Smrt v náruči nepřítele | Short Story

Tisíce podob bolesti

❝Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.❞
- Volatire
...

Kouzelnický svět zahalily temné časy. Jen málokdo si dokázal vybavit krásu svobody a pocit bezpečí, který jim byl násilnou rukou obávaného černokněžníka Lorda Voldemorta odebrán. Už si snad ani nedovolili vzpomínat, toužili jen přežít. Ti odvážnější se neschovávali, nepodřizovali a bojovali, odmítajíce se vzdát naděje, která většinu čarodějů dávno opustila.

Jednou z těch statečných byla i nebelvírská dívka Hermiona Grangerová, jež zapáleně následovala své kamarády během honby za viteály. Snažila se neustále zůstávat pozitivní, nepropadat chmurným myšlenkám, nevzpomínat na své rodiče, jen být co nejvíce nápomocná Harrymu a Ronovi. Pro své přátele by udělala vše, dokonce i obětovala vlastní život. A teď od toho náhle nebyla tolik daleko.

Všechno se to semlelo tak hrozně rychle. Ocitli se na Malfoy Manor, byla mučena Bellatrix, Harry a Ron uprchli, nestihli ji však zachránit a vzít s sebou. Tak tu zůstala, ve spárech Bellatrix a blížícího se Voldemorta, který byl zavolán. Pravděpodobně bude velmi rozzuřen až zjistí, že jim Potter upláchl. A ona bude vhodným terčem na vybití veškeré zlosti. Ale Harry s Ronem jsou v bezpečí, budou v pořádku, to je přeci hlavní, snažila si zklidnit rozbouřenou mysl.

Nejhorší na tom všem bylo asi to bezradné čekání. Slyšela klapání podpatků Bellatrix Lestrangeové, jak rozzuřeně a netrpělivě chodila po místnosti, poněkud frustrované vzdychání Luciuse Malfoye, který si též uvědomoval závažnost celé situace. A pak kdesi v rohu seděl Draco Malfoy a vše pozoroval zoufalýma očima plnýma strachu. Potichu ho sledovala z chladné země, na níž seděla, schoulená do klubíčka.

Byla nebelvírka každým coulem, ale hloupá nebyla. Měla hrozný strach. Ještě před chvílí pocítila větší nával bolesti, než za celý život, a to byla pouze v rukou černovlasé smrtijedky. Ani si nechtěla představit, jakou sílu bude mít Crucio z hůlky Pána Zla. Pomalu zavřela oči. Aspoň v posledních minutách, hodinách, svého života, chtěla přemýšlet nad něčím hezkým. A začala pěkně od začátku.

Ten šťastný pocit, když dostala dopis z Bradavic. Hodiny, noci, strávené se zabořeným nosem v knihách. Nervozita z první hodiny, touha všem ukázat, že si zaslouží být ve škole čar a kouzel. Houževnatost. Neustálý výsměch od zmijozelských. Uznání všech učitelů, až na profesora Snapea, který ji pořád shazoval. Čas strávený v knihovně, kdy se snažila napsat tu nejlepší esej z lektvarů, jen aby ten přerostlý umaštěný netopýr pochopil, jak schopná a talentovaná doopravdy je. A pak to hořké zklamání, když zjistila, na čí straně ve skutečnosti stojí.

Doopravdy mu důvěřovala. Neměla ho nikdy v lásce, kvůli jeho nespravedlivosti, ale nepochybovala o jeho loajalitě. Když jí Harry řekl, co se tu noc na Astronomické věži doopravdy odehrálo, nemohla tomu uvěřit. Až když šokovaně hleděla na Brumbálovo mrtvé tělo, prozřela. Byl zrádce. Nepřítel.

"Proč jste mě zavolali, moji služebníci?"

Prolomil tíživé ticho syčivý, děsivý hlas, který Hermionu donutil otevřít oči. Jen několik metrů od ní stál on. Setkání s ním si představovala několikrát, a náhle si uvědomila, že na tu hrůzu a děs ji nemohlo nic připravit. Jeho oči zalité červení a chutí zabíjet výstražně přejížděly po místnosti. Vyhublé tělo zahalené do kusu černého pláště se pohybovalo nelidsky, až přízračně. Do hadího, deformovaného obličeje bylo skoro nemožné pohlédnout bez bolestného přetočení žaludku a roztřesení kolen.

"Můj pane," zakníkala Bellatrix, hlas se jí však třásl, "ten Potterovic kluk tu byl, ale... ale podařilo se mu upláchnout. Velmi nás to mrzí pane, jsme ochotni přijmout jakékoliv potrestání," skoro až bolestně vyla, snad jako by už předem pociťovala bolestivý trest.