Loučení. Polibek na každou tvář a dlouhé mávání do dálky. Auto mizí v moři šedých lesklých budov. "Nový začátek". Otočila jsem se na patě a vešla do budovy která měla být můj domov. Vyšlapala jsem několik pater a vešla do zastaralého bytu. Moje nová spolubydlící tam už byla. Seděla na svojí posteli a něco si četla. Zvedla pohled od stránek plných slov kterým nerozumím a usmála se na mě. Příjemný, upřímný úsměv, tenkrát ještě bylo všechno jinak. Pracovala jako architektka. Teda..oficiálně byla sekretářka, ale vlastně za svého šéfa dělala skoro všechno. Většina nápadů na ty úžasné budovy které se dnes tyčí nad mou hlavou byly její nápad, ale to samozřejmě nikdo nesmí říkat. Ženy přece nemůžou být architektky. Ženy mají být krásné, ženy mají být poslušné a tiché. Hlavně nevyčnívat. Ženy mají mít děti a starat se o ně. Jí se to nelíbilo. Chtěla něco dokázat. Pokaždé ji umlčeli, řekli jí že její nápad nestojí za nic. Že je hloupý. A ne, ani "hloupý" ani "za nic" skutečně nepoužívají. A i přes všechna ta nechutná slova kterými popisovali jak její nápady, tak ji, za pár měsíců vyrostl na prázdném místě mrakodrap přesně tak jak ho navrhovala. A kdo ho vymyslel? Její šéf, samozřejmě! Hlavně nevyčnívat. Ženy mají být poslušné. A tiché. Samozřejmě, ona ani jedno z toho nebyla. Tak ji umlčeli. Každý den se vracela s pláčem. Nad městem přestaly růst mrakodrapy které byly tajně její. A ona jen každý den víc a víc umírala. Člověk si toho nevšimne, když se z pláče vytratí smutek a nahradí jej zoufalství. Nevím, co jí dělali, ale tak trochu to tuším, což je ještě horší. Samozřejmě jsem se jí párkrát zeptala. Pokaždé se schoulila do klubíčka a začala křičet do polštáře. Pak jsem se přestala ptát. Párkrát se vrátila bez pláče. Jen zničená. Zoufalá, beznadějná. Třeba třikrát. Pak už se nevrátila vůbec. Nikdy. Někteří říkají že byla šílená. Někteří říkají že brala drogy. Jen málo z nás ví, proč tenkrát skočila z jejího mrakodrapu. Já to vím. A každý den lituji toho že jsem se jí neptala častěji. Že jsem se o ni nestarala. Že jsem něco neudělala. Zatímco její šéf se stále nezměnil. Už má novou sekretářku, která drží jazyk za zuby. Která je poslušná. Která je tichá, která nevyčnívá.
ČTEŠ
Crow and flowers
AlteleMladá dívka, která pracuje jako uklízečka v McDonaldu, je velmi hezká a muži jí to často dávají najevo. Jednoho dne jí však rupnou nervy, a od té doby nic nebylo tak jako předtím. 15+ Násilí, smrt, obtěžování, vulgarismy