Moje básničky

Nůž v ruce studí

Nůž v ruce studí,
Má duše zase bloudí,
Slzy se hromadí,
Nůž a krev už mi nevadí,

Má duše se hroutí,
Pomalu tělo opouští,
V mlhu se mění,
Toť je centrum dění,

Mé srdce bolí,
A také se drolí,
Kousky srdce už padají,
Mysl už nic netají,

Ostří se do kůže zakousavá,
Žádná naděje mi nezůstává,
Cítím chlad ostří na své kůži,
Duše je oddaná tomuto noži,

Už jen kousek a budu mít pocit blažený,
Rána se krví zaplní,
Taková nádherná podívaná,
Jak se krev na kůži rozlévá,

Vím, že v tomhle nejsem sama,
Ale Ona mi pokoje nedává ,
Přišla si pro oběť,
Tak já ji jí udělám.

Vím že je to špatné,
Avšak, jak s tím mám přestat,
Když plakání je mi prd platné,
A ona mě nepřestane trestat?

Radost už přichází
A za chvíli zas odchází.
Ještě pár zářezů pro lepší náladu,
Vybití vzteku a nějakou odvahu.

Myslíte si, že jsem silná?
To je to, co chci.
Nikdo nevidí, jak je ta představa mylná,
A že je to bolest, co mne drží u moci,

U moci v boji proti sobě,
V boji proti špatné osobě.
To ona je moje síla,
Moje ochranná víla.

Smrtka už čeká u dveří,
Třeba mi to někdo uvěří,
Nechci se zabít,
Jen vztek a smutek si vybít.

Sleduje mne každý den,
Pomáhá mi, je to jen,
Kvůli mé blbosti,
Kvůli ní mám své starosti.

Vybíjím si zlost na sebe,
Zářezy na sobě,
Na svých rukou, na své noze.
Je tu zase čas nouze

Neviním z toho Tebe,
Člověka, co po mě křičí,
Trápí mne a tím mně ničí.
Můžu si za to sama,
Chovám se furt jako nána.

Na ruce je nová rána,
U okna jde slyšet Vrána.
Strup se chystá zahojit moji ránu,
Ale bude tam bohužel až k ránu,

Úsměv na mých rtech se blíží,
Krev už se po ruce šíří,
Po všech ránách po noži,
Se odebírám ke svému loži.
Dobrou noc,
A ruka štípe celou noc… ❤️