V opojení

DRASTORIA

Povzdechl si, když si představil, jaký náročný den ho čeká. Otočil se na posteli a prohrábl si vlasy. S dalším povzdechem se podíval na dívku vedle sebe. Její černé vlasy měla rozprostřené skoro po celé posteli. Protočil oči a pohlédl na svojí paži, kterou měl uvězněnou pod jejím tělem.

"Vstávej, bolí mě ruka." zahučel nevychovaně a zatřásl s ní. Dívka se přetočila a pomalu otevřela oči.
"Co se děje, Draco?"
"Co se děje? Málem jsem přišel o ruku."
Dívka se posadila a zmateně se na něj podívala. Draco už stál u svojí skříně a ze sbírky svých bílých košil si vybíral tu nejlepší.
"To bylo tak krásnééééé." protáhla a znovu se svalila do peřin. Draco se pro sebe ušklíbl a nekomentoval to.

Pansy měla sklon každé ráno rozebírat jejich noční aktivity. Ne, že by mu to vyloženě vadilo, ale radši dělal, než mluvil. Navíc ona byla nadšená ze všeho a každé ráno chtěla všechno probrat. To ho nebavilo, hlavně, když se potřeboval chystat do práce. Kdyby svoje ústa zapojila jinak, než tím svým neustálým mluvením, jistě by to bylo příjemnější ráno.

"Musím jít, mám důležitou schůzku, to snad víš." prohodil lhostejně a to ji na chvíli umlčelo.
"Přijď brzo."
"Přijdu až přijdu." odsekl, ale naklonil se k ní pro polibek. Zapnul si sako a vyšel z pokoje doprovázel toužebným pohledem své přítelkyně.

Chodil s Pansy už několik měsíců, jestli se tomu dalo tak říkat. Trávili spolu čas a říkali to o nich i přátelé, ale on to pořád bral jako pobavení. Pansy měl rád, hlavně proto, že ona ho milovala a dávala mu pocit, že je nejlepší muž na světě, což on věděl, ale byl o tom rád ujišťován. Zdálo se, že i jeho rodiče ji berou jako jeho přítelkyni, ale jemu to bylo upřímně jedno. Za svůj život dostal každou ženu, kterou chtěl. Až ho omrzí, udělá výměnu. Tak to dělal vždy.

Došel dolů ke krbu. Sídlo bylo ponořeno do tmy, ještě bylo velmi brzy. Lucius vstával pozdě a někdy nevylezl ze své části domu celý den. Pansy se bude válet v posteli a pak se asi vydá nakupovat, nechal jí pro ten případ vedle postele spoustu zlata.

Vešel do krbu, vyslovil místo, kam se chtěl dostat a za chvíli už vystupoval z plamenů ve své kanceláři v bance, která mu patřila. Oprášil se a nakrčil nos, když uviděl, že má na rameni smítko. Dnes byla důležitá schůze, kde se bude jednat o budoucnosti jeho podniku. Banku vlastnil spolu se svým spolužákem Theodorem Nottem. Po válce museli vypadat, že jsou společnosti prospěšní a tak dali dohromady peníze a založili banku. Skřetí banka totiž po vloupání zlatého tria utrpěla docela velkou ránu a kouzelníci už jí nevěřili tolik jako dřív, že ochrání jejich zlato. Proto Draco s Theodorem zaplnili volné místo v trhu a vyplatilo se. Vydělávali velké peníze a jejich jména, i když pošpiněná stoupala. Byli to přece jenom mistři manipulace.

Vešel do budovy a rozhlédl se dokola. Všichni lidé, co ho uviděli, sklopili hlavy a dělali, že mají hodně práce. Přece jenom, když potkali hned ráno svého šéfa, nemohli vypadat, jako že nemají co na práci.

Draco si upravil kravatu a vydal se ke své kanceláři. Pohybem ruky jí otevřel a vešel dovnitř. Byla to světlá místnost, tak moc odlišná od jeho ložnice v sídle jeho rodiny. Zavřel za sebou dveře, které hned zamkl a usadil se do křesla, odkud měl výhled na celé patro, které patřilo jeho podniku. Hned, jak založili banku, vybral si tu nejlepší kancelář. Jeho společník, kamarád Theodor měl taky hezkou místnost, ale nebyla zdaleka tak dobrá, jako ta Dracova. To on tu dělal největší obchody a scházel se tu s nejmocnějšími lidmi země. Byl rád, že tu má výhled na všechny svoje lidi a může je pozorovat.

"Draco." ozvalo se ze dveří, kde stál Theodor.
"Theodore." odpověděl Draco a pohybem ruky mu naznačil, aby se posadil. Theodor vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.