I'm in LOVE

1. kapitán lakrosového týmu

,,Nejdu s tebou na žádný zápas," odmítám po páté za tuhle hodinu. Brokovo kňouravé přemlouvání mi leze na nervy. Nezná snad slovo ne?!
,,Nepůjdeš, ani když ti řeknu, že tam bude Peterson?" Vytřeštím na svého kamaráda oči, div mi nevypadnou z důlků. Jak to může do háje vědět? Nait Peterson. Kapitán lakrosového týmu na naší škole, a já pako jsem do něho už přes rok udělaný. Moje schopnosti maskovaní nejsou asi tak dobré, jak jsem si myslel. Poprvé jsem tohohle klučinu potkal rok zpátky, a to ve sprchách po hodině tělesné výchovy. Naše seznámení byl můj nejtrapnější, ale zároveň i nejintenzivnější zážitek, a i ten den jsem se zamiloval.

Rok zpátky:
Všichni splavení po hodině tělocviku, který máme spojený s druhou třídou, vběhli do sprch, a já protože si na mě učitel zasedl, musel běhat 3 kolečka navíc. Netuším proč mě nemá rád, ale asi to bude souviset s mojí orientací. Homofob. Běhání, ani jiné sportovní aktivity mi nedělají problém, takže jsem nasadil pomalejší tempo a užíval si ticho. Po doběhnutí třetího kolečka jsem došel do šatny, popadl své věci a zamířil do sprch.

Ticho naznačovalo, že všichni jsou už pryč, takže jsem si bez sebemenší coudnosti sundal oblečení, vlezl si pod sprchu, zapnul studenou vodu -teplá tady neteče- a nechal po sobě stékat kapky. Začnu si pískat jednoduché melodie. V jednu chvíli zastavím vodu v myšlence nanesení šampónu na hlavu, ale zvuk tekoucí vody neustál. Začal jsem se s panikou rozhlížet, protože jsem myslel že jsem sám, a v tom padl můj zrak na samotného anděla. Černé uhelné vlasy, čokoládová barva pleti, dokonalá štíhlé tělo. Nahý chlapec, jen o tři sprchy dál, mě propaloval spalujícím pohledem. Jeho šedé oči mě držely pod zámkem, nemohl jsem s nimi uhnout. Toho anděla škrtněte. Pod jeho pohledem jsem se cítil jako nahý. Eh, já vlastně byl nahý. Nejspíš mě pozoroval od té doby, co jsem přišel.

Nestydatě si mě prohlédl od hlavy až k patě a na určitých místech se na chviličku pozastavil. Jsem štíhlý, ne moc namakaný, takže nechápu na co koukal. Poté znova vyhledal můj pohled a s šibalským úsměvem mrknul, a jeho oči zářily rošťáctvým. Věděl jsem přesně co to znamená, jediný čeho jsem byl však schopný bylo vytřeštit oči a stát jako přimražený. Ještě tak minutu jsme na sebe hleděli, on s pobavením, já z neschopnosti cokoliv dělat, než jsem si uvědomil trapnost situace. S rychlostí blesku jsem se zabalil do ručníku, pobral svoje oblečení a jako malé dítě utekl do šaten. Za sebou jsem jen slyšel chraplavý smích, který v mysli už zůstal.

Přítomnost:
Přátelé i rodina ví o mé orientaci a dávno se s tím smířili, ale já ve flirtování a dalších takových věcech stále tápu. Jediná moje zkušenost byla půl roku zpátky, ještě ve druháku, a to s chlapcem jménem Paul. Chodili jsme spolu 2 týdny, ve kterých jsme se nedostali ani vzdáleně podobným činnostem jako je sex. Dali jsme si párkrát pusu, než mi dal kopačky se slovy: Jsi pro mě moc mladý a málo vyzrálý na vztah. Byl jen o rok starší...

,,Nebuď tolik překvapený, i slepý by si všiml tvého zaláskovaného pohledu."
,,Nejsem do Naita eh...zamilovaný." Brok se jen posměšně usměje. Od doby kdy jsme se poprvé potkali jsem dělal všechno proto, abych na něj zapomněl, a tak nějak se mi to nepovedlo. Bouchnu ho pěstí do ramene, uraženě našpulím rty, ale zároveň i trochu posmutním. Chovám se jako malé dítě, ale okolí je už zvyklé. Brok se zachechtá a ruku přehodí přes má ramena.

