Ztracená v sobě

•Úvod•

Psal se rok 2018, venku byl chladný podzimní deštivý den. Bylo půl páté a všichni už pospíchali domů za svými rodinami, mazlíčky, nebo jen tak utíkali od toho hlasitého světa. Nikdy jsem nechápala, kam všichni tak pospíchají, co dělají, že se ani na malou chvilku nedokáží zastavit, či alespoň pozastavit. Stále ty svěšené hlavy plné starostí, prázdné výrazy ve tvářích osvětlené světlem z mobilního zařízení. Někdy se jen tak posadím na lavičku v parku a sleduji lidi, stále to samé. Stejné situace, hádky, výrazy ve tváři. Nikdy jsem je nechápala. Nechápala jsem tento-zrychlený svět.
Jsem jiná, a o tom bude také tento příběh. O mém ztracení v tomto světě a znovu nalezení v sobě samotné. O mé lásce k umění. O poznání nových lidí,lásek a lidských vlastností. O tom, že svět není jen černobílý, a že ne vždy se věci dějí, tak jak vy si vymyslíte.