⭐️Stín v lásce⭐️

~1~

"Můžeš mi laskavě říct, co tě to popadlo? Víš, že to je můj šéf?" Masíruje si otec spánky snaží se nevybuchnout. Celou cestu domů nic neřekl, dokud jsme nedošli do naší kuchyně.

"Nechci, aby s tebou takhle mluvil. Je to úplně jedno, že je to tvůj šéf, ty jsi živá bytost. A tohle si Nesmíš nechat líbit," hájím své činy.

"A to se mám kvůli tomu nechat vyhodit?!" vyjekne. "Tuhle práci potřebujeme. Mám jí rád a chci jí dělat, co nejdéle. Ale kvůli tobě mě určitě vyhodí," sesune se na židli.

"Omlouvám se, takhle jsem to nechtěl. Jen jsem nevydržel koukat na to, jak tě přede všemi ztrapňuje."

"Na omluvu už je pozdě," pronese chladně. Zvedne se a odejde do své ložnice.

"Mami," objal jsem jí

"To se nějak spraví. Otec to nějak udělá," běž si lehnout. Zítra je také den," dá mi pusu na čelo a pak se vydám do pokoje. Svléknu si oblek, dám si rychlou sprchu a lehnu si do postele.

*****

V neděli se nestalo nic zajímavého. Styděl jsem se za své chování a tak jsem celý den radši strávil v posteli koukáním na seriály.

Dnes je ale pondělí, což znamená škola. Teda pro všechny škola, pro mě je několik učitelů. Co chodí k nám domů. Vyučování mi začíná stejně jako ve škole, o půl deváté. Teď je osm a já se stále válím v posteli, po chvilce vztanu a jdu do koupelny udělat ranní hygienu a nasnídam. Workout si nechám na odpoledne. "Dobré ráno," pustí matka do domu mého prvního učitele na angličtinu a biologii. Po něm přijde matematika, chemie a španělština. Nakonec mám hodinu klavíru. Když odejde poslední učitel, vrátí se domu matka s otcem. Ani jeden z nich se netváří moc nadšeně.

"Posaď se," pobídne mě otec. Poslušně si sednu a začnu nervózně klepat nohou. Matka si sedne do křesla a otec naproti ní. "Pan Fox mě nevyhodí," začne otec. "Ale to není vše!" upozorní mě, ldyz se mi na tváři objeví zářivý úsměv.

"Dobře," zase se vrátí nervozita.

"Nevyhodí mě, pokud svolíš s tím, že si vezmeš jeho dceru," vysouká ze sebe. Nějakou chvíli mi trvá, než mi jeho slova dojdou.

"Vzít?! Jako manžel a manželka?"

"Ano," přikývne otec.

"Co je to za šéfa, že ti může rozkazovat, aby si mu dal svého jediného syna?!" vyjeknu a začnu přecházet po místnosti sem a tam.

"Je to někdo, kdo nám muže hodně ublížit, pokud mu nevyhovíme," povzdechne si otec. "Udělej to pro svojí rodinu. Prosím." chytne mě za ruku a zahledí se mi do očí.

"Jak moc moc muže ublížit?" Na sucho polknu.

"Hodně,"

"Jak moc?" zvýším trochu hlas.

"Muže nás zabí," výdechne a celý můj žaludek se okamžitě scvrkne strachem.

"Dobře. Vezmu si jí, ale dřív jak ve dvaceti ne!" Upozorním.

"To se sním musíš dohodnout sám," zašeptá otec. Ani na chvíli neváham a rozeběhnu se do svého pokoje. Najednou se všechno dokonalé jakoby sesype a všude je jen prázdnota. Po tváři mi teče pár slz, než se roztečou pořádné vodopády.

******

"Jak to jako musíš vzít?" zeptá se zmateně Amy.

"Musím si ji vzít za manželku. Prostě svatba," rozhodím rukama.

"A to muže?" Není snad pánem světa, aby to rozkazoval, co máš dělat," vyjekne Amy.

"To ne, ale může mě vydírat. Nechci nic ryskovat," svěsím rameny.

"To mi je opravdu líto, jackobe," obejme mě. Přesně to jsem potřeboval.

"Díky, že jsi tak dobrou kamarádkou," šeptnu a ještě víc si ji přitáhnu k sobě.