo by si nechtěl užít jednu neškodnou noc s Cameronem Dallasem?

„No...možná." dostala jsem ze sebe. „Tak..asi jo." doplnila jsem po chvíli. „Budu na tebe čekat." řekl a políbil mě na čelo.

Šla jsem ještě rychle do koupelny vykonat potřebu a pak jsem už chtěla zamířit k Camovi do pokoje. Jenže v tomto domě je trochu těžký se orientovat, zvláště, když sotva vím, kde se zhruba nachází můj pokoj.
Vzala jsem to ještě rychle přeš kuchyň, napila se pomerančového džusu a vydala se za Camem, který na mě už určitě čekal.
Prošla jsem kolem svého pokoje a najednou mi krátce zazvonil telefon. Krátce, jako by volaný zjistil, že má špatné číslo nebo už si rozmyslel to, že by chtěl se mnou navázat kontakt.

Přešla jsem do Camova pokoje a zarazil mě neobvyklý pořádek a prostor.
Stěny byly bílé s černými doplňky a velké okno vedle stolu tomu dodávalo na intenzitě.
Kochala bych se dál, kdyby mě Cam nevyrušil. „Já jsem tady, ne v okně." zasmál se, ale já se zamračila a podívala se za hlasem. Cameron ležel na velké manželské posteli jen v boxerkách a já měla co dělat, aby se mi nepodlomily kolena. Musela jsem si skousnout spodní ret.

Notak Adlo, neslintej.

„Co tam tak stojíš, pojď si lehnout." usmál se a udělal mi vedle sebe místo.

Co že se ten kluk pořád směje? Nešňupl si něco? Jestli jo, tak mi taky dejte, potřebovala bych to.

Rozešla jsem se jeho směrem, sedla si na okraj postele a přemýšlela jsem.
Po chvíli jsem moji myšlenku převedla do reality: „Víš Came, já jen nevím, jestli to je správné. Jestli se stane...ty víš co, no, bojím se." řekla jsem a sklopila zrak.
Cítila jsem, jak se pode mnou prohla postel. Cam mě objal kolem pasu. „Nebudu dělat nic, bez tvého svolení." zašeptal mi do vlasů a tam mě také políbil.

Usmála jsem se. Věřím mu. I když vím, jak to většinou dopadá, tak mu věřím.

Ulehla jsem do postele vedle Cama, ten mě chytil za pas a oba jsme po chvíli upadli do říše snů.
Ale pořád jsem nemohla dostat z hlavy ten telefonát.

xxx

Ano lidi, já pořád žiju!😂
Omlouvám se, ale delší dobu nebudou vycházet kapitoly, je toho na mě moc, jak školy tak i jiných povinností.
Jinak potlesk pro mě. Zvládla jsem udělat tuto kapitolu, která má 987 slov, bez jediné úchylné scény. Popravdě, nechybělo málo, abych to tam napsala. No, těšte se na další díl.
A jinak, kdo si myslíte, že Ad zavolal?❤️😏