Všechny ty časy, strávené s tebou,
ty vzpomínky na tebe.
Už mi ani nechybíš, poslední dobou,
furt myslíš jen na sebe.
Možná, bych to vzala zpátky,
někdy pak časem,
vždyť můj život je fakt krátký,
nečum zas tím výrazem.
zklamala si mě, fakt dost,
nechci ti to odpustit.
Mám na tebe hroznou zlost,
jak cukr, chci se rozpustit.
Pořád nosíš, ten svůj střevíc,
děláš, jakože zničeho nic.
Ač samotná jsi cenou sebevíc,
měj na pamětni, že sama jsi nic.
