Když sedím na louce, kde slunečnice vládnou. Kde mám na sobě tyhle letní šaty. Ty šaty. Ty šaty, které se ti na mně nejvíc líbily. Ty šaty, které jsi mě nutil nosit, aby ses za mě nemusel stydět. Ty kousavé šaty, které jsem si oblékala s prosbou, abych si je zase mohla sundat. Dělaly ze mě něco, co nejsem. Ty jsi ze mě dělal něco, co nejsem. Něco, co jsem nebyla.. Ale teď. Teď se mi líbí, protože si je oblékám dobrovolně. Nepřikázal jsi mi to. Vidíš? Můžu se rozhodovat sama.
Ležím.
Dívám se na oblohu a obklopuje mě to nejpříjemnější teplo. Takové to teplo, co cítíte, když jste v máminém obětí. Co cítíte, když se z teplé a vyhřáté knihovny díváte z okna, za kterým padají vločky sněhu, ale vy jste v bezpečí tepla.
Jsem v bezpečí. Nebo si to aspoň myslím. Vždycky se cítím v bezpečí, i když se metr ode mě může skrývat vlk, který zaútočí. Vlk, který je jako ty. Vlk. který by mě zase nutil nosit tyhle šaty. A já bych zase poslechla. A já bych je zase začala nenávidět.
A o tom to je.
Všechno, co děláte dobrovolně je fajn, ale v moment, kdy vás někdo nutí se může zdát i dýchání nepříjemné.
Už nikdy víc.
Nikdy.
Už se nenechám nutit.
Už ne.
Nikdy.
Pro Štěpána
YOU ARE READING
Všechno, co mě napadne
Short StoryTohle není kniha. Ani náhodou. Je to sbírka. Všeho, co mě napadne. Povídky, úvahy, myšlenky. Každá kapitola o něčem jiném. Vzniklo to pro ty, kteří nemají rádi dlouhé příběhy, ale jen myšlenky zachycené v pár odstavcích. U každého příběhu bude věnov...
