Druh a Družka

3 ✔

Maya
Před třídou na mě zase čekal Patrick. Pozdravila jsem ho a spolu sním se rozešla k jeho autu. ,,Tak co první den školy?" Zeptal se mě s úsměvem na rtech. Zašklebila jsem se a řekla mu o matice, kde mě učitelka seřvala. Pobaveně se zasmál. Došli jsme k jeho autu a on mi otevřel dveře spolujezdce. Nesměle jsem se na něj usmála a poděkovala. ,,Nemáš za co," nastoupila jsem a čekala až si sedne i on. Když obcházel auto, někdo na něj zavolal. Podívala jsem se na dívku s tmavě hnědými vlasy, která k němu běžela. Šťastně se na ní usmál a obejmul ji, jen co k němu došla. Odvodila jsem si, že je to nejspíše jeho přítelkyně. O něčem se bavili, ale přes zavřené dveře jsem je nejdřív neslyšela. Špicovala jsem uši a zaslechla jsem pár slov. Jedním z nich bylo moje jméno. Teď už se na sebe neusmívali, zvážněli. Hlavou jí naznačil aby si nastoupila. Sedla si na zadní sedačku a Patrick na místo řidiče. ,,Tohle je Kayla. Kaylo, Maya." Představil nás Patrick a Kayla se na mě mile usmála. Oplatila jsem jí úsměv a pozdravila ji.

Patrick zastavil před mým domem a počkal než vystoupím. ,,Přijedu pro tebe i zítra. Zase jak dnes. Zatím." ,,Zatím." Od domu jsem jim ještě zamávala a vešla dovnitř. Pozdravila jsem mamku, která zrovna vytahoval z trouby lasagne. ,,Dáš si?" Přikývla jsem a odhodila jsem batoh do rohu. Už jsem si chtěla jít sednout, když mě mamka přerušila: ,,Umýt ruce." Protočila jsem oči a šla si umýt ruce, jak řekla. Stála jsem u umyvadla a přes zrcadlo jsem se dívala ven z malého okénka. Zase se mi zdálo, že tam vidím nějakou postavu, ale když jsem se podívala znovu, už tam nebyla. Namáhavě jsem polkla. Co nejrychleji jsem si domyla ruce a šla zpátky do kuchyně. 

Rozhodla jsem se, že si odpoledne zajdu na procházku do lesa. Dokud mám čas a zatím nemám tolik učení. Oznámila jsem to mamce a vyšla. Nejdříve jsem šla jen po pěšince, která vedla kolem lesa a čekala jsem, až se tam objeví nějaká pěšinka vedoucí lesem. Přece jenom chci poprvé jít po pěšince, ať se hned neztratím. Po chvilce se cestička vážně objeví, takže zahnu do lesa. I když ještě není léto, slunce září jasně a prosvitá mezi stromy. Les je tady smíšený, ale čím dále jdu, tím víc jehličnanů se objevuje. Rozhlížela jsem se kolem sebe, když jsem si všimla pěkné mýtinky, kde byla měkká tráva a občas pár větví, které stínily slunce. Tady si musím v létě zajít. Bude to kouzelné, už teď je. Pak bude teplo a můžu polehávat na slunci dokud mi nebude moc horko a pak se ubrat do stínu větví. O pár kroků dál, jsem zahlédla dokonce i potůček. Usmála jsem se. Bylo to nádherné. Po dalších pár metrech jsem si všimla, že kousek přede mnou stojí nějaká chata. Upravená, nádherná a velká roubenka. I chata vypadala jako z pohádky. Za mnou zapraskala větvička a já se bleskurychle otočila. Za mnou stál ten kluk, do kterého jsem dnes ve škole narazila. ,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se trochu polekaně. ,,Já tady bydlím," hlavou kývl k chatě. ,,co tady děláš ty?" Podívala jsem se na chatu a zpět na něj. ,,Já... šla jsem se projít a narazila jsem tady na tu chatu," jen kývl. ,,Víš kudy zpátky, nebo potřebuješ vyprovodit?" Polkla jsem. ,,Zvládnu to, díky." Zvedl jeden koutek úst a prošel kolem mě. Dívala jsem se za ním dokud nedošel až ke dveřím chaty. To bylo divné. Radši jsem se otočila a vydala se zpátky domů. 

Domů jsem došla po asi půl hodině rychlejší chůze a začínalo se stmívat. Máma seděla v obýváku a koukala na něco v televizi. ,,Ahoj mami." ,,No konečně, už jsem se bála, že jsi se ztratila." ,,Neboj." Usmála jsem se na ní a vlepila jí rychlou pusu na líčko. ,,Dostala jsi tu práci?" Usmála se a přikývla. Sice budu moct nastoupit až za dva týdny, ale s tím co nám zůstalo po tátovi to v klidu zvládneme. Alespoň tady můžu nejdříve udělat pořádek a vše vybalit." Taky jsem se na ní usmála a přikývla. ,,To je dobře. Zajdu si do sprchy a půjdu spát, tak dobrou." Poslala jsem jí ještě vzdušnou pusu a odebrala se do koupelny.

Už v pyžamu jsem se odebrala do postele. Ještě jsem si chtěla zkontrolovat mobil, ale nikde jsem ho neuměla najít. Zamračila jsem se a podívala jsem se, jestli jsem ho náhodou nenechala v kapse mikiny, kterou jsem sebou měla na procházce, ale nebyl tam. Jestli jsem ho ztratila někde v lese tak je to v háji. 

Po asi půl hodině hledání jsem to s povzdechem vzdala. Rozhodla jsem se, že se kdyžtak zítra zase projdu tou stejnou cestou a uvidím, jestli ho nenajdu. Jestli ne, budu muset chvíli vydržet bez mobilu.

Další den ráno jsem do školy zase jela s Patrickem. Řekla jsem mu o tom, že jsem na včerejší procházce lesem nejspíš ztratila mobil. On nabídl, že odpoledne klidně půjde se mnou a pomůže mi ho najít. Děkovně jsem na něj kývla. 

Došla jsem ke své skříňce. O vedlejší skříňku se opíral ten kluk ze včera. Ostražitě jsem ho pozorovala a stejně tak pozoroval on mě. Měl modré pronikavé oči, ve kterých jsem se trochu začínala ztrácet, ale hned jsem se vzpamatovala. Natáhl ke mně ruku, ve které něco držel. Odtrhla jsem své oči od jeho a podívala se co má v ruce. ,,Tohle jsem našel kousek od našeho domu. Říkal jsem si jestli náhodou není tvůj. Moc lidí tam totiž nechodí." V ruce držel můj telefon. Znovu jsem se podívala na něj. ,,Děkuju." Podal mi ho a otočil se k odchodu. ,,Počkej!" Otočil se zpět na mě se zdviženým obočím. ,,Jak se jmenuješ?" Vypadalo to, že se rozmýšlí jestli mi to má říct, ale nakonec to z něj vypadlo. ,,Lucas," usmála jsem se na něj. ,,Díky, Lucasi." Kývl na mě a odešel.