I'm in LOVE

9. Nesnáším hádky

Nesnáším, když se spolu hádáme. Jeho naštvaný hlas mě ničí a jeho nehezká slova se mi do srdce zaráží jako šíp. Naše hádky nejsou nic strašného, nelítají kolem nás věci, nepadají hnusná slova, která by toho druhého musela zranit, nepadají pěsti, jsou to jen obyčejné roztržky, které musí podstupovat každý pár, ale mě právě tyto malé skoro až nevinné výměny názorů děsí nejvíce. Co když to jednou vyústí až do takového bodu, kde se hádat nepřestaneme? Co když se budeme hádat rak často, že nám to začneme lézt a my se k vůli tomu rozejdeme? Nebo co když jeden z nás řekne něco, co by tomu druhému mohlo ublížit tolik ho to zlomí, a se na něho nebude nikdy dívat s takovou láskou? Nesnáším hádky, a ještě víc nesnáším se hádat s osobou kterou miluji.

Dneska jsem se pohádali kvůli tomu, s kým se baví. Má partu lidí, kterou nemám rád, a která nemá ráda mě. Chovají se ke mě nehezky a Jack, můj přítel, se mi snažil vysvětlit, že nejsou zase tak špatní, ale já vím své. Nemůžu říct, že mě šikanují, to bych dost přeháněl, ale jejich chování vůči mně tak trochu nezvládám. Dneska jsem s nimi seděl u stolu, Jack byl právě na záchodě, a oni to viděli jako vhodnou chvíli, kdy mě urážet. Vysmívali se mému talentu psát dobré básně a příběhy. Je to koníček, za který se nestydím, a v budoucnu se mám chuť v tomhle oboru i nadále zlepšovat. Mého talentu si všimla i naše učitelka literatury, a i když jsem jí o to na kolenou žádal, aby moje povídky nikam nevystavovala, stejně jednu povídku, která byla shodou okolností romantická, vystavila minulý týden na nástěnce v hlavní chodbě naší školy. Nebyl to první příběh, který tam visel, ale u tohohle mi bylo jednoduše trapné, že ho ostatní můžou vidět. Díky svým textům jsem se vlastně i seznámil s Jackem, kterému se mé povídky tak líbili, že si mě osobně našel a pozval na kafe. Týden na to jsme se dali dohromady a od té doby, už to bude skoro půl roku, sedím s jeho partou u stolu na oběd. Oni se mi za můj talent vysmívají, Jack mě za moje psaní miluje. Dneska jsem měl špatnou náladu, jaksi svůj vztek neudržel, a ošklivě jsme na něho večer vyjel.

Jack mě z celého srdce miluje a já jeho taky, ale dneska jsme to oba dva přehnaly. Já v páru ten, co se nechává vést, proto byl překvapený, když jsem na něho začal pálit, že jsou jeho kamarádíčci namyšlení kreténi bez mozku. Začal se mě ptát, proč si tohle myslím, já si ale mlel svoje a dál jim nadával. Když na mě zvedl hlas a znovu se mě zeptal, proč to říkám, vyjel jsem na něho, že by to měl vědět. Sám ale vím, že není žádná možnost, aby o tom byť jen něco málo tušil, protože před ním se chovají jako andílci. Stydím se mu to říct, protože si pak připadám jako slaboch, co se neumí bránit. Vyšel spokoje a řekl, že až se za půl hodiny vrátí, ať už mám být v klidu. Prý se se mnou ve stavu, kde se chovám jako malé děcko nehodlá bavit. Sprásknutím dveří ze mě všechna agrese vyprchala, a já se složil jako domeček z karet.

Po tvářích mi stékají horké slzy, jsem schoulený na jeho posteli a zlost sám na sebe je obří. Nesnáším hádky. Proč jsem se musel chovat, jako malý nevychovaný fakan? To jsem mu to normálně nemohl říct? Mám zlost sám na sebe, a zároveň se bojím, že až Jack přijde, že se na mě bude koukat jinak. Jako na psychicky labilního kluka, který má výbuchy vzteku a brečí kvůli hloupostem. Jsi takový idiot...

,,Rayene?" Zeptá se z Jack, který právě vchází do jeho vlastního pokoje. Nechci aby mě viděl brečet, a tak se jen otočím zády k němu, a hlavu si schovám do dlaní. Zavření dveří, kroky, a pak jen ruce kolem mých boků. Jako malé dítě se k němu otočím, hlavu mu zavrtám do jeho hrudi, a nasaji jeho vůni, na kterou jsem tak moc zvyklí.
,,Už mi řekneš, co se děje?" Zeptá se milým hlasem, když mě začne dělat na zádech rukou kolečka.
,,Tví kamarádíčci se mi posmívají k vůli mému psaní." Zamumlám ochraptěl hlasem od pláče a Jack se napnou všechny svaly.
,,Jak dlouho?" V jeho hlase je slyšet vztek, ale nijak jinak to znát nedává. Na chvíli se zamyslím, než pomalu řeknu.
,,Od té doby, co jsme spolu." Nechci aby to bral jako nějaký velký problém, ale je mi to nepříjemné. Jack si unaveně povzdechne, než se ode mě odtáhne a zadívá se mi do mých zelených očí.
,,Příště mi takovéhle věci musíš říkat hnedka, Rayene. Jak mám být pak dobrý přítel, když mi neříkáš takovýhle věci, hm?" Broukne s mírným úsměvem a já stydlivě sklopím oči.
,,Nejsi můj ochránce, aby jsi mě musel chránit před lidmi, kteří jsou idioti." Jack se mým slovům uchechtne, než mě jemně políbí na rty, na což se ale hned odtáhne. Nesouhlasně zamručím, on se pobaveně uchechtne, ale pak zvážní.
,,Příště mi něco takového řekni, u toho vynechej to dětinské chování, ano?"
,,Ano, pane." Řeknu se smíchem, a jako správný voják k tomu zasalutuji. Jack mě shodí na postel a jeho radostné jiskřičky mi jasně říkají, co se mnou má v plánu. Ať teď se mnou udělá cokoli, moje odpověď bude 'Ano'.

Je to obyčejné, není na tom vůbec nic originálního, a vlastně k tomu nemám co říct, ale doufám že se snad aspoň trochu líbilo xd

Steff