Dětství

44 1 0
                                    

Jdeš pozdě, kde jsi byl?
Nemusíš nic říkat,
Vidím, že jsi pil.

Na to si mám jako zvykat?
To snad nemyslíš vážně,
Jediné, co teď můžu je vzlykat,
nebo ti dát facku, jen tak z vášně.

Lehni si, než to tu celé pobliješ,
kdo by to pak uklízel?
proboha, že ty mě miluješ?
Můj cit pro tebe, tak nějak vymizel.

Zavři hubu už,
kdo má ty žvásty poslouchat?
Pod tebou, zvratek kaluž,
ty jsi ten, kdo v tom bude hlavu šplouchat.

Chceš mě jako psa zbít, jo?
No tak to si počkám.
Odvahu na to máš, no.
Kdy se toho dočkám?

Napřáhl ruku svoji,
vší silou mě udeřil.
Nevyhraju v tomhle boji,
Jestli on? To záleží.

Bolelo to, nebudu lhát.
A on? Pořád se chce bíti.
Na co se jen spoléhat?
Že má pro mě city?

Dobře, dobře, vzdávám se,
klidně si mě dobij,
Nerada já hádám se,
Tak mě radši zabij.

Neváhal, a chtěl být muž,
viděla jsem mu to v očích,
vytáhl ten dědův nůž,
a zapích mi ho v bocích.

Věčný okamžikKde žijí příběhy. Začni objevovat