Kristin Stark (KOREKCE)

3. Tohle bude legrace

Ráno bylo jako každé jiné plné slunce a prostoupené šuměním dnes poněkud divočejšího oceánu. Se zavřenýma očima jsem se přitiskla víc tátovu teplému tělu a nechala se ještě chvíli unášet klidem a klidným tepem jeho srdce. Po včerejší příšerné noční můře, se mé sny obrátili lepším směrem a spánek byl tudíž klidný a nabil mě novou dávkou energie.

,,Pane Starku je osm nula nula" ozval se Jarvis na tátův včerejší příkaz.

Táta se zavrtěl a nevrle zamručel. ,,Nech nás ještě chvíli spát Jarve. Je víkend."

To bylo od táty poněkud nečekané, vždy totiž považoval za důležité včas vstát, aby ani jeden z nás nepromeškal důležité okamžiky dne a nestrávil celý den v posteli. Já byla opačného názoru.

,,Pane, v obývacím pokoji již na vás čeká slečna Pottsová."

,,Tak si chvíli počká." zabručela jsem a ani se nehnula.

,,Slečna Pottsová začíná být nervózní."

Pootevřela jsem oči.

,,Vyřiď jí, ať si prozatím uvaří kávu a vezme si něco dobrého k snídani. My se pak dostavíme. A už nás nech, nebo tvůj software letí do oceánu i s tvými zpropadenými protokoly."

,,Jak si přejete slečno." 

No konečně. Ačkoliv mám Pepper velice ráda, někdy mi jejími brzkými příchody leze dost na nervy. Osmá hodina je ještě v pořádku, ale když mi vrazí do pokoje například v šest ráno, člověk ji i přes velkou lásku k ní má sto chutí ji obdařit nevídanou salvou nadávek a klení. Občas na to i dojde. 

Asi po půl hodině jsme se konečně vyhrabali z peřin a bez obtěžování převléknout si pyžama, vyrazili dolu po schodech do spárů dychtivé Pepper vrhnout se do práce, která nás už s nedočkavostí vyhlžela z pohovky s kávou v ruce. Před sebou měla otevřený laptop a pročítala četné dokumenty týkající se firmy. Dnes si oblékla bílou halenku s černou pouzdrovou sukní doplňující černými lodičkami a poněkud nezvykle ponechala vlasy rozpuštěné dopadat na její ramena.

,,Pepper, je sobota. Neměla byste si spíše někde užívat, než celý den pracovat." počastoval ji táta výtkou místo pozdravu dobrého rána. 

Pepper měla pořád přilepené oči na monitoru, a ani k němu nevzhlédla.

,,Vzhledem k tomu, že jste mě jmenoval do funkce ředitelky vaší firmy, někdo se musí věnovat jejímu vedení, abyste nezkrachoval. Dnes dorazí notářka, Kvůli dokončení přepisu firmy, aby jsme tomu zkrachování plně zabránili." zvedla ke mě svůj zrak se zářivým úsměvem na uvítanou. ,,Ahoj Kristin."

Okamžitě jsem jí objala a ucítila parfém, který jí táta koupil k jejím narozeninám. Zvláštní volba.

,,Ahoj. Na čem pracuješ?" nahlédla jsem přes její rameno a zadívala na zdlouhavé texty plných právních výrazů.

,,Řeším dokumenty, které nám zaslali investoři k jejich kontraktům, které chtějí, podle jejich slov, posunout k lepšímu, ale když tak na to koukám, spíš nás chtějí oškubat."

,,Samé nudné věci." otočila jsem se a odešla za tátou do kuchyně.

,,Co si dáš, princezno?"

,,Ciny-minies s mlíkem a cappuccino prosím."

,,Dobře hned to bude." s úsměvem začal připravovat snídani a já se posadila na židli ke kuchyňskému pultu.

,,Co dnes budeš dělat? Já mám naplánovaný trénink boxu s Happym, kdyby si se chtěla přidat." otázal se, když mi podal hrnek s kávou a  misku mé snídaně.