Peter byl konečně doma. Odhodil batoh někam do rohu a věděl, že už se o něj nemusí starat. S radostí padl do postele a zabořil se do měkkých peřin. Konečně zase volno, teda jen na odpoledne.
---
,,Co tu děláš?" obořil se Steve na černovláska, který právě vešel do kuchyně.
,,Jdu si pro pití," odpověděl, jako kdyby to byla samozřejmost.
,,Neměl by si být náhodu v pokoji," chytil ho blonďák silně za ruku.
,,Hmm... Ne."
Tuto nepříjemnou situaci přerušil Peter, který, takřka v polospánku, přišel, otevřel lednici a hledal jakékoli poživatelné jídlo. Tomu, co se děje kolem nevěnoval sebemenší pozornost.
,,Pete..." probral ho Loki.
,,Co, jo, ahoj," koktal zmateně, až pak si všiml kapitánova rozhořčeného obličeje, ,,Snad vás neruším."
,,Ne, vůbec, chceš nějak pomoc," vzpomněl Steve na svoje vychování.
,,Ne, myslím, že si dokážu připravit jídlo sám."
,,Chtěl tím říct, vypadni co nejrychleji, zrovna jsem se chystal tady toho zmlátit do kuličky a zavřít do klece," nemohl si odpustit Loki.
To se blonďáka lehce dotklo, ale nic nenamítal a dokonce pustil Lokiho ruku, která už pomalu začínala ještě víc bělat. Pro jistotu se vzal, odešel a nechal tam ty dva spolu samotné.
,,Jenom tak na okraj," zeptal se Peter váhavě, ,,Co se děje?"
,,Ale, někteří se pořád nesmířili s mou existencí."
,,Dobře, víc vědět nechci. Dáš si něco k jídlu?" zeptal se a otevřel lednici.
,,Klidně, dáš mi lekci vaření?"
,,Pokud budeš chtít," usmál se koutkem pusy.
,,No, rád se něco přiučim."
Bez dalšího otálení se dali do vaření, teda hlavně Peter, Loki většinu času jen přihlížel a občas něco promíchal. Dohromady jim to šlo až překvapivě rychle a nic se více méně nepokazilo.
---
,,Aww," ozval se otravný hlas, ,,Podívejme se, první láska... Vždycky jsem říkal, že cesta k srdci je přes žaludek."
,,Možná jsem staromódní, ale preferuju cestu přes hrudník," obořil se Loki, kterého Clintova hloupá poznámka rozhodila.
,,Můžete se prosím uklidnit," snažil se Peter udělat aspoň něco málo, ale nebyla mu věnována žádná pozornost.
,,Upřímně mi úplně běhá mráz po zádech, z takovýho vyhrožování."
,,Clinte, ty víš, že nechci problémy, tak proč to děláš?" zeptal se Lo zcela klidně.
Poté se zabalil do svého kabátu a zmizel. Moment po tom Clint spadl na zem, jako kdyby mu někdo podrazil nohy.
,,Radši utíkej!" zakřičel lukostřelec do prázdna.
Peter tam jenom tak stál, nebyl si jistý, jestli má jít za Lokim, i když skoro jistě věděl, kde je. Nakonec se rozhodl pro ano, půjde za ním a pokusí se ho podpořit.
Vylezl na střechu, věděl, že ho tam určitě najde, ale díky plášti ho neuvidí.
,,Loki?" zeptal se opatrně, ,,můžu?"
,,Samozřejmě, můžeš všechno," ozvalo se kousek před ním.
,,Promiň, tak jsem to nemyslel," řekl provinile.
,,A myslíš, že ti to budu věřit," snažil se mluvit vážně, ale bylo slyšet, jak se mu chvěje hlas.
,,Jsi bůh lží, takže rozeznáš pravdu a lež," Peter si sedl na zem a opřel se o vyvýšený panel.
Tentokrát se Loki neozval, byl si vědom toho, že ten malý kluk mu nelhal. Věděl, že mu přišel pomoc a on si toho vážil. Ale nevěděl, jak na to reagovat. Sedl si vedle Peta a hlavu mu položil na rameno. Pet ho sice neviděl, ale cítil ho. Loki postupně usínal a s tím mizelo i ono kouzlo neviditelnosti. Ještě před tím, než usnul si položil hlavu do smrtelníkova klína a zbytek těla sbalil co nejvíce do klubíčka.
Peter si uvědomil, jak moc je na tom Loki špatně. Při pohledu na jeho kruhy pod očima, které byly v tuto chvíli ještě navíc červené, na jeho podvýživené tělo mu ho bylo líto. Bude ho chránit, ne před nebezpečím, ale před lidmi, co ho nenávidí. Naneštěstí pro Petra to byla jeho rodina.
Okej, bude to mít cca 200 slov... okej, tak to má 600...
