Scared Now? /larry stylinson/

~6~

Pokud to lidé netuší, tak nebe je pro démony velice nebezpečné místo. Je to jakoby byli moc blízko slunce. Nebe má jakési nebezpečné zóny, občas se vám povede do něj vletět a utahovat si z andělíčků, kteří jsou mimochodem velice otravní, ale spíš se stane, že se ho jen dotknete a popálíte se až na kosti. Ano, démony může nebe zabít, naštěstí ale stejně tak peklo zabíjí anděly. Ti blafnou jakoby byli polití benzínem. Louis se nad tou myšlenkou uchechtl.

Následnující problém byl, že teď byl díky provazu propojený. A tak Harryho ničilo to, co by ničilo Louise, jen ne tak intenzivně. Díky tomu, že v sobě měl prášky, ten pitomý křížek ho pálil, už se mu úplně škvařila kůže, ale nebudil se. Kdyby se Louis dotkl křížku, bude to násobně horší a odendat by ho nezvládl, protože křížky, i takhle malé byly pro démony neskutečně těžké, skoro s nimi nemohli hnout. Proto se rychle zhmotnil a běhal po bytě jako splašený, aby našel nějakou tyč, kterou to dostane pryč. Když už mluvíme o propojení, úplně ignoroval, jak se mu škvaří kůže na dlani a rudne kůže na hrudi. Ano pálilo to i jeho.

Do prdele.

Najednou ucítil pískání v uších. To znamenalo, že je tu někde anděl. Možná ho sem dotáhne. Zaposlouchal se a došlo mu, že nad Harryho bytem jedna duše opouští tělo a vypadalo to, že spolu s andělíčkem poletí do nebe. Louis si odplyvl, když byl během vteřiny v bytě nad nimi a sledoval poplašeného andílka, co v třesoucí ruce drží kříž. Který způsoboval bolest v hlavě.

Louis přišel blíž a drapl ho za ruku, tak odhodil kříž a kňučícího andílka táhl o byt níž. Nechápal, jak může nebe ještě existovat, když tam mají takové mouly.

,,Tenhle kluk si mě k sobě nevědomě připoutal, teď jsme propojený a on má v ruce křížek, který jemu i mě škvaří ruku. Nemůžu ho zvednout. Udělej to, dej ho pryč.“ strčil do toho paka a to se na něj vylekaně dívalo.

,,Ty-ty jsi-“

,,Démon, dělej.“

,,Morsius?“ optal se andílek a jeho svatozář nad tím slovem blikla. To nebylo normální.

,,Okamžitě ten křížek dej z jeho zkurvený ruky, podívej se na moji ruku kurva, už to je do krve, za chvíli to bude až na kost doprdele. Dělej!“ křikl na něj naštvaně a andílek vyděšeně a rychle zvedl křížek a dal ho opatrně na stolek. ,,Zahoď ho.“ řekl Louis pevně. Andílek už pomalu brečel, když zakroutil hlavou.

,,Dělej!“ zařval Louis a koukal se, jak chudák malý třesoucí se rukou hází křížek z okna. Louis si oddechl a podíval se na svou ruku, nebyl to hezký pohled.

,,Uzdrav ho.“

,,Ale-“

,,Vím že to umíte. Udělej to.“ anděl tedy chytil Harryho ruku a položil na jeho svoji. Bylo vidět, jak mu to ubírá sílu, ale Louise to moc nezajímalo. Když pustil ruku, byla zarudlá a s jizvou, ale žádná krev, čerstvé maso ani usmažená kůže. Správně.

,,Dobrá, můžeš jít.“ řekl Louis a sedl si na kraj postele, aby se díval na Harryho.

,,Znám tě.“ řekl pevně andílek a Louis se na něj zadíval. Taky mu někoho připomínal.

,,To je dost možný.“ odmávl ho a už chtěl, aby byl pryč, aby se mohl dívat na toho krásného chlapce, ale anděl si nemohl dát pokoj.

,,Chodili jsme spolu do školy, jsi Louis?“ i Louis byl bohužel kdysi člověkem a nebylo překvapivé, že si někdo tak hlasitého člověka kterým býval pamatoval.

,,Jsem, kdo jsi sakra ty?“ Louis už byl trochu otrávený.

,,Byl jsi ten malý kluk, kterého nikdo neměl rád, že? Proto jsi taky všechny bil a já se za tebe modlil, aby jsi nezkončil špatně. Asi to nestačilo.“ ten anděl byl drzý. Jakoby to přestalo hned jakmile se na něj Louis podíval a jeho oči se vzteky neudržely a změnily se na černé. Přešel rychle k andílkovi a chytil ho za krk.

,,Ještě jedno slovo a vezmu tě na malou vycházku do pekla, rád se koukám, hoříte jako slepice, nejprve peří, pak kůže. Máš možnost utíkat jako by ti šlo o život. Oh počkat, ono jde.“ vrčel na něj a tomu troubovi zase začaly téct slzy. Trochu mu zmáčkl krk, než ho pustil na zem a koukal se, jak se urychleně hrabe na nohy a snaží se vyčistit svůj krk, který byl teď zčernalý. Kdyby to neudělal, postupně by ho to zabilo.

Konečně se mohl dívat na krásného chlapce. Teď se ten zelenooký chlapec usmíval a objímal polštář. Jak roztomilé. Jen na malou chvilinku Louise zasáhla potřeba nechat se tímhle klukem objímat. A proč vlastně ne? Má v sobě tolik prášků, že se jen tak neprobudí a když ano, může to změnit na sen. Kdyby ho tu tak viděl nějaký jiný démon, nebo anděl. Mohl by mít průšvih, možná. I tak ze sebe lusknutím schodil vše krom spodního prádla a dostal se na místo polštáře.

Chvíli si myslel, že se Harry probudí, ale nakonec se kolem jeho pasu omotala silná paže, jeho popálená dlaň se líně dotýkala jeho břicha, když ho na sebe namáčkl, jakoby byl...no polštář. A sakra, Louis se cítil tak dobře, když se mu svírala hruď tím příjemným pocitem a bylo to tak...fuck, tohohle kluka rozhodně jen tak neopustí.

Démoni nemusí spát, prostě spí, když se jim chce a i když se Louisovi teď tolik nechtělo, chtěl si to totiž užít, usnul hned.