Peter jeli jsme už asi dvě hodiny a dálnice je stále plná. začíná být docela horko. otevřel jsem si okénko a pozoroval přírodu kolem. Vyděl jsem že se pomalu ale jistě blížíme k cíli,když bylo asi půl jedné tak jsme se zastavili pro jídlo. Když jsme se najedli tak jsme vyrazili dál. Po chvíli cesty jsem si ale všiml značky na které bylo napsané že 53 kilometrů od nás je new orleans. to mě překvapilo. ale mi jeli ještě dál. A to už jsem nezvládal a usnul jsem. Nevím jak dlouho jsem spal ale probudilo mě jak mi někdo položil ruku na rameno. Otevřel jsem oči a před sebou uviděl Tonyho a za ním byl nějaký dům měl bílí nátěr verandu a působil na mě jakoby už si něco zažil. Zničeho nic se ze dveří vynořil Tonyho bratr a opřel se o rám. ,,Tak jste konečně tady" na to jsem až tak nereagoval.Mojí Pozornost zaujala úchvatná zahrada. všude bylo spoustu krásných stromů a kvetoucí luční kvítí. Bouře se hned po zahradě rozeběhla a dělala... no prostě psí kusy. Až mě lákalo připojit se k ní ale měl jsem hroznou žízeň. Tak jsem se rozešel za Tonym dovnitř. Bylo to tu krásné. Nábytek sice trochu starší ale v dobrém stavu. I když to tu působilo trošičku strašidelně. Ale na druhou stranu to tu bylo uvolňující. ,, Můžeš si to tu projít Petere" ,, tak
jo " hned co jsem to dořekl už jsem byl v první místnosti. Kuchyně celém pěkná, obývák... pohodlný gauč, toaleta, spíž, a schody nahoru. Pokoj se dvěma postelema, ložnice pěkná tady se bude ale spinkat, koupelna a... něco jako půdička. Byli tu krabice a v jedné byla fotografie a ten kluk na ní je mi nějakej povědomej. Vzal jsem jí do ruky a pak jsem si toho všiml ten oblyčej bych poznal kdekoli. Byl to Tony a vedle sebe měl psa ale... Nebila to bouře. To vím jistě. A Tony teda byl pěknej už jako malej tady mu může být tak 13 nebo 14. Tony o jiném psovi nikdy nemluvil. Sešel jsem schody a zamířil rovnou za Tonym. Stál v kuchyni a vedle něj byl Will a popíjel kafe. ,, Tony ? Nikdy si mi neřekl že ste měli i jiného psa" ukázal jsem mu fotku a pak jsem zjistil že to jsem neměl dělat...Ahojky tak, budu hajzlík a tady vám to utnu. Teď nejspíš budou vycházet kratší kapitoly ale pokusím se je vidávat častěji. Doufám že se vám kapitola líbila a čau čau.
ČTEŠ
já a učitel
Short StoryJe mi 16 let a jsem Neko. Nikdo mě nemá rád a šikanují mě. Nikdo mi doposud nepomohl, ale on je vyjímka. Jediná osoba, která mi pomohla...