,,Nedělej uraženého a pověz mi, jak moc v tom lítáš."
,,Ne tolik, abych ti o tom vyprávěl." Odpovím úsečně, ale popravdě...jsem v prdeli. Můj kamarád nejspíš pochopil a tak mě nechá být.

Společně dojdeme ke skříňkám. Brok je na odchodu, v tom se otočí a se zářivým úsměvem prohlásí:
,,V 18:40 před tvým barákem, Mikey. A 'ne' neberu jako odpověď." Dřív než stačím něco dodat odbíhá pryč. 

****

Sedíme na tribunách v poslední řadě, ale i tak jednoduše pohledem vyhledám číslo 13. Nait běhá hbitě po osvíceném hřišti, a do konce zbývá pár minut. Zápas mají vyhraný, ale ne jeho zásluhou. Dvakrát minul branku a jednou podkopl hráči nohy, a nemyslím si že to byla náhoda.

Po levé straně sedí Brok a jeho holka Sandy. Malá, nevýrazná blondýnka, kterou nechcete naštvat. A po mé pravici sedí dvojčata Keenan a Kieran. Jejich jména z ní možná drsně, ale opak je pravdou.

Zápas končí a náš tým vyhrává. Popravdě, byla to nuda. Nebaví mě sporty a kdybych nemusel nešel bych. Ani sexy klučina moji náladu nezachránil. Hráči mizí ve šatnách a mi se taktéž zvedáme, a jdeme čekat na dalšího kamaráda Tylera.

Stojíme před východem šaten, a víc jak 10 minut Tye netrpělivě vyhlížíme. Snad všichni jsou už venku jenom dva hráči chybí. Tyler a Nait. Ostatní z naší party řeší kam půjdou, jestli k Mattovi na párty nebo se zlijou u dvojčat doma.
,,Hej Mikeu, běž se podívat za Tyem, jestli neleží někde mrtvej." Protočím nad Brokovým požadavkem oči, ale jinak neprotestuji. Jindy mu to trvá taky dlouho, dneska ale perlí. Zpoždění 20 minut.

Vcházím do šaten, krátce se porozhlédnu, ale nikde nikdo, takže si to namířím ke sprchám. Vstupuju do dveří a aniž bych nad tím přemýšlel, jdu za zvukem tekoucí vody.

Vykukuji za rohem a už chci říct něco ve stylu 'Makej Tylere, venku už na tebe čekáme', ale slova se mi zadrhnou na jazyku. Pod tekoucí vodou stojí Nait s taktéž překvapeným výrazem. Chvilka poznání přišla, ve chvíli, kdy se na mě poťouchle usmál.
,,Ale, ale, ale, kdopak zase přišel okouknout moje tělo." Provokace a radost v jeho hlase mi naháněla husí kůži. Na nic nečekám, otáčím se s plánem utéct co nejrychleji pryč.

Nejsem ani blízko dveřím, když mě Nait přišpendlí ke zdi. Rukama obemkne moje tělo, bez šance utéct. Z jeho blízkosti asi zešílím. Tiskne své mokré a především nahé tělo k mému prudce se zvedajícímu hrudníku.
,,Dneska tě už nenechám zdrhnout, Mikey." Moje jméno zašeptá u ucha a dá si práci, aby se rty otřel o můj ušní lalůček. Pane bože on zná moje jméno.
,,Ani nevíš jak dlouho jsem na tohle čekal. Nenech mě znova čekat." Poté se mi podívá do očí, ve kterých je vidět chtíč. Pod tíhou jeho pohledu, nemůžu nic jiného než přikývnout.
,,Taky jsem čekal, Naite," odpovím chraplavým hlasem, překypující touhou.

Spojím naše rty v pomalém polibku, který mi Nait poslušně oplácí. Své ruce zamotá do mých kudrnatých vlasů, já ho automaticky chytnu za boky a přitáhnu k sobě ještě blíž. Líbáme se dlouho, dokud se Nait neochotně neodtáhne a neopře si čelo o moje. Se zavřenýma očima rozdýchává malý problém.
,,Jestli rychle nepřestaneš, tak se neudržím a provedu něco špatného," zaúpí a já přesně vím co tím myslí, ale podívat se dolů neodvážím.
,,Tak to abych tě tady nechal si to vyřešit, já odcházím, nebo po mě kámoši vyhlásí pátrání." Ještě jednou lehce políbím kluka, kterého miluji a s mrknutím oka odcházím. Pokud bude chtít, tak si mě najde, ale jsem si celkem jistý že se Naita Petersna se už nezbavím.