I'm in LOVE

4. chlapec z autobusu

Upozornění: 15+

Stíhám.
Já stíhám.
Ne nestíhám. Ahhh.
Na zastávku dobíhám včas, ale autobus mi ujede přímo před nosem. Tak je ten řidič normální? Snad vidí že na něj mávám, ale on je asi slepej, nebo co. Kretén. Takže místo toho, abych byl doma včas a stihl se připravit na rande s klukem, po které už pár týdnů pálím, přijedu o půl hodiny déle, budu nepřipravený a k tomu nasraný. Jo, to bude super.

Po zdlouhavých 30 minutách tvrdnutí, v dáli uvidím autobus. Konečně. Mobil schovám do zadní kapsy, vytáhnu peněženku a jako správný gentleman nechám první nastoupit postarší paní, co tu se mnou už nějakou chvilku čeká. Evidentně ji moje slušnost udělala radost, protože se na mě přívětivě usměje. ,,Děkuju, mladý muži." S úsměvem lehce přikývnu jako odpověď. Mladý muži. Je mi devatenáct.

Je narváno. Další důvod, proč jsem měl jet dříve a nenechat si předešlý bus ujet. Rozhlížím se uvažuji nad svýma možnostmi. Příšerně tlustá ženská po mé pravici, babička ze zastávky, velice zazobaný chlapík blízko východu... a heleme se, mladý blonďatý klučina, krčící se vzadu tak, aby ho nikdo neviděl. Má volba je jasná.

S veškerou ladností, kterou v sobě mám dojdu až ke kluku, který si mě evidentně nevšiml, a tak pronesu větu, kterou žádný cestující autobusem nechce slyšet.
,,Můžu si přisednout?" Jeho pohled se ihned stočí k zdroji hlasu, a mně se na tváři vytvoří lehký úsměv. Chlapec s vykulenýma očima plnými nevěřícnosti, jen přikývne a s lehce pootevřenými rty se začervená. Je roztomilý. A tak si přisednu.

Celou cestu mlčím a jen cítím, jak při každém mém pohybu blonďáček ztuhne. Je celkem vtipné, jak je ze mě nervózní. Když vystupuji, ani se na mě nepodívá, za to já si ho pořádně prohlédnu. Delší blonďaté vlasy schované pod čepicí, velké pomněnkově modré oči, malý nos, bledá a na dotyk určitě jemná pleť. Není úplně můj typ, ale dal bych si říct.

****

O týden později stojím na té samé zastávce, v ten samý čas, ale už né proto, že mi ujel autobusem, tajně doufám, že zase potkám blonďáčka. K vůli tomuhle chlapci jsem si rande, na které jsem se vážně moc těšil, vůbec neužil, protože jsem pořád myslel na něj, a na jeho vykulené oči. Na jeho roztomilou tvář a na jeho tělo, které na mě tak krásně reagovalo. Snad nemusím říkat, kde a kdy jsem si ho představoval.

Nastupuji do autobusu, a ihned po koupení jízdenky se rozhlédnu. Pohledem se setkám s modrým párem očí, který se ale ihned schovají za šedou sedačku. Já tušil, že mě bude vyhlížet. Stydlín. S úsměvem si to namířím na stejné místo, a vedle stejného človíčka, jako minule.

Řekl bych, že je snad víc překvapenější než před týdnem. Když jsem k němu došel, jen se na mě podíval a zrudl jako rajče. Když se červená je kouzelný. Jak by moc by asi zrudnul kdybych mu do ucha šeptal velice neslušné věci? Paule probuď se, jsi v autobuse! Usednu vedle něho a ,,omylem,, se dotknu jeho kolena svým. Jak jsem si myslel. Ucukl. Na jeho stydlivosti budeme muset zapracovat.

****

Každý čtvrtek jezdím o hodinu déle, jen abych viděl modroočka. Děláme velké pokroky. Už není překvapený když si k němu sednu, necuká sebou při každém mém pohybu, a minule už ani neodsunul nohou, když jsem se k němu přitiskl trošku blíž než bylo nutno. Dneska postoupíme o další level víš.

Nastoupím, koupím lístek, dojdu dozadu a usednu k modroočkovi. Vypadá sklesle, a tak doufám že mu můj ,,dáreček,, udělá radost. Těsně před zastávkou mu na klín položím lísteček s krátkou, ale pravdivou větou. Překvapeně se na mě otočí. Jeho pohled je k nezaplacení. Modré oči tak vystrašené, že i laň před smrtí by měla klidnější výraz. Chlapec mi to dělá sakra těžké. Nutkání si ho nedotáhl do bytu a provádět s ním věci, které by ho donutily být rudý až na zadku, je čím dál větší. Já si ale počkám až sám bude chtít. S mrknutím oka dojdu k zadním dveřím a vystoupím.