Zmizení

Kapitola 1.

Philipa přimhouřenýma očima koukl na budík. Ukazoval půl páté ráno a jeho vyrušil telefonát.
,,Dunken, slyším?" řekl ospale.
,,Omlouvám se, že ruším, pane. Dnes kolem čtvrté ranní jsme obdrželi anonymní telefonát, že se na pláži v Sela-Fe našlo tělo. Sice už na místě máme hlídky, ale myslím, že by jste to měl vidět jako první." řekl do telefonu velící seržant. Z jeho hlasu bylo jasně poznat, že taky zrovna vstal.
,,Rozumím, dejte ihned vědět seržantce Emily Morrisové. Za 20 minut jsem na místě. Nikoho k tělu nepouštějte." odpověděl Dunkan a ušklíbl se.

Bylo mu docela proti srsti vystát z krásně vyhřáté postele a jít do studeného rána. Chvilku seděl na posteli a snažil se probudit své nohy. Po 5 minutách došel ke skříni a navlékl si flanelovou kostkovanou košili, modré džíny a teplé ponožky. Šoural se pomalu po chodbě a říkal si, že byla blbost říkat mu, že tam už za 20 minut bude. Chtěl si udělat kafe, ale nestíhal, takže se rozhodl, že si ho koupí cestou na benzínce. 

Oblékl si teplý svetr a v chodbě si navlékl nepromokavou tmavě hnědou bundu. Cestou k autu si zapálil krabičku cigaret. Za tento zlozvyk nebyl rád, ale kouřit ho naučila práce. Na začátku své kariéry pomáhal v některých případech a ten stres se už nedal vydržet. Oblíbil si ale jen jednu jedinou značku, Helson&Hedges, žádné jiné nekouřil. Odemkl auto, které bylo zaparkováno před starou, ale renovovanou stodolou, ve které si nechal postavit dům. Normálně parkuje pod přístřeškem, ale občas si nechával auto venku přesně pro tyhle případy, aby se nemusel zdržovat couváním.

Když přijel na místo, všude kolem pláže byla žlutá policejní páska a okolí osvětlovalo nespočet blikajících majáků. Vystoupil z auta a ukázal mladému kadetovi odznak. Ten ho pustil pod žlutou páskou dál na pláž. Jakmile došel k místu činu, naskytl se mu věru ne zrovna hezký pohled. 
   Pohled mu spočinul na mladé dívce, odhadem ne víc jak 15 let, která měla na sobě roztrhané oblečení a vypadala, jako by se utopila. 
,,Chudinka malá." ozval se za ním mladý velící seržant.
Philip se na něj jenom lítostně podíval, protože neměl zrovna chuť o tom s ním mluvit.
,,Jak je na tom detektiv seržantka Morrisová?" zeptal se ho, aby odbočil od tématu.
,,Je již na cestě, pane." odpověděl seržant, který nespouštěl oči z těla.
,,Výborně, sežeňte mi ještě kriminalistického technika." tím Philip rozhovor ukončil.
Než se vrátil pohledem k tělu mladé a krásné dívky, jak Danken usoudil, sledoval strážníka, jak se vrací klusem k hlídkovým vozům.

Ke žluté pásce přijela černá Kawasaki, na níž seděla žena v kožené výstroji a bílé helmě.
,,Dobré ráno, detektive seržantko Morrisová." usmál se na ní mladý policista, který pustil Dunkena.
,,No, ještě uvidíme, jestli bude dobré, kadete." opětovala mu nucený úsměv.
Emily Morrisová byla osmadvacetiletá slečna, která zasvětila čtvrtku života studiu. Měla hnědé oči, které ladily s jejími kaštanovými vlasy do půli zad. Plné červené rty vypadali neustále namalované, i když make-upu se vyhýbala. A měla štíhlé křivky. 
,,Dobré ráno, Emily." usmál se na ní Dunken.
,,Vám také, Dunkene." tentokrát úsměv upřímně opětovala.

Mezi tím, přijel kriminalistický technik Gary. Dunken byl rád, že vidí zrovna Garyho, protože jeho starší kolega Luke, nebyl zrovna kamarádský typ. Gary měl sice vytříbený smysl pro humor a jeho oplzlé vtípky uráželi mnoho žen, ale dalo se s ním alespoň seriózně pracovat.
,,Ale, ale, takhle časně ráno a tak milé překvapení." jeho sarkastický tón nešel přeslechnout.
,,Taky vás zdravím, Gary." Dunken a Emily odpověděli současně.
,,Copak to tu máme, vážení?" zeptal se s úsměvem.
Zřejmě byl asi jediný, komu nevadilo takhle brzo vstávat.
,,Dívka, kolem patnácti let, zřejmě utonula. Ale nikde tady nevidím místo, odkud by mohla spadnout." zamyslel se.
Gary si dívku chvilku obhlížel.
,,Takhle vám toho moc říct nemůžu, musel bych jí mít u sebe, ale hned na první pohled vám můžu říct, že do vody neupadla při smyslech." odpověděl a pozoroval dívku.
,,Jak to myslíte "při smyslech"?" zeptala se Emily.
,,Jednoduše, slečno Morrisová. Kdyby do vody upadla plně při smyslech, byly by na rukou a nohou známky boje. Oběť se snaží chytit všeho, čeho může, aby se dostala na hladinu. U této dívky není nic, co by tomu tak naznačovalo." sundal si brýle a začal si mnout čerstvě oholenou bradu. ,,Bohužel, víc vám řeknu, až když jí budu mít na stole. A teď bych byl rád, aby jste mi tady nechali volné místo, tady pokud by paní Morrisová mi nechtěla dělat milou společnost." slizky se usmál. 
Dunken a Emily tedy šli o kus dál a sedli si na nízkou zídku. Blížil se východ slunce, který byl v téhle ponuré oblasti, kde do teď jen pršelo. Dunken se zadíval na horizont moře.
,,Na co myslíte, Philipe?" pozorovala ho Emily.
,,Jak se ta dívka asi dostala do vody." podrbal se na temeni ,,Nikde blízko tady není žádné molo. Jediné je pár mil odsud, ale je to tam těžko přístupné." nespouštěl oči z horizontu.
,,Možná nám můžu pomoci." drkla do Philipa. "Znám náhodou jednoho chlápka, který se v těchto končinách a vodách vyzná. Dřív to byl rybář, než šel do důchodu. Teď je v domově důchodců v Harven Lark."
Dunken se trhnutím otočil na Emily. ,,Výborně Emily! Tak za ním zajeďte co nejdříve to půjde a já pojedu rovnou na oddělení." koukal na Emily téměř prosebně.
,,Dobře, jen se zajedu domů osprchovat a hned za ním pojedu. Sejdeme se potom v kanceláři." Emily se zvedla a odcházela k motorce.

Když Dunken jel na oddělení, zaplnil jeho auto krásný východ slunce. Zastavil se na benzínce a koupil si pořádně silné, černé kafe. To je jediné, co ho probudí a může se plně soustředit.