stěhování

1.5K 87 8
                                    

Peter
Byl jsem zmatený, vždyť se přistěhoval docela nedávno ale taky mi vrtalo hlavou pár jiných otázek jako třeba co bude dělat Tony pak, nebo kam se stěhujeme. Ale hlavně jsem si chtěl odpočinout, už toho na mě bylo moc.

Anthony
Peter usnul. Je k sežrání, nejradši bych ho políbil. Ale to bych musel zastavit. Dorazili jsme domů a  já ho položil na gauč. Nechtěl jsem ho vzbouzet tak jsem začal balit sám. Po dvou hodinách už to bylo. Všechny ty krabice by se měli vejít do kufru není jich moc a veškerý nábytek až na pár dekorací patří k bytu. Teď ale nevím jestli si taky mám odpočinout nebo to odnosit a pokusit se to naskládat do auta. Vlastně... Kam se poděla bouře. Vylezl jsem na balkón a podíval se na auto... Já jí tam zapomněl ! Seběhl jsem schody a pustil jí ven. Ten její vražedný pohled mě trochu děsil. Už jsem jen čekal kdy mě kousne. Vyšli jsme schody a já za sebou zavřel dveře. Už bylo celkem pozdě. Na chvíli jsem si sedl vedle ležícího Petera. Pustil jsem si televizi a podíval se na jeden  nebo dva díly hry o trůny. Pak už jsem byl ospalý i já, vzal jsem Petera do náručí a odnesl ho do ložnice lehl jsem si a on se ke mě přitulil. Dál jsem mu pusu,, dobrou kocourku" jen něco zamumlal a zase bylo ticho.

ráno jsem se vzbudil dříve. Odnosil jsem krabice a vydal se zpět. Zhruba za hodinu by tu měl být majitel bytu aby se ujistil že se nebereme něco co nám nepatří a aby zkontroloval v jakém je byt stavu. Vzbudil jsem Petera ,, dobré ráno kocourku " a dal jsem mu pusu na čelo. Jen zívl a chytil se mě kolem krku.  Nadzvedl jsem ho a opatrně ho donesl do koupelny. Přichystal jsem nám kartáčky jeden mu podal. ,, musíš se obléct, ne že by ses mi polonahý nelíbil ale přijde sem jeden chlap " v tu chvíli zpozorněl. Je tak roztomilé jak se mu vždy když je veselý, překvapený nebo v pozoru postaví ouška. ,, jakej chlap " . Vyplivnul jsem pastu a vypláchl si pusu                   ,, budeme předávat byt " ,, aha " běžel se obléknou a pak docupital za mnou do kuchyně kam jsem mezitím došel utřít pracovní linku. ,, kam se vlastně zase stěhujem a proč ?" ,, no... včera mi nabídli lépe placené místo ale je to dál, tak se musíme přestěhovat, bydlení už nám zařídil bratr tak je to v pořádku " ,, a bude to dům nebo byt ?",, to se nech překvapit " sedl jsem si na gauč a na mobilu si četl co je nového. Peter si mi sedl na klín a s provokativním úsměvem se pomalu začal kroutit až mi způsobil nám již tak známý malý problém. ,, Petere ! " řekl jsem ne naštvaně ale trochu rázněji. podíval se na mě tím svým nevinným kukučem a já věděl že zase vyhrál. ,, já jen že teď se to moc nehodí " 

Peter                                                                                                                                                                           věděl jsem že na to není vhodná chvíle ale já potřebuji cítit jeho přítomnost. ,, prosím Tony, potřebuji cítit tvé doteky " podíval jsem se na něj prosebným výrazem. nevím co to se mnou poslední dobou je. jsem věčně jak to říct... nadrženej. A nejspíš je to až vlezlé. Ale nemůžu si pomoct. položil jsem mu ruce na rozkrok a začal ho tam hladit. Už jsem se mu chystal strčit ruku do kalhot když najednou... někdo musel zazvonit na dveře. Tony si mě sundal z klýna a já si sedl uraženě vedle něj. Došel otevřít a potom tam s tím kazičem vášnivých chvílí asi půl hodiny něco rozebíral. Potom se sním rozloučil a my se vydali do auta. ,, teda ten mi zkazil náladu !"  řekl jsem uraženě když jsme už seděli v autě. ,, a spravili by ti náladu lívance k  snídani ?" ,, beru " odpověděl jsem bez váhání protože jsem měl ukrutný hlad a mám rád sladké. vlastně asi jako každé dítě.zastavili jsme u nějaké kavárny. tamjsme se nasnídali a jeli jsme dál.


Ahoj omlouvám se že déle nevyšla žádná kapitola, člověk by řekl že když je ta karanténa tak budu mít více času ale ono je to naopak. momentálně nevím jak to bude s další kapitolou ale protože mám zabavený mobil na kterém píšu normálně tak to bude nejspíš opět chvilku trvat, ale pokouším se psát na noteboku po dědovi. takže žádná sláva ale i tak doufám že se vám kapitola líbila a všem vám přeji hodně zdravý a zatím čau. 

já a učitelKde žijí příběhy. Začni objevovat