Scared Now? /larry stylinson/

~11~

,,Jsi moula.“ zamumlal Louis, když si Harry stále prohlížel růže, ten jen kývl a podíval se na Louise.

,,Půjdeme na autíčka?“ zeptal se po chvíli Harry nadějně a kdo byl Louis aby řekl ne? Počkat, byl velice silný démon, ale stejně nemohl přece říct ne. A Harry byl navíc tak nadšený, jiskřičky mu tančily v očích, když Louise zase někam táhl, zaplatil autíčko, každému jedno (prý že by ti nebyla zábava, kdyby do sebe navzájem nemohli bourat) a hned utíkal zabrat to nejlepší a nejotlučenější auto. Louis se smíchem šel za ním, našel si auto vedle něj a nakonec tam k nim nikdo nepřišel, byli tam sami a Harry využil momentu překvapení, aby přímo naboural do Louise ze strany.

,,To jsi neudělal.“ pohrozil se smíchem Louis a rozjel pomalé autíčko za Harrym, který spěchal pryč a u toho křičel, jakoby šlo o život a jelikož Louis se životem nehraje fér, trochu zrychlil a byl hned u Harryho, vrazil do něj zezadu, až se trochu obával, že něco udělal, ale Harry jen bojově zakřičel když se rozjel za modrookým.

Potom se jen procházeli, byli prostě obyčejný nový páry bylo to tak sladké a milé.

Byl to den plný smíchu, když vyzkoušeli úplně všechny věci na pouti (Harry připlatil nějakou paní, aby je pustila na dětský hrad) a všechno to bylo zvláštní, takhle se Louis nikdy necítil, ale byl to pocit, kterého se už nechtěl vzdát, za žádnou cenu. Byli právě na jednom velikém ruském kole, Harry měl ruku okolo Louisových ramen a on byl o něj opřený, Harryho druhá ruka si hrála s tou Louisovou a dívali se na západ slunce.

,,Tohle je obrovský klišé.“ zamumlal Louis a oba se zasmáli.

,,Já to nechtěl říkat nahlas.“ řekl Harry a propletl jejich prsty, aby je položil na své stehno. ,,Ale líbí se mi to.“ řekl a Louis se na něj podíval. ,,Tak Louisi." Odkašlal si Harry a Louis se na něj podíval těma velkýma očima. ,,Mám dvě otázky.“ trochu si odsedl a díval se na krásného chlapce před sebou, nikdy o tom tolik nepřemýšlel, ale byl vážně moc hezký. ,,Vlastně tři. Vlastně spoustu otázek.“ Louis polkl, určitě se to teď všechno provalí, určitě to všechno ví. Harry se na něj zamyšleně díval, polkl a chvíli přemýšlel.

,,Tak, budeš můj kluk? Abych se mohl všude chlubit že tě mám, abych mohl říkat že jsi můj, abych tě měl jen já?“ koukal se na něj Harry a kousal se přitom do rtu, Louis se začal přímo culit, když se smíchem v očích sledoval, jak je Harry víc a víc nervózní. Když po chvilce trápení Harryho zakýval radostně hlavou a Harry radostí skoro zasténal, když rty hned narazil do těch Louisových.

,,Pokud jsou ty další otázky tak hezký jako tohle, tak se na ně těším.“ zamumlal Louis a Harry jen protočil oči.

,,Na to se tě zeptám až potom.“ mrkl Harry a Louis si odfrkl, ale nevadilo mu to, bude nějaké potom.

Potom skutečně bylo, protože potom, co on a Harry došli k Harrymu před dům, dostal svou první pozvánku dál, sice to tam už velice dobře znal, ale to Harry vědět nemusí. Přišli do jeho bytu a Louis mu ho spíš ze slušnosti pochválil, tedy, byl krásný, ale už to tu moc dobře znal. ,,Doufám že nic neočekáváš, ve filmech znamená poznámka domů něco jak sex.“ zasmál se Harry nervózně, byl k sežrání. ,,Jen jsem si chtěl ještě chvíli povídat, možná ti nabídnout přespání, jestli chceš.“

,,Nestresuj Harry.“ zasmál se Louis a pohladil Harryho po tváři.

,,Dáš si čaj?“ zeptal se po chvilce a když Louis kývl, rozešel se do kuchyně a dal vařit vodu.

,,Hm...máš Yorkshire?“ jistě že má, Louis to ví. Když mu Harry -samozřejmě- kývl, poprosil ještě o trochu mléka a pak si šel spolu s Harrym sednout na jeho velmi pohodlný gauč, teď už jen čekal, co se stane, protože mu docházelo, co se Harrymu honí hlavou, jen čekal, co z něj nakonec vypadne. To byla vždycky zábava, vždy sledovat, co se lidem honí hlavou, co chtějí a co nakonec udělají, ale teď byl Louis snad i trošku nervózní.

,,Dobře druhá otázka dne.“ řekl Harry, když dopil snad půlku svého čaje, taky byl nervózní, jak roztomilé. ,,Kolik ti je?“ řekl a Louis se začal smát, doopravdy se začal smát a Harry se na to jen usmíval, věděl kolik je Harrymu, bylo mu dvacet tři, ale přemýšlel, co má říct on. Asi tak čtyři sta až pět set let?

,,Kolik myslíš?“

,,Ale ne! To je hloupá otázka.“ zasténal Harry a Louis se na to uchechtl, bravo Tomlinsone. ,,Tak třicet...?“

,,Třicet tři.“ odpověděl a usrkl čaje.

,,Nevypadáš na to, víš? Mohlo bys klidně říct že je ti osmnáct a já ti to uvěřím.“ řekl a Louis protočil s úsměvem očima, samozřejmě, i za to ho démoni v pekle pořádně otravovali, ale tam měl k tomu víc tetování a nebyl oholený, vážně musel vypadat nevinně, oh jak hloupé. Jen kývl a čekal až Harry ze sebe vymáčkne další otázku. Notak Harry.

,,Dobře a ty musíš čekat, že se na tuhle zeptám. Jak odstraňuješ ty tetování?“ a bylo to tady, lež, na kterou se Louis snažil připravit, ale nemohl přijít na to, jak se z toho sakra vylhat. ,,Tak ti položím další otázku, tuhle si promysli.“ Louis se na něj teď přímo díval, čekal, protože tušil, že tohle je jeho konec.

,,Jaké je peklo?“

Doprdele.