Tomu říkám porucha,
neschopnost se smát,
vím, co je to za muka,
všem pořád jen lhát.
Celý den jak na horské dráze,
máš už toho dost.
Cítit se jak na podlaze,
a pak zas na radost.
Chtěl bys konec, chtěl bys, že?
Však jsou tu i zastávky,
vím, člověk často lže.
nechej si ty nadávky.
Za chvíli to možná skončí,
s další tabletou,
víš, že tím to všechno končí?
Líci mít bledou.
Neměj žádné starosti,
jednou se to musí stát.
Ty sám, v prázdné místnosti,
nebudeš se toho bát?
Co je horší než tohle?
pravdu máš, já uznávám,
jen to srdce, tak náhle,
toho se já obávám.
Chceš si to snad rozmyslet?
Uznáváš to za vhodné?
Musíš si to promyslet?
Dělej, jak je výhodné.
O ostatní se nestarej,
jde tu přeci o tebe,
musíš být fakt zoufalej,
s tebou je to do nebe.
Nepřeji ti nic zlého,
neber si to špatně.
Neber mě jak starého,
co do toho spadně.
Jednou se to naučíš,
nemusíš se bát,
když je jenom poprosíš,
budou ti to přát.
