Drarry🌙

duodecim

Harry🦁
Ležel jsem ve své posteli.
Okamžitě jsem se však posadil, když jsem si uvědomil, že se mi zavírají oči.
A já rozhodně v tuto chvíli usnout nemohl.
Zívl jsem si, ale poté mě zaujalo slabé světýlko, které jsem spatřil při letmým pohledu z okna.
Bylo to světélko vytvořené kouzelnou formulí Lumos, takže světlo vycházelo přímo z nějaké hůlky.
Netušil jsem však, z jaké.
Potichu jsem se vyhrabal z deky a směřoval ke dveřím.
„Kam jdeš?" řekl někdo a já strnul.
Poznal jsem ho však podle hlasu.

„Harry? Co zas vyvádíš?" řekl Ron a já se otočil k jeho posteli.

„Dál spi, Rone."

„Ty dál spi, Harry."

"Já jsem ani nespal." šel jsem blíž k němu, abych mohl šeptat.

„Proč se chováš poslední dobou tak divně? Furt se nám s Hermionou vyhýbáš," řekl naštvaně Ron.

„Dokonce i Ginny."

„Venku jsem viděl něco podezřelého. Musím zjistit, o co se jedná," svěřil jsem se Ronovi.

„To ne. Nikam nepůjdeš Harry Pottere. Věčně jsi v průšvihu, tak alespoň jednou se ho vyvaruj."

„Musím jít," řekl jsem a šel jsem znovu ke dveřím.

„Ne!" rozeběhl se za mnou Ron, přičemž vzbudil další členy Nebelvíru a já co nejrychleji vyběhl ze dveří, které jsem i hned zabouchl za mými zády.

Nečekal jsem ale, že za dveřmi potkám mého blonďatého nepřítele.