Tak jo, zase je ten nějaký den a rozhodl jsem se sem něco zapsat. Taaakže, teď jsem momentálně u Dereka. Nevím na jak dlouho, ale někde řádí nějaká nokitsune a Derek nařídil, že nikdo nesmí být sám. Jo a já zůstal sám, proto jsem teď u Dereka. „neee, proč já?" No nic, jelikož se teď budu často nudit, budu sem zapisovat docela často.
Náhle se otevřou dveře a Stiles se lekne. Uvidí tam stát Dereka, který vypadá dost zaszkočeně a kouká na Stilese ležícího v JEHO posteli!
„Co tu děláš!?" Vyjekl naštvaně na Stilese. „No-no já, šel jsem spát a nevěděl kam a když jsem neviděl žádné osobní věci, myslel jsem,že je to pokoj pro hosty!" Snažil se Stiles nějak vymluvit. "Ne toto je MOJE ložnice a MOJE postel, ty! Ty budeš spát na gauči!"
Stiles zase nasadil ten uražený a naštvaný výraz, jak u Jeepu a šel do obýváku. „ Hele! A ten polštář neseš jako kam?" „No na čem mám asi spát?" Derek ho probodávál pohledem „Vážně?" Stiles začal zdrhat s polštářem pryč. „Ty vole, teď je to můj polštář!" Řval Stiles, když běžel dolů po schodech. „Stůj! Já si tě podám!" Rozkřičel se Derek za ním. „Ne! Můj! Jen můj!"
Stiles skočil na pohovku, přitiskl si polštář k sobě a půl si. Derek šel do své ložnice a našel deník Stilese, ale nijak ho to nezajímalo a hodil ho na zem. Potom si konečně lehl do JEHO postele.
Stiles nemohl dlouho usnout, protože pohovka byla docela tvrdá, ale polštář byl pohodlný a krásné voněl. Poté nakonec usnul.
Ráno se Stiles probudil nějak brzo, což se často nestává. „Ten gauč je tak tvrdý, až mě bolí záda, super". Vstal, protáhl se a jelikož byl víkend, nikam nespěchal. Šel do kuchyně najít něco k jídlu. Našel vajíčka a tak si udělal omeletu.
Derek ještě spal a Stilesovi se nechtělo na něj čekat. Vydal se tedy projít do lesa. Šel a přemýšlel,takže nedával pozor na cestu a když přestal přemýšlet a začal vnímat okolí, nevěděl kde je.
„Stilesi" začal někdo zeptat. „Stilesi". Rozhlížel se všude kolem, ale nikdo nikdo. Dostal strach. Bezhlavě se někde rozeběhl, ale zachvilku se zastavil. Celá hruď začala křičet bolestí. Skrz jeho tělo se dostal nějaký šíp. Z jeho těla začala vytékat červená tekutina. Krev. Začal omdlévat a spadl do hromádky listů, pod kterými byla propast. Najednou začal padat . Nevěděl kde. Byla tma.
Nazdar
Takže, jako vždycky, dejte hvězdičku komentář atd atd. Tady tento popisek už tu nebudeme dávat. Stejně je to vždycky to samé😅. Kdyby jsme zažily něco vtipného nebo zajímavého, tak to sem napíšeme, ale jinak ne. Stejně si to skoro nikdo nečte😂. Tak zatím čau.
Leren0 de2ni2
ČTEŠ
A dark voice in your head
DiversosI ta nejčistější duše skrývá jedno zrnko prachu, která dokáže vše zničit a tento příběh je o jedné z nich.